Obrovský patch 1.2 pro Cyberpunk 2077 vyšel nedávno a jeho menší bratříček 1.21 mu byl záhy v patách. Vývojáři opravili stovky chyb a není pochyb o tom, že od další záplaty nás dělí maximálně několik týdnů. CD Projekt Red odvedl na svém kyberpunkovém RPG v posledních měsících hromadu práce, což je sice záslužné, problémem ale zůstává, že jeden z nejotravnějších problémů hru pořád trápí: minimapa.
Přiznám se, že na nelidsky dlouhé patch notes jsem neměl energii, a tak jsem po delší době zase zavítal do Night City, respektive na kontrolu minimapy. A ne, pořád není použitelná. Její problém je přitom zcela očividný, hned když poprvé usednete za volant a v herním průmyslu je už dávno vyřešený. Při vyšších rychlostech stačí minimapu oddálit. Jenže to Cyberpunk neumí. Mapa tak ve vozidlech vypadá pořád stejně, ať už jedete pomalu a zastavujete na křižovatkách, nebo fičíte po dálnici s pedálem skrz podlahu.
Pro mě osobně jde o ten vůbec nejotravnější neduh v celé hře. Cyberpunk 2077 totiž hraju na Stadii, kde, zdá se, jde o jednu z těch lepších verzí. Příliš mnoho vážných bugů jsem během více než 100 hodin neviděl. Sem tam nějaké ty levitující předměty, občas T-pose a tradiční prolínání oblečení a zbraní s předměty. Ano, nepříjemné a nedodělané, ale v porovnání s některými záběry z konzolí nebo zprávách o častém padání hry jsem měl zážitek se Cyberpunkem v rámci možností ještě relativně bezproblémový.
A právě proto mě nefunkční minimapa tolik otravuje. Když už se totiž někam prosekám se svou věrnou Satori, splním, co se po mně chce, a sednu do auta nebo na motorku, nastává pohoda. Brázdím neonové ulice Night City na nejvyšší otáčky, do sluchátek mi buší Pain a parádní atmosféru hltám rychleji než mojito uprostřed parného léta. Night City je v tom správném sporťáku s tou správnou písničkou téměř omamné.
Jenže pak najednou zjistím, že jsem měl někde odbočit a musím dupnout na brzdu. V lepším případě se jen zastavím, otočím a jedu zpátky. V horším to neubrzdím, vyletím z motorky desítky metrů daleko a ještě se u toho po dopadu na silnici zabiju. Nebo dopadnu doprostřed znepřáteleného gangu. Nebo do vody. Nebo při brždění ve smyku omylem někoho přejedu a najednou musím řešit otravnou policii. Nebo... Ale ne, už stačilo. Možná jezdím příliš rychle, možná už nemám tak rychlé reakce, ale z mých „sakra, zatáčka!“ bych mohl sestříhat příliš dlouhé video plné karambolů, kterému by k dokonalosti chyběla už jen hudba Bennyho Hilla.
Přiznám se, že tohle mě z jinak skvělé atmosféry vytrhává snad ze všeho nejvíc. T-pose bych totiž mohl spočítat na prstech jedné ruky a levitující předměty jsem se naučil buď ignorovat, nebo mám štěstí a vidím jich jen minimum. Navíc zrovna kolem levitujících předmětů a podobných menších bugů může v klidu projít dál – sice bijí do očí a atmosféře rozhodně nepomáhají, ale nijak aktivně mi hru nekazí. Minimapa je ale opačný případ. Kéž bych nad ní mohl mávnout rukou. Místo toho ji musím pořád po očku kontrolovat a doufat, že stihnu včas odbočit.
zdroj: CD Projekt RED
Vozidla budoucnosti, mapa minulosti
Chápu, že frázi „nejsem vývojář, ale...“ musí vývojáři nesnášet, ale... Ale já opravdu moc nechápu, v čem je problém. Minimapu stačí při řízení jen víc oddálit nebo naklopit - a je to. Tohle kolo je přece dávno vymyšlené a není potřeba koumat, jak ho vymyslet znova. Možná mám jen hlavu děravou, ale opravdu si nepamatuju jedinou hru, co by mě svou minimapou takhle trápila.
Tristní minimapa očividně neštve jen mě. Jak už to tak v některých smutných případech bývá, hráči to vyřešili rychleji než vývojáři. Stačí si stáhnout tenhle mod a je to. Bohužel - je to mod, tudíž jde o řešení pouze pro jednu ze šesti platforem, a tak neřeší ani můj problém. Já na Stadii ani vy, kdo hrajete na konzolích, si Cyberpunk 2077 jen tak nenamodujeme.
Na závěr mi nezbývá než doufat, že všem dostupné reálné řešení dorazí co nejdřív. Na druhou stranu je mi naprosto jasné, že seznam bugů, chyb a nedodělků musí být sáhodlouhý a že v CD Projektu asi nemá zrovna oddálení minimapy tu nejvyšší prioritu.
