Brzy po startu jsem to ve vracečce čumákem zapíchl do mantinelů a při couvání si všiml dobře známé modré cedule s bílým P uvnitř, pod níž svítilo neméně známé „Reservé“. O kus vedle trčela další parkovací cedule, nyní s podnadpisem „4 místa“, a jinde stál zase zákaz zastavení nebo šestihranná stopka. Vše s českou diakritikou a typickým designem.
V ten moment jsem se rozhodl, že svůj oranžový McLaren P1 nebudu nadále túrovat, ale že zbytek okruhu dojedu na jedničku a budu se kochat jako pan doktor Skružný. Rázem za mnou přišel vývojář z Turn 10, jestli náhodou nemám nějaký problém, a že takhle špatně skončím. „V pohodě, já se kochám. Bydlím v Praze a tam se jezdí maximálně padesátkou.“
Načež přiběhl ještě druhý vývojář a začali oba nadšeně vyprávět o své cestě do ČR: jak si celou Prahu detailně fotili, jak tratě ve Forza 5 navrhovali dle skutečných 3D modelů města, nebo jak je policisté vyhazovali z Karlova mostu, protože se svými obřími kamerami prý vypadali podezřele teroristicky.
zdroj:
tisková zpráva
Fakt, že jde o Prahu ve vší kráse, je zřejmý po prvním sešlápnutí plynu. Žádné polsko-ruské ghetto z Modern Warfare 3. „Samozřejmě jsme trochu popustili uzdu fantazie a upravili třeba Staroměstské náměstí, abychom na něm mohli vystavět velké tribuny,“ líčil tvůrce. Také vyvýšili Karlův most a zvětšili jeho sochy, aby nájezd na most i jeho následný přejezd působily dramatičtěji.
Viditelně nabobtnaly též vzdálenější orientační body typu Pražský hrad či Rudolfinum, aby byly zřetelné i při 250 km/h. No a o něco se roztáhly také úzké uličky na Malé straně, byť jedno užší esíčko mě tam beztak nepěkně vyškolilo. Vono to snad nemá brzdy nebo co.
Praha ale není Prahou jenom architekturou. Při průjezdu jsem zaznamenal nespočet českých vlajek, kterými mávali diváci (ti nemávající byli zcela statičtí), vývěsních štítů („Restaurant“) a jednou jsem se dokonce mihnul kolem tramvaje Tatra T3P.
Překrásný pražský okruh byl jediný, který Microsoft na E3 ukazuje. Stačilo. Jeden okruh, jedno kolo a čtveřice supersportů (McLaren P1, Lamborghini Aventador, Ferrari F12berlinetta, Pagani Huayra). Jediné, v čem jsem se mohl trochu hrabat, bylo tradičně bohaté nastavení obtížnosti.
Od nejlehčí obtížnosti, kde vážně nemusíte ani brzdit, až po nejtěžší, kde se zadokolka od McLarenu přetáčí jako na mokrých kočičích hlavách… Nebo že by tvůrci skutečně kalkulovali s pražskými kostkami?
zdroj:
tisková zpráva
Celkově tedy střídmá ochutnávka, mé ego turisty však odešlo spokojeno. Jako jediný z novinářů jsem hrdě neporušoval pražské dopravní předpisy a nebýt karambolu na začátku, došoupal bych se do cíle s netknutou karosérií. Není důležité zvítězit, ale kochat se.
