V pár měsíců starém článku jsem poznamenal, že Microsoft a Sony už hrají zcela odlišné byznysové hry. Pro Microsoft, respektive jeho herní divizi, je totiž jeho konzole jen jedním z prostředků, jak prodávat svůj nový hlavní produkt, a tím je Game Pass alias „herní Netflix“. A je otázka, jak se do tohoto přístupu promítnou dnešní novinky, protože dorazila hotová atomovka – Microsoft koupil celou firmu ZeniMax, samozřejmě včetně Bethesdy.
Najednou dává mnohem větší smysl načasování vyjádření Jima Ryana, že Sony nehodlá vydávat své first party tituly v rámci předplatného, protože to není dlouhodobě udržitelný směr. Je jasné, že v Sony o akvizici ZeniMaxu věděli a je také jasné, že jde o pořádnou ránu pro celý PlayStation. Aktuálně totiž není vůbec zřejmé, které hry budou exkluzivní pro Xbox, a Sony o ně tím pádem přijde. A pokud si teď řeknete, že exkluzivní budou určitě všechny, dejte mi pár řádků, abych se vás pokusil přesvědčit, že tomu tak rozhodně být nemusí.
Exkluzivita se samozřejmě nedotkne her, které už byly oznámené na PlayStation 5, o tom není třeba diskutovat, přes tyhle smlouvy nejede vlak. Ale co budoucí hry? Bude další díl Doomu, Falloutu či The Elder Scrolls jen na Xboxu a majitelé PlayStationu 5 ostrouhají? Kolem toho už hlavní aktéři z Microsoftu, ZeniMaxu a Sony dělají tanečky, které by vytřely zrak i porotě StarDance.
zdroj: Microsoft
Uvidíme kus od kusu
Původní prohlášení Phila Spencera z Microsoftu se o exkluzivitě nezmiňuje, ovšem hned v druhém sledu přichází zpráva od dobře informovaného Jasona Schreiera, že co se týče her od Bethesdy na „jiných konzolích“, bude se rozhodovat případ od případu.
Další kousek do skládačky přidává Pete Hines z Bethesdy, který říká: „Hlavní je, že jsme pořád Bethesda. Pořád pracujeme na stejných hrách jako včera, dělají je ta samá studia a tyto hry budou vydávané námi.“
Znamená to, že hry sice vyjdou okamžitě v rámci Game Passu, ale zjevně si, minimálně u části z nich, Bethesda ponechá roli vydavatele. V tomto kontextu se nezdá, že by šlo jen o případ již vyvíjených a oznámených her.
Je jasné, že v zájmu prodejů bude chtít ZeniMax co nejvíc navýšit výdělky, a tedy vydat ty největší kusy, jako jsou The Elder Scrolls a Fallout, na maximu platforem. Zároveň se ale nechce věřit, že by Microsoft investoval tolik peněz jen proto, aby posílil pozici Game Passu. Logika by velela, že ty nejlepší kousky bude chtít mít exkluzivní.
Je třeba podtrhnout, že tahle akvizice je někde úplně jinde, než když Microsoft kupoval inXile či Obsidian. ZeniMax měl velmi silnou pozici a hodnotu, což se odrazilo i ve výsledné částce. Kde bylo malé nezávislé studio jako Ninja Theory rádo, že už nebude muset podomácku vyrábět mo-cap techniku, tam si velký hráč jako ZeniMax mohl dupnout a žádat prémiové výkupné.
A v neposlední řadě je tu ona poznámka Jima Ryana, že model předplatného je neudržitelný. To samozřejmě není pravda, alespoň ne stoprocentní. Určitý objem produkce v rámci předplatného udržitelný je. Ale vše má svůj strop. Pokud by měl Microsoft financovat všechny hry všech svých studií a okamžitě je házet „zadarmo“ na Game Pass, začne to celé být jeden obrovsky riskantní experiment.
