Recenze
Surviving Mars – recenze
30. 4. 2018
|
Lucie Jiříková
Ve shluku každodenního života člověk velmi jednoduše zapomíná, že se nachází v naprosto fantastické době. Kolem nás se právě teď začíná formovat jeden z nejvýznamnějších milníků historie. Mluvím o lidské kolonizaci Marsu, která by podle odhadů měla kulminovat přibližně za 10 let. Toto téma je stále aktuálnější, což znamená, že vedle televizních zpráv prosakuje také do románů (například Marťan), filmů (Rudá planeta), nebo právě do videoher. Zářným zástupcem budiž poměrně originální budovatelská strategie Surviving Mars, v níž se ujmete osudu vesmírného projektu s úkolem zabydlet lidstvo na rudé planetě.
Ultimate General: Civil War - recenze
7. 9. 2017
|
Mars Vertigo
Manassas, Shiloh, Antietam, Chancellorsville, Fredericksburg, Chickamauga či Gettysburg. To jsou jen některá z dlouhého výčtu míst, nesmazatelně vepsaných šarlatovým inkoustem do kroniky nejkrvavějšího konfliktu amerických dějin. A ať už jsou vaše sympatie na straně Yankeeů v modrém, nebo rebelů z Dixielandu, tato strategická simulace legendárního konfliktu Jihu proti Severu zaručeně potěší srdce nejednoho klávesnicového generála. Dynamická kampaň vám umožní tažení v čele vojsk konfederace či unie napříč celým obdobím americké občanské války. Tady to znamená účast ve více než padesáti provázaných historických (a hypotetických) bitvách, přičemž řada z nich je přístupná i v samostatných scénářích.
Tales from the Borderlands – recenze 3. epizody
1. 7. 2015
|
Miloš Bohoněk
Pamatujete na konec druhé epizody? Že ne? Těžko se divit, už zase uplynuly tři měsíce. Před spuštěním třetí epizody si jej každopádně osvěžte, protože na ni má zásadní vliv. Žádné triky, žádné iluze, v Telltale se výjimečně hecli a skutečně dali dohromady scénář, který se zásadně větví v závislosti na vaší předchozí volbě. Dali jste na Fionu, nebo na Handsome Jacka? Hned úvodní čtvrthodinka v Catch a Ride může mít dvě úplně jiné podoby, přičemž následky vaší finální volby z minula budete sledovat i v pozdějších fázích. Hip hip hurá.
The Book of Unwritten Tales 2 - recenze humorné adventury
3. 3. 2015
|
Daniel Kremser
Pokračování hry, o které jste ani nikdy neslyšeli? Ano, tak už to s klasickými adventurami z Německa zkrátka bohužel bývá. Pokud se nejedná o zvučné vývojářské legendy nebo interaktivní filmy, zase tak moc na první pohled netáhnou. To byl právě případ první The Book of Unwritten Tales, která ale jinak byla po všech stránkách solidním titulem. Z jejího pokračování autoři vystavěli další z plejády tradičních point and click klenotů, jenž byste prostě neměli minout! Alespoň pokud se chcete zasmát v dobré hře!
The Order: 1886 - recenze příběhové střílečky
19. 2. 2015
|
Jan Olejník
Je tomu už několik hodin, co se podzemními chodbami viktoriánského Londýna rozlehl poslední výstřel. Ale jeho dozvuk mi stále rezonuje v hlavě a vyrušuje mě od přemýšlení nad tím, jak vlastně potenciálnímu zákazníkovi přiblížit hru, od které jsem věru mnoho nečekal, ale nakonec mě příjemně překvapila. Je to úkol o to složitější, že se The Order: 1886 dostalo v posledních dnech poněkud nechtěné pozornosti díky prapodivnému "skandálu" kvůli prý nedostačující délce hry. Určitě se bude hovořit o nastavování zrcadel dnešní době, o mainstreamu, cenách her a očekávání hráčů. Já vám ale chci nejprve povědět o Řádu.
