Recenze
Fire Emblem Warriors: Three Hopes – recenze mlátičkové verze skvělé tahovky
30. 6. 2022
|
Aleš Smutný
Doretheo, jsi to ty?
Far Cry 2 - rozdílová recenze CZ PC verze
15. 12. 2008
|
Redakce Games.cz
Jaký je rozdíl mezi verzemi hry pro Xbox 360 a PC? Hraje se některá z nich lépe? Vypadá grafika detailněji? Povedla se Playmanovi česká lokalizace? A co multiplayer?
Splatterhouse - recenze
17. 1. 2011
|
Jiří Škrampal
Pokud jste si mysleli, že víte, co je to krvavá hra, potom jste zřejmě ještě neměli co dočinění s maskovaným hrdinou ze Splatterhouse. Namco se v remaku osmibitové klasiky vůbec nedrželo zpátky, a tak světlo světa spatřila hra plná létajících vnitřností, odhalených poprsí a heavy metalu.
Dragon’s Dogma - recenze
31. 5. 2012
|
Petr Prošek
Až se nás léto zeptá, co jsme dělali poslední měsíce, nebudeme se vykrucovat a nervózně si žmoulat prstíky. Pohlédneme mu zpříma do očí, pravou dlaň ležérně položenou na rukojeti dračího meče, v levé ruce otrhaný svitek s kresbou nahé Triss Ranuncul. Vážně jsme se nenudili - lovili jsme šupinaté bestie ve Skyrimu, umírali v temných labyrintech Dark Souls, pátrali po vrahovi králů v rozšířené edici druhého Zaklínače a se slzičkou v oku vzpomínali na staré časy v Legend of Grimrock. Někdo na krvavý oltář položil celou roční dovolenou, jiný obětoval drahou polovičku, která odmítala pochopit, že Fus Ro Dah je mnohem důležitější, než vyznání nekonečně lásky pod rozkvetlou třešní. Ámen!
The Wolf Among Us: Cry Wolf – recenze 5. epizody
10. 7. 2014
|
Miloš Bohoněk
„Je evidentní, že tvůrci si to nejlepší nechávají na konec,“ zaznělo v recenzi čtvrté epizody The Wolf Among Us. Evidentní to možná bylo, ale skutek utek a velké finále je překvapivě… nepřekvapivé. Více než kdy jindy teď ke slovu přichází osobní preference či pocity, protože The Wolf Among Us, na rozdíl od 99 procent herní produkce, nespoléhá na tradiční herní mechaniky a v prvé i druhé řadě sází na příběh a postavy. Holt filmová adventura. Subjektivní hodnocení stylem „líbí - nelíbí“ je v tomto případě trefnější než snaha o objektivní hodnocení „dobrá - špatná“.
Metal Gear Rising: Revengeance - recenze
16. 4. 2013
|
Petr Poláček
„Milostný dopis fanouškům“ je jedna z mnoha floskulí, jaké herní kritici často užívají k jednoduché charakterizaci hry, kterou jim šéfredaktor hodil na stůj s jasným rozkazem „zrecenzuj to“. Snaží se tím říct, že jde o hru, která je bez výhrad střižená na tělo dost specifické skupině hráčů a objektivně v řadě aspektů chybuje, ale zároveň má něco, co ze všech těch chyb dělá pozitivní atributy. Jistě, jenom pro úzkou skupinu hráčů, ale právě v této výlučnosti spočívá pro fanoušky nezanedbatelné kouzlo a přitažlivost.
Army of Two: The Devil's Cartel - recenze
12. 4. 2013
|
Aleš Smutný
První a druhý díl série Army of Two jsem měl rád. Obě hry kombinovaly ujeté charaktery ústřední dvojice postav s béčkovou akcí a patřičně nepatřičnými vtípky, ale hlavně kladly velký důraz na kooperaci, kterou dnešní střílečky z pohledu třetí osoby nepropagují v takové míře, v jaké by mohly. Když byla oznámena Army of Two: The Devil's Cartel, začal jsem se tudíž těšit na pořádnou dávku propracované kooperace.
Monster Hunter Rise – recenze portu pro PlayStation a Xbox
17. 1. 2023
|
Pavel Makal
Dva roky čekání se vyplatily
Marvel vs Capcom 3 - recenze
26. 4. 2011
|
Jiří Škrampal
Japonské bojovky u českého publika často narážejí na odpor, téměř až hmatatelný. Platí při tom, že čím kresleněji hra vypadá, tím výš je zvednuté obočí českého hráče. Bod pro Tekken a velmi špatný start pro Marvel vs Capcom. A přesto před sebou máme jednu z nejlepších a nejpropracovanějších bojovek současnosti. Potvrzuje Captain America.
