Autor: Frix Publikováno: 16.září 2005 |
![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Inspirace legendami stealth žánru ![]() Kupříkladu převlek, tradiční složku Hitmana, na sebe vezmete pouze párkrát v předem daných situacích a hrdina také nedisponuje tolika různými serepetičkami, jako Sam Fisher. Svůj podíl na výsledku mají samozřejmě i jiné tituly ze stealth žánru, podstatný je však především konečný dojem, který je, odvážím se říci, nejvyváženější ze všech aktuálně dostupných her. Cesta kolem světa ve 13 misích Lví podíl na tom mají mise, jejich skladba, pojetí a různorodost. Chameleon jich nabízí 13 a číslo to rozhodně není nešťastné, na konec jsem se prokousal po přibližně 12 hodinách hraní, což v současnosti platí již za lehký nadprůměr. Při opakovaném hraní jsem si již vychutnával všechny možnosti až do dna a dohrání pak zabralo o několik hodin déle. Chameleon exceluje neustále se měnícím prostředím a nejedná se v tomto případě pouze o jméno země během brífinku, lokality jsou skutečně diametrálně odlišné a je příjemné mít pocit, že se skutečně ocitáte na místě určení. ![]() ![]() ![]() Potemnělé uličky Belfastu, depresivní vlakové nádraží v Moldávii, kde na velkém náměstí stojí Leninův monument, ostře chráněná kolumbijská věznice, Bejrút pod palbou amerických vojsk i medovým sluncem zalitá Havana - to vše doslova kypí výtečnou atmosférou, která citelně obohacuje zážitek z hraní. Pokulhávají jen závěrečné mise v afghánských horách, jenž si trochu nerozumí s grafickým enginem, jinak ovšem dostává design map jedničku s hvězdičkou. Úkoly samotné jsou směsí typického stealthu a různých obzvláštnění, jako jsou například adrenalinové mise plné přestřelek ve vlaku nebo na palubě ponorky. Po většinu času budete infiltrovat chráněné oblasti a budovy, především vojenské, kde bývá cílem něco ukrást nebo třeba nahrát důležitý rozhovor. V závěru hry se zase ocitnete v Afghánistánu, kde je nejprve úkolem prosmýknout se vojenským táborem, následně vás čeká jízda na korbě džípu spojená s kulometnou střelbou na nepřátele a ke konci mise se znovu přihlásí ke slovu stealth - je totiž třeba splnit nadlidský úkol a proplížit se úzkým průsmykem, kde právě zuří přestřelka dvou armád. Chcete střílet? Samotná líbivost pochopitelně nenahradí zpracování misí a i v tomto ohledu byl pro mě Chameleon příjemným překvapením. Ještě před započetím plnění úkolu vás hra sympaticky informuje o situaci pomocí rozhovoru hrdiny se svým zdrojem v CIA, což je doplněno i graficky. Následuje výběr nářadí, které si s sebou vezmete, rychlý nástin mapy s pozicí jednotlivých úloh a jde se do akce. Ve zhruba polovině misí si, vzhledem k povaze cílů, nemůžete s sebou vzít střelné zbraně, jindy přijdou naopak bouchačky hodně ke slovu. To je ideální příklad jemného rozdílu oproti Hitmanovi, kde jste měli k dispozici rovněž bohatý arzenál, ale v zájmu udržení co nejlepšího závěrečného hodnocení jej nešlo moc využít. V Chameleonu hodnocení nejsou, ostatně hlavní postava jde po pomstě a je jí jedno, zda za sebou nechá mrtvé v řádu jednotek či stovek. ![]() ![]() ![]() Několikrát dostane hráč na vybranou, zda chce určitý segment projít výlučně tiše, nebo si ušpiní ruce krví, platí ovšem, že Chameleon je primárně o stealthu a tak by k němu také měl hráč přistupovat. Stejně jako drtivou většinu dalších her v žánru jej lze buď projít nespatřen, tak, jak to měli autoři na mysli a odměnou se stane dobrá zábava, nebo ve stylu běžné střílečky a pak budete z hratelnosti jen stěží nadšeni. Pro čistý boj je vyhrazeno několik misí, například přestřelka v letadle, které během několika minut spadne, v jiných místech hry to však není ideální volba. Ovládání a volitelná kamera Stejně jako v Hitmanovi totiž pro Chameleona platí, že základní pohled třetí osoby není pro střelbu uzpůsobený a musíte se přepnout do pohledu první osoby, kdy se vše stane mnohem přirozenějším. Takové přepínání ovšem není v hektických momentech úplně praktické a vyžaduje cvik, nebo spíše předtuchu, kdy vás zrovna souboj čeká. Při veškerých dalších činnostech, tedy v zásadě po valnou většinu hry, ovšem kamera, ovládání a uživatelské rozhraní jsou zpracovány výborně. ![]() Kapsy