Diablo III: Reaper of Souls Ultimate Evil Edition - recenze
1. 9. 2014
|
Jan Olejník
Mé první setkání s Diablo III se odehrálo teprve před několika dny a neslo se v poněkud rozpačitém duchu. Přece jen, když si představíte moloch jako Blizzard, do kterého tečou milióny dolarů každý den díky stále populárnímu World of Warcraft, očekáváte, že nástupce legendární série akčních RPG vás krátce po vložení disku do mechaniky zanechá sedět v němém úžasu s dokořán otevřenými ústy a extatickou slinou v koutku. Jenže Diablo III ne. Pořád mám v paměti slova Karla Drdy, když mi do telefonu popisoval původní PC verzi: „Jako je to fakt dobrý, ale…“
Panzer Tactics HD - recenze
5. 8. 2014
|
Jakub Kovář
Posouvání miniatur na mapě maršálskou holí je zábavné, zvláště když má hraní si na vrchní velitele jasná pravidla. Smutné je, že podobných titulů je na PC jako šafránu. Strategie obecně nijak zvlášť nefrčí, ale tahové a zaměřené na boj? Je jich ještě méně. Pokud jsou, jde spíše o tituly, které místo strategie upřednostňují taktickou stránku věci. Fanouškům tak nezbývá nic jiného, než si buď krátit večery u modifikovaných Steel Panthers, nebo vzpomínat na lepší časy u Panzer General. Zázraky se však někdy dějí a staré koncepty mohou zase spatřit světlo světa, jak ukazuje Panzer Tactics HD.
Serious Sam 3: BFE - recenze
19. 12. 2011
|
Ondřej Švára
Ani jeden historický pramen se nezmiňuje o tom, že by staroegyptští bohové nosili na očích oranžové zrcadlovky kradené ze šaten jezdců na BMX kolech. Chorvatské studio Croteam si proto takové zjevení muselo vymyslet. Pravda, jejich bůh si ještě nevybudoval velkou tradici, vždyť je věřícími uctíván teprve deset let. Na druhou stranu už jich jsou ale miliony a o tom si takový Anubis, klimbající tisíce let nad hrobkami králů, může nechat opravdu jenom zdát. Croteam vyrobil boha moderního. Je to Serious Sam, bůh lakonicky štěkajícího kulometu. Nesesílá na kacíře hromy, blesky a neplodnost. Trestá je minigunem.
Cities XL 2012 - recenze
5. 12. 2011
|
Jakub Kovář
Snili jste o tom, že jednou vybudujete z ničeho město, jehož sláva se bude hvězd dotýkat? Ano? Tak potom je Cities XL 2012 přesně to, po čem vaše budovatelské srdce dlouhá léta toužilo. Cities XL 2012 je budovatelská strategie, ve které z božského nadhledu řídíte město, projektujete nové čtvrtě a hlavně řešíte problémy, které řeší i skuteční starostové: snažíte se eliminovat nezaměstnanost, staráte se o to, aby podniky ve vašem městě měly správný odbyt, vydělávaly, a tudíž odváděly do městské kasy, co nejtučnější daně. Na úplně první příčku ale kladete zajištění nezbytných potřeb občanů.
Total War: Shogun 2 - recenze
15. 3. 2011
|
Aleš Smutný
Tři stovky samurajů zatížených svými nodači se řítí do kopce navzdory strategickým poučkám, navzdory dešti šípů, který se na ně snáší, navzdory linii ašigaru ozbrojených kopími, navzdory všemu. Žene je vpřed jediné – čest a rozkaz generála Jošinoriho z rodu Date, který následuje v čele kavalerie několik desítek metrů za nimi. Na vrchol kopce se dostanou sotva dvě třetiny z nich, protože díky svým mohutným zbraním nenesou tak těžkou zbroj. S výkřikem „banzai!“ se střetávají s linií kopiníků a ta se po několika okamžicích doslova rozpadá. Do rozpadlé formace se zarývají klíny jezdců a začíná masakr. Další bitva pro klan Date a jejich mocné samuraje s nodači!
Football Manager 2019 – recenze
7. 11. 2018
|
Václav Pecháček
Zdravím vás, poutníci. Posaďte se! Na téhle staré lavičce je spousta místa. Jestli máte žízeň, tumáte ionťák, vzadu v kabině jich je celá krabice. Noc je dlouhá, ale máte štěstí. Jsem totiž vypravěč! Vypravěč svého vlastního osudu. Na tomhle trávníku jsem štkal slzy štěstí i zoufalství. Tady můj hlas zněl jako hrom, tady mě družina statných mladých mužů poslouchala na slovo. Ano, jsem vypravěč. Ale kdysi dávno jsem býval fotbalový manažer.
Tower of Guns - recenze
21. 3. 2014
|
Ondřej Švára
Představte si, že slavíte třeba pětadvacetiny (kde jsou ty časy) a s plícemi plnými nastřádaného kyslíku se nahnete nad dort... což bude to poslední, co v životě uděláte. Prstenec svíček se sfouknout nenechá a naopak sborově do vás vypálí salvu bomb. Inhaluj, krasotinko... Že plácám?
