Herní a internetová kultura už pár let prochází zajímavým obdobím, kde se ve velkém skloňuje slovíčko „woke“. Ačkoliv nemá žádnou konkrétní definici, určitá skupina lidí ho ráda lepí na všechno, co se jim nelíbí, rozumějte, dané dílo obsahuje ve větším než žádném množství třeba ženské hrdinky s realistickými proporcemi či osoby jiné než bílé rasy nebo heterosexuální orientace.
Nejčerstvěji čelí obviněním z přílišné koncentrace woke prvků kooperativní adventura Split Fiction. Takzvaně „si o to říkala“, protože má dvě hratelné postavy – a obě jsou ženy. „Další hra nasáklá feministickou propagandou,“ napsal kdosi pod trailer.
Split Fiction má ale vedle toho taky šéfa vývoje Josefa Farese, který je známý tím, že se s ničím moc nemaže. Proslavil ho mimo jiné jeho proslov na The Game Awards 2017, kde jadrně zkritizoval všechno možné od Oscarů po mikrotransakce ve Star Wars Battlefront II od EA – už v době, kdy mu vydávalo jeho vlastní hru, A Way Out.
V reakčním videu pro Fall Damage tak na obvinění z údajné feministické propagandy odpověděl svým typicky rozvášněným stylem: „Co to ku*va je? Asi reakce na to, že jsou tam dvě ženy. Dobře, vysvětlím. V Brothers byli dva kluci. V A Way Out byli dva chlapi. V It Takes Two byl muž a žena. A teď jsou tu dvě holky a všichni mají problém,“ rozohnil se Fares.
Nařčeními z wokeismu si v posledních měsících prošlo třeba i Kingdom Come: Deliverance 2, kde se můžete pustit do gay romance či v Zikmundově táboře potkat afrického lékaře. Nedávno oznámený Intergalactic: The Heretic Prophet od Naughty Dog je zase prý woke, protože jeho hlavní hrdinka je Asiatka, a navíc si dovolila mít oholené vlasy. Ale paradoxně byl trochu woke třeba i Stellar Blade, do kterého byste to asi neřekli, protože u něj tvůrci údajně podlehli tlakům a měli pár pixely látky navíc zcenzurovat některé kostýmy.
Do kulturní války s otravnou a nepoměrně hlasitou částí internetové komunity dnes zkrátka herní tvůrce nezamýšleně zatáhne kdeco. Od jemných chloupků na ženských tvářích přes zájmena po nasvícení scény, které nedávno zavařilo Ciri v traileru na Zaklínače 4, až CD Projekt Red musel vysvětlovat, že její model opravdu nezměnil.
Vždycky se něco najde a upřímně, únavné tohle téma začalo být už dávno. Zvlášť, když je za ním jen evidentní snaha nahnat prokliky na rozhořčených videích, jak hry kvůli reprezentaci různých skupin už nejsou, co bývaly. Negativní, intenzivní emoce pochopitelně naše mozky přitahují víc než pozitivní vyrovnanost, ale úporná snaha se na hry a jejich tvůrce za každou cenu naštvat se určitému segmentu streamerů v mase svobodného internetu poněkud vymkla.
„Inspiroval jsem se svými dcerami. Je mi jedno, co máte mezi nohama, to mě nezajímá. Podstatné jsou dobře napsané postavy,“ vypíchl Fares poměrně trefně jádro problému. Byť to anti-woke komunitu, která vidí propagandu a DEI konspiraci už úplně ve všem, patrně příliš neuchlácholí.
Ale na druhou stranu - Baldur’s Gate 3 je v lecčems možná ještě otevřeně liberálnější a inkluzivnější než Dragon Age: The Veilguard, ale vynikající scénář a kvalitní hratelnost dokážou pohltit velkou míru potenciální nenávisti. Až najednou kdovíproč nikomu víceméně nevadí, že v něm jde hrát za nebinární nebo trans postavu či mít gay sex se zvířaty a s chapadlovitými monstry.
Ve Split Fiction byste podobně explicitní témata a náměty stejně hledali marně. Největší vstupní bariérou v jeho případě zůstává sehnat trpělivého parťáka či parťačku, kteří s vámi budou chtít strávit patnáct hodin společným hraním. Což pro silně bigotní jedince, kteří se cítí ohrožení i virtuálními ženami, může být pochopitelně nepřekonatelná překážka, protože se mnohdy nesnesou ani mezi sebou.
Nejnovější čistě kooperativní akční adventuru byste si každopádně ani přes dvojici protagonistek neměli nechat ujít. „Split Fiction je momentální vrchol gaučové kooperace – a zřejmě jím zůstane do doby, než v Hazelight přijdou s další hrou. Inovativní, akční, náročná, nádherná… všechny tyto klady naprosto vyvažují trochu nevýrazný příběh a místy občas zbytečně zběsilé tempo,“ napsali jsme s Kubou v recenzi.
