| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 13.října 2007 | Verze: review/PS3/anglická Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Ve vesnici Ellen narazí na řadu podivných postav, od Keatse, novináře okultního plátku, po živého polního strašáka, který během noci - spolu s dalšími magickými bytostmi - obývá místní hospodu a hřbitov. Hledání mámy je náležitě dramatické a vyžaduje určité rituály, díky kterým může Ellen proniknout do a kráčet světem mrtvých. Tedy vlastně několika zcela odlišnými světy, od kouzelného lesa po podmořskou říši nebo válečné pole. Hnacím motorem příběhu není jen neustálé odhalování nových světů nebo postav, ale také vlastní minulosti hrdinů. Hrát totiž můžete buď za Ellen nebo za Keatse, přičemž tihle dva nechodí spolu, ačkoliv se často potkají. Díky tomu každý z nich nabízí unikátní pohled na příběh, což ještě podtrhuje možnost zvolit si vaši postavu znovu po odehrání každé kapitoly příběhu: teoreticky tak můžete nejprve dohrát stejný kus příběhu za jednu postavu a hned poté za druhou, abyste náležitě poznali všechny souvislosti. Bohužel příběh navzdory několika skvělým nápadům nebo zvratům působí poněkud hůře, což ještě umocňuje fakt, že mimo hrstku nádherných před-renderovaných filmů zcela chybí dabing a řada zvratů je vyprávěna jakýmsi komiksem s bublinami nebo dokonce jen dvěma statickými postavami, stojícími proti sobě. • Pochytejte je všechny Hratelnost se na první pohled zdá být zajímavým mixem několika žánrů. Během dne chodíte po vesnici, vyzvídáte nové informace od postav, hledáte předměty apod. Tohle je klasicky adventurní část. V noci pak můžete použít brány do světa mrtvých. Zde se hra mění na poměrně akční záležitost, jelikož navzdory přítomnosti několika neutrálních nebo spřátelených postav jsou tyto světy obývány především monstry, přes která se musíte probojovat. Těm menším – pěšákům a minibosům – se říká Folks, zatímco drsní (a většinou hodně velcí) bosové jsou známí pod názvem Folklore. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ústředním prvkem akční složky hry je nutnost tyto podivné příšerky lovit. To probíhá tím způsobem, že do nich sekáte tak dlouho, dokud jejich duše nezačne vystupovat z umírajícího těla. V takovém okamžiku stisknete tlačítko R1, čímž duši lapíte do energetického výboje své vlastní magie (čím více duší jednoho druhu potvory lapíte, tím ji budete mít silnější). V té chvíli je potřeba cuknout ovladačem Sixaxis směrem k sobě, čímž vaše postava přitáhne duši protivníka jako bičem. Pak můžete danou příšerku nastavit na jedno ze čtyř hlavních (symbolových) tlačítek ovladače, kterým pak vyvoláváte její útok. Útoky mohou být krátké, dlouhé, vzdušené nebo třeba obranné. Kromě toho mají přiřazeny ještě elementární prvek, takže musíte klasicky hledat správný protiklad na určité typy nepřátel. Tlačítko L1 rychle rozbalí příhodný seznam všech ulovených potvůrek. Příšerek je dobrá stovka, od malých skřítků přes mamuty až po nezařaditelné cosi. Zní to jako velká zábava ve stylu Pokémonů, ale bohužel to v praxi příliš dobře nefunguje. Kvedlání ovladačem není zdaleka tak přesné jako u konkurenční konzole Wii a nadávat pak budete obzvláště při soubojích s bossy, kde musíte často třepat ovladačem opravdu hodně a ve specifickém rytmu. Hra jako celek zároveň trpí absolutní linearitou (malá mapa v rohu obrazovky vám až bolestně připomíná, že celá hra je většinu času jeden úzký koridor) a později také stereotypem. Ačkoliv objevování nových světů i potvůrek je zajímavé, herní mechanismy se nijak zásadně nemění. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte zde • Pestrobarevná jízda Výprava hry je (s odhlédnutím od zastaralé formy vyprávění příběhu) svým způsobem její nejlepší vlastností. Design jednotlivých záhrobních říší a jejich obyvatel těží z divoké japonské představivosti, ale přitom v něm můžete dohledat prvky animovaných filmů Tima Burtona, American McGee, konkurenčního titulu Kameo nebo keltskou tématikou proslulého Hellboye. Je to stylový mix, navíc podporovaný divokou barevnou paletou a hojným využíváním fosforeskujících světelných efektů (energie duší nepřátel apod.). Ještě pořád jsem si tak docela nezvyknul na videohry v HD, takže mne navíc celou dobu hraní těšila míra detailů. 
zdroj:
tisková zpráva
Fantazie autorů byla nicméně v tomto případě určitě větší než jejich technická zdatnost, takže nečekejte zázraky po technické stránce. Mimochodem, nejednou mne během hraní napadlo, že by šlo o ideální kousek pro PSP – a pak jsem zjistil, že kapesní verze už je v plánu. Mimořádnou pochvalu si zaslouží hudba, která patří melodiemi i nástroji k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední rok - nejen ve hrách - slyšel. Posmutnělé klenuté skladby dokreslují atmosféru takovým způsobem, že se to vzpírá popisu. Nepochybně také jejich zásluhou působí hra o hodně silnějším dojmem.zdroj: Archiv Netherworld trailer Související články: Novinky |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 28 let, pracuje v Illusion Softworks, založil a sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční/RPG/hororové/příběhové hry; neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