Ethan: Meteor Hunter - recenze
9. 12. 2013
|
Ondřej Švára
Lepší sýr v hubě, než záda napadrť. S takovou životní filozofií podniká výlety za rizikem nejedna pohádková myš a Ethan není jiný. Stal se hrdinou nové, spíše nenápadné plošinovky, která nehýří vlastními nápady. A ty, které převzala odjinud, se snaží aspoň ďábelsky kombinovat. Povedlo se to?
Air Conflicts: Vietnam - recenze
3. 11. 2013
|
Lucie Jiříková
Nebudu chodit kolem horké kaše. Titul Air Conflicts: Vietnam od slovenského studia Games Farm mě zklamal navzdory tomu, že slovo „arkáda“ nevnímám jako sprosté, což se o řadě fanoušků leteckých her určitě tvrdit nedá.
Kingdom Rush - recenze
30. 8. 2014
|
Lucie Jiříková
Kingdom Rush se na počítače dostala z mobilů a není tedy překvapivé, že jde o herní jednohubku. Hlavní kampaň obsahuje dvanáct levelů, které jsou po úspěšném dokončení doplněny nášupem sedmi bonusových štací. Proto se dá Kingdom Rush s trochou toho zaujetí schroupnout za dva večery. Pokud ale tíhnete k žánru tower defense strategií, je prakticky jisté, že v Kingdom Rush objevíte malou perlu, k níž se budete rádi vracet.
Dead Rising 3 - recenze
29. 12. 2013
|
Jan Olejník
„Pěkná noc, jasná – v tu dobu vstávají mrtví ze hrobu, a nežli zvíš, jsou tobě blíž!“ Kdyby jen pan Erben tušil, že se něco kdysi tak hrůzyplného jako ožívající mrtví promění v patetické univerzální nepřátele pro potřeby současné popkultury. Dead Rising hry na tom nikdy nebyly jinak: chodící mrtvoly bylo potřeba kosit rovnou po stovkách, čímž jakýkoliv náznak přemýšlení nad zabíjením vzal za své po deseti minutách.
Total War: Rome II - recenze
6. 9. 2013
|
Aleš Smutný
Na dlouhou dobu je to prý poslední velká hra v sérii Total War. Creative Assembly se v Total War: Rome II vrací ke své, z historického hlediska nejstarší, tematice a kromě toho, že se musí vyrovnat prakticky nereálným očekáváním, musí navíc zodpovědět otázku, kam dále rozvíjet systém, který z hlediska herních mechanik už není kam rozvíjet. Rozhodně ne bez toho, aby došlo k porušení či změně základní formule.
The Bureau: XCOM Declassified - recenze
29. 8. 2013
|
Miloš Bohoněk
E3 2010. Za zavřenými dveřmi mi tehdejší producent Martin Slater ukazuje first-person střílečku s prostým názvem XCOM. Ačkoliv už tehdy byl titul prezentován jako dítě 2K Marin („Od autorů BioShock 2“), Martinův oceánský přízvuk je hlasitou připomínkou toho, že původní koncept vznikl na pracovišti 2K Australia. Počítal s pohledem z vlastních očí, fotografováním, výzkumem technologií na základně… a také s vydáním v roce 2011.
Papo & Yo - recenze
19. 7. 2013
|
Lukáš Grygar
Existuje celá řada způsobů, jak se postavit k obtížným životním momentům. Například zády. V tu chvíli na démony minulosti nevidíte, tudíž zdánlivě neexistují a nemůžou vás trápit – až na ten neodbytný pocit, že vás někdo sleduje, že za vámi číhá a chystá se udeřit. Právě takhle nakládal Vander Caballero se vzpomínkami na svého zesnulého otce: alkoholika, který s každým výbuchem vzteku tyranizoval celou rodinu a nejspíš měl na triku i špínu, o které jeho syn ještě není připraven mluvit.
Signal Ops - recenze
3. 5. 2013
|
Lukáš Grygar
Podělal jsem to. Zrádce utekl dolů pro brokovnici, ale já za ním nemohl, protože mi signál vysílačky končil u schodiště. Vycouval jsem zpátky a přepnul na elektrikáře, čekajícího v boční ulici. Z jeho úhlu pohledu vidím, že podezřelý dům se dá obejít přes sousední střechu. S inženýrem to taky udělám a najdu na druhé straně zadní dveře do patra. Zašramotím paklíčem, dveře odemknu a – ruce vzhůru! Vpadnul jsem zrádci přímo do zad. Ať žije Temný Otec!
Uncharted 3: Drake's Deception - recenze
24. 10. 2011
|
Václav Rybář
Filmovatění her je pro někoho morem, pro jiného vítanou evolucí, ale rozhodně je postupujícím trendem. Může to vést k frustraci nad tím, že v Call of Duty každé tři minuty střílíte, abyste další dvě sledovali testosteronové dialogy, případně něco, co se bortí, aby vám to uvolnilo cestu do dalšího koridoru. Ale když se to povede, otevírá to zcela nové dimenze zábavy a sepětí s herními hrdiny.