Hry od ZeniMaxu jsou rozhodně AAA, právě kvůli tomu Microsoft akvizici provedl. Jenže tím pádem taky spolknou hodně peněz. Skyrim stál cca 80 milionů dolarů a to je dekádu zpátky, od té doby se cena velkých her ještě navýšila. Aktuálně se u top her pohybuje od 50 do 100 milionů dolarů, což potvrdil i Ryan. Samozřejmě, hry jako Skyrim, Doom a Fallout na sebe vždy vydělaly – jenže v „normálním“ prodejním systému.
Jednoduše řečeno: Předplatné vám dokáže zaplatit jen určitou míru nákladů a herní průmysl aktuálně experimentuje s tím, kde se ten strop nachází. Nebo spíš experimentuje Microsoft, který se jako primárně softwarová firma, pro niž je divize Xboxu jen malým kouskem koláče, experimentovat nebojí.
Pokud hledáme ekvivalent, můžeme se podívat na filmový průmysl, který už na systém předplatného naskočil, přičemž asi nejvíce vypovídající budou čísla Netflixu. Jenže ať se Microsoft radši nedívá, protože i Netflix ukazuje, že jeho experiment ještě neskončil.
Hlavně ne Netflix
Stručně řečeno, Netflix je typická firma dluhové ekonomiky. Pokud bychom se podívali na čistý poměr „zaplatil/vydělal“, streamovací gigant je v zoufale rudých číslech. Příjmově se mu sice meziročně daří víc a víc, ale zároveň vydává nepoměrně větší částky na produkci nových filmů a seriálů. Ačkoliv zisk v roce 2019 ve výši 1,9 miliardy dolarů zní hezky, celkové výkazy se zastavily v mínusu 3,3 miliardy dolarů.
Netflix je stroj, který sám sebe pohání zvyšujícími se výdaji s vidinou toho, že jednoho dne zisky dorovnají investice. Aktuálně Netflix říká, že většina produkce se zaplatí z 90 % během čtyř let od vydání. Něco dřív, něco nikdy.
Pokud by to samé mělo platit pro Microsoft, je otázka, jak dlouho by chtěla firma Game Pass de facto dotovat. Zatímco Netflix je společnost jednoho produktu, samotný Microsoft, jak už bylo řečeno, je softwarová firma, pro kterou není xboxová divize životně důležitá. Microsoft neměl problémy zaříznout svou streamovací službu Mixer a nebude mít problémy zaříznout i Game Pass, pokud by se měl propadnout do spirály „nasyp víc peněz, než vyděláš a doufej, že jednoho dne se to dorovná“.
Spencer říká, že se budou rozhodovat případ od případu
Na to ovšem Microsoft nepotřebuje moje analýzy, to ví sám a očekávám, že k akvizici ZeniMaxu, který vyrábí opravdu drahé hry, přistoupil s realističtějším plánem do budoucna. Proto bych řekl, že nemalá část produkce ZeniMaxu zůstane multiplatformní s tím, že firma bude i vlastním vydavatelem. K Microsoftu se pořád dostanou peníze z klasického prodeje na PlayStation, Switch či Stadii a zároveň to posílí pozici Game Passu, protože v něm budou ony velké hry „zdarma“.
Zároveň ale určitě část her bude exkluzivní pro Xbox (a PC), proto Spencer říká, že se budou rozhodovat případ od případu. Osobně bych čekal, že opravdu velké značky zůstanou multiplatformní, protože celkový příjem je důležitější než špatně odhadnutelný příliv nových předplatitelů Game Passu. Zároveň hry s nižším rozpočtem a menší značkou, kam ovšem v tomto kontextu můžeme řadit i úspěšné tituly jako Prey, Dishonored či Evil Within, mohou skvěle sloužit jako ono exkluzivní lákadlo, které si zahrajete „jen na Windows 10 a Xbox Series X/S“.
Ať už se mýlím, nebo ne, jedno je každopádně jisté: Microsoft přehazuje další výhybku herního byznysu. Je docela dobře možné, že na dnešní den budou herní historici a analytici ještě dlouho vzpomínat.