Final Fantasy VII Remake – recenze
6. 4. 2020
|
Aleš Smutný
Jeden z nejslavnějších hrdinů (a s ním i jeden z nejikoničtějších záporáků) je zpět. Milované, kultovní a dnes již notně zubem času ohlodané JRPG Final Fantasy VII se konečně dočkalo vydání svého remaku. Krásného, moderního a také jen částečného přepracování, které za sebou určitě zanechá výraznou stopu kontroverze a hodně otázek.
Ryse: Son of Rome - recenze
10. 1. 2014
|
Vincent Olejník
Bude to velké, bude to skvělé, bude to exkluzivní, bude to na Xbox One a grafické pozlátko posichruje logo Cryteku na obalu. Tak nějak zněla marketingová omáčka nového hack and slash počinu Ryse: Son of Rome, od kterého si Microsoft bezpochyby sliboval konkurenta God of War. A že novinka nevypadala vůbec špatně.
Remember Me - recenze PC verze
13. 6. 2013
|
Ondřej Švára
Historie se opakuje i v budoucnosti. To není oxymoron ani experiment s logikou. Alespoň ne ve vizi francouzských vývojářů z Dontnod Entertainment. Pro svou akční adventuru Remember Me si stvořili svět roku 2084, který v mnohém kopíruje naši současnost i včerejšek, a protože se z nich neumí poučit, dodává mu to nezaměnitelného aroma podobně jako kávě vtíravá reklama.
Just Cause - mega-recenze
27. 9. 2006
|
Redakce Games.cz
Bůh stvořil svět za 7 dnů, Rico Rodriger dokáže za 7 dnů svrhnout prezidenta. (R)evoluce vypukne v karibském státečku, ale zajistí nejrozlehlejší herní prostředí a šikovná pohybovadla, aby stanul po bok GTA/Far Cry?
Final Fantasy XVI – recenze epické fantasy akce
3. 7. 2023
|
Šárka Tmějová
Japonská píseň ledu a ohně
Darksiders II: Deathinitive Edition - recenze
15. 12. 2015
|
Jan Slavík
Chtělo by se napsat, že Darksiders II je skvělá hra, není ji tedy třeba nijak zvlášť představovat. Bohužel to ale není pravda. Tedy, ona skvělá je, to bez debat, ale navzdory příznivé kritice herních žurnalistů trestuhodně prošuměla bez většího vzruchu z hráčské strany. Hra se neprodávala podle představ, což připustili i lidé z THQ. Značka pak po bankrotu společnosti THQ na konci roku 2012 skončila pod švédským vydavatelem Nordic Games, který brzy potvrdil záměr přivést Darksiders zpět do povědomí hráčů s remasterovanou Deathinitive Edition.
Onikira: Demon Killer - recenze
10. 9. 2015
|
Jan Slavík
Jakmile se vývojářské studio pokusí o hru z kulturního prostředí úplně jiné země či světadílu, dost často to dopadá bledě. Obzvlášť, pokud se jedná o tak exotickou zemi, jakou Japonsko bezesporu je. Když se tak Irové ze studia Digital Furnace Games pustili do plošinovky, situované do země vycházejícího slunce, nebyl jsem si jistý, co vlastně čekat. Dokážou se Evropané porvat s náročným úkolem v podobě sondy do bohatého folklóru asijské země?
Shank - recenze (PC)
16. 11. 2010
|
Vilém Koubek
Představte si, že na ulici potkáte Roberta Rodrigueze a narychlo z něj budete chtít dostat námět na brutální ze strany viděnou rubačku neboli side-scrollovačku. Robert se na chvilku zamyslí a pak vám sebevědomě prozradí onu magickou formuli sestávající z následujících věcí: akce, krev, spousta intimních zbraní s motorovou pilou v čele, několik zbraní střelných, obrovská dávka stylu a svalů a v neposlední řadě příběh, který s postupným odhalováním klesá z béčkové kategorie až někam do propastných hloubek.
Hellblade: Senua’s Sacrifice - recenze
10. 8. 2017
|
Jan Slavík
Obličej natřený bojovými barvami, v očích hněv a odhodlání, před sebou hrdinská výprava. Nenechte se ale zmást. Senua, protagonistka řežby od studia Ninja Theory, dává válečnou modří najevo nejen vůli zabíjet, ale také se za ní nejspíš snaží skrýt svou temnotu a zapudit šeptající démony. Marně. Hellblade je totiž řádně psychotická akce, ve které si nikdy nebudete jistí, jestli vám po krku jde opravdová hrozba, nebo plody pokroucené mysli hlavní postavy.