Call of Juarez: The Cartel - recenze
26. 7. 2011
|
Václav Rybář
Call of Juarez série prošla s novým dílem zásadní plastikou. Není to ale takové to napravování povislých víček nebo nenápadná botoxová řachanda do čela. Naopak se dá říct, že vizuálně hra vypadá o fous nebo dva hůř než její předchůdce. Překopávalo se však hlavně zevnitř, ostatně sousloví „moderní western“ hovoří samo za sebe. A věřte, že na papíře to ještě zní mnohem lépe než ve skutečnosti.
IL-2 Sturmovik Forgotten Battles Ace Exp. - recenze
1. 4. 2004
|
Redakce Games.cz
Na pulty zahraničních obchodů se právě dostává Ace Expansion Pack, oficiální datadisk k velmi úspěšnému simulátoru letadel z 2. světové války IL-2: Forgotten Battles. Co dalšího vedle nových strojů a misí nabízí?
Flashpoint Campaigns: Red Storm - recenze
16. 11. 2013
|
Tomáš Jung
Jako hráč odkojený Steel Panthers, který je tělem i duší odevzdaný poctivým válečným strategiím, jsem v posledním roce trpěl. Vypadalo to, že jsou válečné hry na ústupu a nikdo už nikdy nevydá nic, co by pohovkové generály chytlo za virtuální výložky a strhlo do víru bitev.
Star Trek: The Video Game - recenze
27. 5. 2013
|
Pavel Dobrovský
Byl to jeden z nejstrašlivějších okamžiků posledních měsíců. Herní kamera se skřípla v nepřirozeném úhlu a na televizi jsem uviděl zadní stranu Spockových očí překrytou spletencem vlasů připomínajících mrtvé rousnice. Špičky uší mizely z obrazu a s mrazivou pravidelností Spockova dýchání se znovu objevovaly.
Karateka - recenze
14. 12. 2012
|
Lukáš Grygar
Když o hře napíšu, že by ji šlo dohrát se zavázanýma očima, obvykle tím neskládám kompliment výzvě, kterou nabízí. Karateku jsem přitom nedokázal dohrát ani s očima dokořán, respektive dohrát ji v nejlepším možném z konců: vítězstvím pravé lásky.
Splatterhouse - recenze
17. 1. 2011
|
Jiří Škrampal
Pokud jste si mysleli, že víte, co je to krvavá hra, potom jste zřejmě ještě neměli co dočinění s maskovaným hrdinou ze Splatterhouse. Namco se v remaku osmibitové klasiky vůbec nedrželo zpátky, a tak světlo světa spatřila hra plná létajících vnitřností, odhalených poprsí a heavy metalu.
The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D - recenze
8. 7. 2011
|
Vilém Koubek
Pokud se o nějaké hře na Nintendo 3DS dá bez přehánění říct, že si kvůli ní nemalé množství lidí koupilo samotný handheld, pak je to The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D. A to i přes fakt, že se vlastně jedná o remake více než deset let staré hry. Kult Zeldy se v tomto případě spojil s vydatnou porcí nostalgie, která je navíc podepřená až neuvěřitelným hodnocením na Metacritic, které se zastavilo na devadesáti devíti ze sta. Z vlastní zkušenosti ale vím, že některé hry není radno vykopávat z nostalgického hrobu. Ne zřídka se mi totiž potvrzuje, že zkreslené vzpomínky jsou lepší jak hra samotná. Je to i případ znovuzrozené Zeldy?
Conscript – recenze prvoválečného retro hororu
19. 7. 2024
|
Jakub Malchárek
Když mě brali za vojáka
Binary Domain - recenze
12. 3. 2012
|
Aleš Smutný
Znáte ten pocit, když víte, že přichází hra, u které cítíte, že nedopadne úplně podle představ tvůrců? Takový ten pocit: „ano, vypadá to zajímavě, vymysleli jste zajímavé mechaniky, máte hezké trailery, ale už teď vím, že se to bude hrát se stejnou lehkostí s jakou tlačíte mrtvou krávu po štěrkové silnici“. Jsou to prostě případy, kdy se velké naděje a ambice tvůrců nemilosrdně srazí s tvrdou realitou, která je rozemele na produkt přinejlepším podprůměrného ražení. Tak přesně takový pocit jsem měl pokaždé, když jsem něco psal či četl o japonské taktické akci Binary Domain. A hle, jak jsem se mýlil!