Příslušníky téhle organizace poznáte většinou podle lesklého černého brnění a chladných tváří skrytých ve futuristických helmách. Namísto tradičních zbraní navíc Target používá jen nejnovější technologii v čele se smrtícími a někdy až bolestivě přesnými railguny. Naopak vaše postava kope za tajnou žoldáckou organizaci Network, jíž si na špinavou práci potají volají Spojené národy, a proto ve svém zbraňovém arzenálu naleznete všechno od stealth pistole Super 90 až po kulomet G36, brokovnici nebo nálože C4. Čas projít si jednu testovací misi.
Vaším úkolem je tentokrát podminovat nepřátelský protiletadlový SAM, aby vám mohla Network na pomoc vyslat stíhače, jež pak zahájí ostřelování pevnosti zlého nepřátelského velitele Psycha. Po pouhých pár minutách na chaotickém bojišti trochu ve stylu Killzone 2 pochopíte, že většina prostředí je skutečně zničitelná a tak je třeba si dávat pořádného bacha na to, kde se člověk kryje před palbou. Kdybyste se náhodou ocitli třeba za dřevěnou nebo plastovou deskou, kterou nepřítel snadno rozstřílí, máte naštěstí vždy možnost stisknutím jediného tlačítka rychle přeběhnout do příštího nejbližšího úkrytu. Lze také využít analogových páček k vyklánění se do stran nebo zoufalému úskoku do strany.
Po celou dobu hraní je na Bodycount příjemné, že nijak nezastírá svojí arkádovou povahu. Z nepřátel vesele vypadává munice a světle modré štítky, které se sbírají o to snadněji, že k vám dokonce samy přilétnou - nemusíte tak chodit až přímo k tělu zabitého protivníka, stačí se jen pohybovat zhruba v daném směru. Zatímco v prvním buildu hry na E3 2009 byly ještě přítomné lékárničky, autoři je nakonec nahradili za populárnější systém automatického uzdravování a na mapce pro změnu přibyl užitečný ukazatel waypointů, dle nichž snadno najdete cestu napříč celým levelem. Bodycount se zatím zkrátka jeví jako taková uživatelsky příjemnější oddychovka, která navíc velmi pěkně vypadá.
Bodycount vyjde na jaře 2011 pro Xbox 360 a PlayStation 3.
