Autor: Martin Zavřel Publikováno: 18.dubna 2008 |
![]() ![]() ![]() ![]() Ve hře bude šest základních (může se změnit s datadisky) ras a tudíž šest výrazně odlišných hlavních měst. Od začátku a nízkých úrovní vaší postavy můžete navštívit jakoukoliv část vašeho spřáteleného světa. Ve městech stojí stavby guild, obsahující velké místnosti pro všechny členy guildy, ale také velíny a menší pokoje nahoře, kam mohou jen šéfové, aby se tam v klidu domluvili na strategii. Města mají také různé utility a veřejné služby – prodavače, bankéře, trenéry povolání, transportní zařízení. Na banky občas udělají nájezd zloději, kterým se přitom můžete postavit nebo nemusíte. Jak se zlepšujete ve svém RvR tažení (viz 1.část preview), zvyšuje se kromě vašeho levelu také úroveň vašeho města, takže vypadá lépe, stráže jsou lépe obrněné a vyzbrojené… Zlepší se ovšem i pasivní vlastnosti, takže třeba začnete získávat více zkušeností. Posun města na novou úroveň ovšem trvá několik měsíců a má to být opravdu velká odměna za vytrvalou společnou snahu mnoha hráčů.
Ve městech najdete kromě jiného výrazné monumenty, klíčové stavby. Na mě udělal největší dojem Monolit, obří kvádr s hrůznými rytinami (ve městě chaosu), který jako by vypadl ze hry Doom – slouží prý k vysávání duší zabitých a jejich přímému posílání prokletým bohům. Monumenty jsou samozřejmě nejlepší cíle při dobývání nepřátelského města. Dobytím brány města totiž nic nekončí, ale teprve začíná: je potřeba dobýt a vyplenit budovy uvnitř. Postupné zapalování budov (to lze zapálit například rozbitím lampy v jejích útrobách) či potápění lodí v docích doprovází změna počasí a řev civilistů. Při ničení dobývaného města začne jeho úroveň postupně klesat, jak se hroutí jednotlivé klíčové budovy. Obyvatelé města, kteří jsou roztroušení někde v herním světě, dostanou zprávu o tom, že jejich město je pod útokem. ![]() ![]() ![]() Při bitvě o město se ovšem nesmí motat navzájem příliš mnoho lidí, takže je instancovaná a rozdělná na skupiny 75 hráčů versus 75 hráčů druhé strany. Z dobývání měst jsou samozřejmě nejlepší kořisti – nejen věci vykradené z budov, ale také klasické generované odměny). Po dobytí může útočník držet město nějakých 12 až 18 hodin. Členové vítězné strany mohou po tuhle dobu do města dojít a užít si to. Poražení ale nezůstanou na kolenou za branami s trestnými postihy příliš dlouho. Po deseti hodinách se jim město znovu otevře a mohou jej dobýt zpět. Pokud jim to nepůjde, začne je hra postupně zesilovat a vetřelce oslabovat, takže nakonec své město vždy získáte zpět. Musíte pro to ovšem něco udělat – automatické to není nikdy. Váš deníček ![]() Odměny za víceméně automatické činy nebo za drobnosti typu „sebrání netopýřího křídla po boji s netopýrem a jeho odnesení alchymistovi do města“ ale blednou vedle těch opravdu hardcore. Dejme tomu že nějaké NPC je někde pouze od dvanácti do jedné hodiny a má informace o cestě do tajné věže, kam se jinak nedá dostat. Tam je pak plošina, na kterou když stoupnete, otevře se vstup do jeskyně někde na druhé straně světa… Spoilerů na internetu se tvůrci nebojí – kdo je nebude chtít zneužívat, nebude. A nejlepší odměny jsou stejně za zabití nejtěžších nepřátel, nikoliv za tyto specifické úkoly, které slouží spíš jako zajímavá třešnička a důvod k určité chloubě. ![]() ![]() ![]() Kuřata Jedním z největších problémů v PvP hrách je zneužívání hráčů na nízkých úrovních. Ve Warhammeru tohle řeší tzv. „kuřecí systém“. Pokud hráč vstoupí do území, kde se pohybuje mnoho nepřátelských hráčů na výrazně nižší úrovni, hra jej varuje, že by tam neměl být. Pokud přesto zůstane, promění se v kuře. Kuře má jeden dílek zdraví a jediné, co může dělat, je klovat. Postava na čtyřicáté úrovni tak může běhat a klovat hráče na páté úrovni. Jedno klovnutí samozřejmě sebe jediný bod zdraví. Tome of Knowledge obsahje kromě jiného také odměny za zabití kuřete, zabití v roli kuřete, zabití kuřete v roli kuřete a tak dále. Jen si zkuste představit ty scény, kdy třicet kuřat honí jednoho člověka a zuřivě ho klove! Výprava Engine hry je sice genetickým dědictvím Camelotu, ale vystavěným na Gamebryo. Díky tomu je také otevřený přidávání nových technologií v budoucnu a celkovému zvětšování v průběhu času. Nemohl jsem se ale ubránit dojmu, že grafika je celkově poněkud jednoduchá – byť detailní, ale stylizovaná do trochu hračkářského nebo komiksového duchu, ostatně podobně jako Warcraft. Zeptal jsem se tedy tvůrců přímo, zda nemají strach z graficky vyspělejší konkurence (např. Age of Conan). Odpověděli mi, že jejich cílem bylo udělat pěknou hru pro středně výkonná PC a v tomto smyslu jsou se svojí prací spokojeni. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry v galerii Výborný dojem na mě udělal veškerý dabing – i NPC mají desítky výborných střídajících se hlášek, když je oslovujete stále dokola. Ačkoliv v námi vyzkoušené verzi hry byly pouze elektronické a simulované placeholdery, byli jsme ujištěni, že veškerá hudba do hry již byla nahrána zcela živě velkým orchestrem. S vydáním soundtracku na CD ale autoři příliš nepočítají, hudbu podle svých slov uvolní spíš na iTune. Poslední díl se bude příště věnovat čistě dojmům z vyzkoušení hry. Stáhněte si: Videa, Trailery... | ||
Martin Zavřel | |
autorovi je 28 let, pracuje v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |