Už v září rozšíří Cyberpunk 2077 jeho první datadisk. Vtip je v tom, že Phantom Liberty nedodá jen více téhož: Vedle nášupu nového obsahu půjde podle prvních dojmů zahraničních kolegů a podle oficiálních informací o jakousi menší reimaginaci celé hry.
Už teď totiž víme, že Phantom Liberty nenechá kámen na kameni a výrazně vylepší, upraví, předělá nebo rovnou nahradí „všechny hlavní mechaniky“, jak prozradil kreativní šéf CD Projektu Pawel Sasko (píše o tom třeba VGC).
Konkrétně půjde například o nové schopnosti, perky, rozšíření možností umělé inteligence, nové Cybernetics, fungl novou policii, souboje v autech a podobně. Více se o chystaných novinkách dočtete tady.
Co to je?
V kontextu všech těch změn se nabízí otázka, co je vlastně Cyberpunk 2077. Správná odpověď je samozřejmě ta, že Cyberpunk 2077 je prostě a jednoduše to, co si zrovna CD Projekt zamane. Jejich produkt, jejich pravidla. A teď si řekli, že 26. září bude jejich hra vypadat takhle.
Jenže hra se nám pod rukama mění každých pár měsíců a teď ji čeká podle všeho ta doposud největší transformace, kterou by šlo s přimhouřením oka nazývat menším restartem celého titulu. Titulu, který je na trhu teprve něco málo přes dva roky a obecně vzato sklízí nadšené ohlasy. U nás padla devítka, Metacritic hlásí 86 bodů ze 100, stovky tisíc uživatelských recenzí na Steamu jsou z ranku „spíše kladné“ a „velmi kladné“ a ke konci minulého roku se hry prodalo už přes 20 milionů kusů. To jako adept na restart, nebo dokonce i „jen“ na nějaké větší zásahy do systémů a designu, moc nezní.
Při dumání nad tím, jak moc se hry mění, pochopitelně nemusíme odkazovat jen na tohle polské veledílo. Sami si sem můžete dosadit jinou, po vydání výrazně předělávanou hru dle vlastního výběru. No Man’s Sky, Diablo III, Ghost Recon Breakpoint, The Division 2, Destiny…
Vývojáři
Pro většinu vývojářů je možnost upravovat hru i po vydání nepochybně darem z nebes. Své dílo mohou ladit klidně i roky po uvedení na trh, jen to bohužel svádí k vydávání nehotových her, které se dodělávají za chodu. Má tohle nějaký lék? Minimálně by mohla pomoct maximální transparentnost ze strany studií, aby se na základě jejich plánů mohli zákazníci co nejlépe rozhodnout.
Chápu, že následující návrh je v praxi těžko proveditelný, ale představte si jak úžasně prozákaznické by bylo, kdyby vývojáři umožnili ze všech novinek opt-out. Pokud totiž platícímu zákazníkovi vyhovuje produkt tak, jak si ho koupil, proč mu vytrhávat z rukou to, za co zaplatil, a cpát mu silou něco jiného?
zdroj: Archiv
Zákazníci
Nejtěžší to mají hráči. Ti jsou v některých případech „nuceni“ kupovat de facto rozpracované hry tvářící se jako hotové, nebo naopak v nejistotě sledovat všemožné informační zdroje a čekat, až tvůrci hru dodělají. Jenže kdy bude takový titul skutečně hotový? Byl třeba Cyberpunk „hotový“ až po verzi 1.5, nebo dřív? Breakpoint po přidání AI parťáků, hardcore režimu Ghost, nebo až po celé nové struktuře kampaně? A kdo něco takového vůbec posoudí?
Většina her se po vydání zlepšuje, a časté aktualizace jsou tak vítané. Nicméně ani to není vždycky pravidlem a existují i velké hry, které se některými updaty objektivně zhoršily. Jmenovat můžeme například Diablo III, ve kterém nebylo při vydání po aukcích za reálné peníze ani vidu, ani slechu. Do hry přibyly až časem a byly tak nenáviděné, že je potom tvůrci zase odstranili. V mezičase ale napáchaly pěknou paseku.
Za zmínku stojí třeba i slavný patch do Skyrimu, který sice nějaké nedodělané věci opravil, ale zároveň představil problémy nové, včetně famózních pozpátku létajících draků. Dny a týdny po vydání SimCity jsou dnes už skoro legendární a problémy se nevyhnuly ani patchům Battlefieldu 4, které zase na nějakou dobu rozbily balanc. A když už jsme u těch online stříleček, stačí vzpomenout na nedávné trable s vydáním Overwatch 2, vrcholem čehož bylo dokonce odstraňování obsahu. Leckdy se taky stává to, že online obchody, mikrotransakce a některé monetizační prvky přidají vývojáři do online akcí až nějakou dobu po vydání.
V drtivé většině případů šlo jen o dočasné problémy, nicméně výše zmíněné případy jsou jen tou nejviditelnější špičkou ledovce. Některé velké hry během vydání a krátce po něm představují jeden velký otazník, kdy nevíte, co dostanete a jak se vám to bude v nejbližší době měnit. Ne každý update je požehnáním z nebes, ne každý patch věci opravuje a vylepšuje.
Cyberpunk je díky svému původnímu stavu naštěstí perfektním příkladem znatelných vylepšení a s Phantom Liberty to zřejmě nebude jinak. Jenže i tady je břímě informací hozeno na bedra běžných uživatelů, kteří se tak musí dopátrat aktuálního stavu hry – začít hrát už teď, nebo počkat na další velký patch?
Hypotetický sváteční hráč
Představme si teď hypotetického hráče, říkejme mu třeba Vincent. Vincent má práci, rodinu a hry jsou pro něj příjemným koníčkem, kterému ale nemůže a ani nechce věnovat víc než dvě, tři hodinky týdně. Vincent se nechal strhnout pompézním marketingem CD Projektu a Cyberpunk si pořídil hned v den vydání. Vincent je hráč spíše sváteční. Není tak náročný a věčně nespokojený šťoural jako třeba já. Na novince od svých oblíbených vývojářů třetího Zaklínače neanalyzuje každou prkotinu, prostě ji hraje a nemá s ní problém.
Vincent tak spokojeně po troškách objevuje Night City, jenže ouha, hra se mu téměř na každé druhé zapnutí mění pod rukama. Každou chvíli vychází velké patche a Vincentovi se najednou resetovaly schopnosti, některé perky dokonce zmizely, jiné přibyly a schopnosti, na které byl zvyklý, se najednou chovají trochu jinak. To přece nezní jako dobrý zážitek. A věřte mi, že si hypotetického Vincenta netahám z paty. Ne každý hraje hry tak intenzivně a rychle jako většina z nás. Ostatně, stačí se podívat na odhady dohrání a zjistíme, že zrovna Cyberpunk 2077 dohrála plus mínus třetina hráčů. A to se tu ještě bavíme o příběhově poměrně lineárním titulu s příčetnou herní dobou (podle How Long to Beat vám příběh zabere zhruba 24 hodin).
Obzvláště pikantní je to v případě, kdy by někdo napochodoval do krámu a chtěl si ten Cyberpunk 2077 nebo třeba Breakpoint koupit v krabici. Takový zákazník by si v podstatě koupil něco jiného, než co by pak reálně hrál. A kvůli online aktivacím a obecně faktu, že drtivá většina hráčů má dnes už konzole standardně připojené k internetu, v podstatě nemáte na výběr. Naštěstí pro tvůrce budou asi většiny popisků krabiček dostatečně obecné, ale nabízí se opět hypotetická otázka, co že si to v té krabici vlastně kupujeme. Jistě, licenci. Koupil si ale náš Vincent licenci k používání Cyberpunku 2077, nebo 2078?
Zajíc v pytli?
Osobně jsem za velké zásahy a reimaginaci Cyberpunku 2077 rád. Nejsem Vincent a vím, že Phantom Liberty se všemi jeho změnami zrovna téhle hře opravdu prospěje a už se na něj nemůžu dočkat. A vůbec mi nevadí, že to bude zase „jiný“ Cyberpunk 2077 než ten, kterého jsem několikrát s chutí dohrál.
Neustále se měnící hry jsou příliš komplexní problematika na to, abych na to na závěr článku nabídl nějakou jednoduchou odpověď. V dnešní zrychlené době, kdy jsme vystaveni neustálým, někdy i nekompromisně inovativním změnám, na tom hry nejsou jinak. Holt nám nezbývá než s tím vším držet krok. A zamyslet se, kde končí původní tvrzení tvůrců a kde v danou chvíli začíná reálný produkt.