It Takes Two – recenze nejlepšího gaučového koopu
31. 3. 2021
|
Šárka Tmějová
Když dva nemohou dělat totéž, musí se domluvit
Nioh 2 – recenze
23. 3. 2020
|
Jan Slavík
Nabruste katany, naostřete kopí, za opasek srovnejte nástroje nindžů, oprašte posvátné štětce k psaní ochranných talismanů. Japonsko se zmítá v bouřlivém a krví zbroceném období Sengoku a jako by snad řada krutých střetnutí a vojenské manévry potenciálních sjednotitelů po celé zemi nepřinesly dost útrap, ještě se to všude hemží démony, nestvůrami a přízraky. A ty není radno podceňovat. Mají na vás totiž zálusk a nedají vám nic zadarmo.
Deadpool - recenze
12. 7. 2013
|
Aleš Smutný
Deadpool není běžný komiksový hrdina. Tím spíš to není typický komiksový hrdina od Marvelu. Je to psychopat a žoldák s absencí morálky, příčetnosti, smrtelnosti (má stejnou totální regeneraci jako Wolverine) a ...také ví, že je v komiksu a čtou si o něm voyeurští čtenáři.
The Dark Pictures: Switchback VR není důvodem, proč si koupit PS VR 2
7. 4. 2023
|
Pavel Makal
Supermassive opět ukazují, jak to nedělat
Folklore - recenze
13. 10. 2007
|
Redakce Games.cz
Líbil se vám film Faunův labyrint? Pak si nenechte ujít akční adventuru, která vás provede říšemi za hranicí světa živých. Jejich roztodivné obyvatele budete lovit a využívat pohybovým senzorem PS3 ovladače.
Grow Home - recenze unikátní plošinovky s robotem
27. 2. 2015
|
Adam Homola
Grow Home je typická hra od Ubisoftu. Ne, nemá multiplayer, neobsahuje podobné prvky odemykání kusů světa synchronizací u nějaké věže a dokonce ani nevyužívá Uplay. Typický styl velkého vydavatele, který se promítl do téhle hry z klávesnic britské pobočky, Ubisoft Reflections, spočívá ve snaze o něco nového a zaměření na okouzlení z objevování neznámého. Celou náplní hry je lezení po něčem vysokém za účelem odhalení dalšího kusu světa. Koncept hráčům dobře známý z Far Cry, Assassínů a třeba i z Watch Dogs a jiných velkých produkcí. Grow Home chytrá, nápaditá a hlavně a především zábavná hra s robotem.
Assassin's Creed Rogue - recenze
26. 11. 2014
|
Jan Olejník
Poněkud šokujícím odhalením pro mě bylo, že Assassin's Creed Rogue je již sedmým/osmým (protože vyšla ve stejný den s Unity) dílem v hlavní sérii her o prastarém řádu asasínů, která v šestém dílu (Black Flag) zažila odklon směrem k pirátským dobrodružstvím. A právě na Black Flag nový Rogue nepřímo navazuje. Nejen příběhově, protože (bohužel) komplet opisuje i herní mechanismy a odehrává se povětšinou i ve stejném prostředí. Zatímco si tedy tvůrci Far Cry 4 dali záležet, aby hra zůstala nejen věrná svému předchůdci, ale přinesla i dostatek novinek, při hraní AC Rogue jsem si připadal, že znovu hraju Black Flag – navíc v horší grafice.
Lost Planet 3 - recenze PC verze
27. 8. 2013
|
Miloš Bohoněk
Řeka blbosti jménem Gears of War si může přetékat klidně až po okna Pražského hradu, ale faktem je, že mechanismy krycí střílečky zpracovala jako žádná jiná. Mnozí se oblíbený koncept snažili napodobit a spousta z nich se spálila. Lost Planet 3 je toho ukázkovým příkladem. V křečovité snaze držet krok s dobou se třetí Lost Planet učí krčit za překážkami, jenže jí u toho praskají klouby a zároveň zapomíná na své dědictví. Ty tam jsou velkolepá third-person klání mezi mechy a mrakodrapovým hmyzem Akrid.
Stranger of Paradise: Final Fantasy Origin – recenze rozporuplného akčního RPG
25. 3. 2022
|
Jan Slavík
Chaos! Nenávidím chaos!