plné zbraní a udělátek Kromě zbraní, které jsou velice dobře modelované, otexturované i ozvučené a vycházejí z reálných předloh, si můžete s sebou vzít i různé nářadí. Životně důležité věci vám hra dá na seznam automaticky, zbytek si v rámci celkem velkého inventáře pak doplníte před začátkem mise sami. Velice často přijde ke slovu elektronický paralyzér, který funguje jako humánnější a tišší varianta přelomení vazu. Hodí se také špionážní kamera okopírovaná ze Splinter Cell, která pomůže před vstupem do místnosti odhadnout situaci. ![]() ![]() ![]() Vlastní hratelnost ![]() Ukazatel viditelnosti v dolní části obrazovky vám dává jasně najevo, z kolika metrů vás mohou nepřátelé spatřit, nikdy se však nestane, že byste se mohli hýbat přímo u nosu postavy, která by vás ignorovala, což mě dodnes trochu zaráží na sérii Splinter Cell. Ani v sebevětší tmě a tichu se z vás v Chameleonu nestává bůh, musíte se stále chovat obezřetně a s rozmyslem. Umělá inteligence se dá nejlépe popsat slovem "přijatelná" – někdy se zachová opravdu divně, po většinu času ovšem funguje tak, jak má a dynamicky reaguje na situaci. Pokud provedete nějakou skutečnou botu typu vyvolání alarmu v prostoru vojenského letiště, nemusíte hned sahat po quickload tlačítku, takřka vždy existuje cesta, jak si ještě zachránit kůži. Pozice se dá mimochodem ukládat zcela podle libosti a hra sama to za vás udělá přibližně pětkrát v každé misi na předem určených klíčových místech. ![]() ![]() ![]() Nedoby(i)tné žárovky Škoda, že je chvílemi znát až moc lineární design misí, přeci jen jsem po SC: Chaos Theory zmlsaný a rád zkouším, kolik cest vede k cíli. Nejde o žádnou tragédii, Chameleon vám i tak obvykle nabídne minimálně dvě možnosti postupu a spolu s celou řadou rozlehlých exteriérů je tak iluze svobody dost silná, abyste si během hraní nepřipadali jako na předkreslené cestičce. Jedinkrát se mi povedlo vyvést hru z míry natolik, že se neaktivoval důležitý skript a bylo třeba opakování posledního segmentu, ovšem musím uznat, že jsem se pokoušel o zrealizování celkem potrhlého nápadu. Spíše mě mrzí nedostačující interaktivita prostředí. Ačkoliv se opět nejedná o nic závažného, nelze například rozstřelit žárovku a usnadnit si tak postup. Je však pravda, že by tím utrpěla opravdu dobře vyvážená obtížnost. ![]() Přiznávám, že grafiky jsem se obával, přeci jen Chameleon je postaven na tři roky starém enginu LS3D známém z Mafie. Výsledný dojem je ovšem jednoznačně pozitivní. Jen voda působí zastarale, některé textury na nedůležitých objektech jsou v nízkém rozlišení a postavy například při telefonování nemohou kvůli bariérám v enginu uchopit sluchátko. Na druhé straně je Chameleon rájem milovníků realistické grafiky a nemusíte ani trpět přejedením z bloom efektu, aby vás některé scenérie uchvátily. Postavy vypadají i hýbou se skvěle, většina textur je skoro fotorealistická a do paměti se vkrádá podobně vypadající Max Payne 2. Mezi klady je třeba zmínit ještě velkou rozlohu map, jejich variabilitu, skvěle zpracované nebe včetně slunečních odlesků a celkově chytlavou atmosféru, kterou grafika neomylně vytváří. Kromě toho mi Chameleon na sestavě Athlon XP 2800+, 1 GB RAM, GeForce 6600GT plynule běžel v rozlišení 1280x1024 s maximálními detaily a 4x FSAA, kdy už je skutečně radost se na monitor dívat. Hra tedy není nějak přehnaně hardwarově náročná. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Zvuky již tak hvězdné nejsou, čas od času mi vypadl zvuk střelby. Pochvalu si zaslouží spíše hudba, která se v každé misi mění a příjemně dobarvuje atmosféru - zkusil jsem ji v zájmu experimentu na chvíli vypnout a citelně mi chyběla. Jak je již standardem, melodie se dynamicky mění dle situace. Dabing je kvalitní, na svědomí jej mají profesionální herci, osobně mi snad jen přišlo komické, že uslyšíte britský přízvuk i v Libanonu nebo Argentině, herci zřejmě neměli ve scénáři napsáno, jakou postavu zrovna dabují. České titulky jsou naprosto bez chyby, lokalizaci měl ostatně na starosti známý herní publicista Ondřej Malý. Závěr ![]() Stáhněte si: Videa Související články: Novinky |
Frix | |
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování |