Recenze
Proteus - recenze
4. 4. 2013
|
Pavel Dobrovský
Jedno je jisté: ostrov Proteus se o vás nezajímá. Je mu úplně jedno, kdo jste, co děláte a kam jdete. Existuje v rozporu: jen sám pro sebe a pro všechny zároveň. Stojí mezi dimenzemi, časem i prostorem. Nejste v něm důležití, ale máte se od něj co naučit o hrách a možná sami o sobě. Stejně jako inteligentní oceán v Lemově Solaris vás jeho existence začne provokovat, budete se ho ptát, zkoumat a uplatňovat na něj logiku a dekonstrukci.
Omerta: City of Gangsters - recenze
3. 4. 2013
|
Jakub Kovář
Amerika ve dvacátých a třicátých letech, to byla prohibice, gangy, zločin a v herní historii i velice slušná zábava (Mafia, Godfather). A taky nádherně stylová hudba, která jen krátkým zabrnkáním dokáže nostalgickou atmosféru plnou svištících projektilů z Tommy Gunů vytvořit. Omerta: City of Gangsters se rozhodla toto pohříchu herně nepříliš využívané období poměrně originálně uchopit jako kombinaci budovatelské a tahové strategie, u níž právě atmosféra měla hrát jednu z hlavních rolí.
Gears of War: Judgment - recenze
29. 3. 2013
|
Aleš Smutný
Série Gears of War podle mě nabídla jedny nejlepších third-person akcí současné generace konzolí. Od prvního dílu se Epic Games dařilo přidávat nové a nové věci, které systematicky zážitek vylepšovaly a spolu s atmosféricky podaným příběhem vše gradovalo v epickém finále Gears of War 3. Když bylo tedy oznámeno, že v rámci série vznikne příběhový prequel, do stropu jsem z toho rozhodně neskákal.
Castlevania: Lords of Shadow – Mirror of Fate - recenze
27. 3. 2013
|
Vilém Koubek
Série Castlevania ušla během své existence neuvěřitelně dlouhou a klikatou cestu. Od prvních dílů, které jsou pověstné svou obtížností, přes 3D inkarnace, v nichž hráče zabíjela hlavně kamera, až po současnost, kdy si série vzala v titulu Castlevania: Lords of Shadow slovo restart opravdu k srdci, vykradla nejednu značku a půjčila si spousty triků od současných rubaček jako God of War či Bayonetta. Výsledek nebyl špatný, proto není k podivu, že se chystá pokračování, které však na „jedničku“ nenavazuje přímo a s původní hrou je spojuje právě handheldový pokus Mirror of Fate.
StarCraft II: Heart of the Swarm - recenze
17. 3. 2013
|
Adam Homola
Blizzard není schopný vydat hru včas. Většinou se dočkáme odkladu, prodloužení bety nebo jiných komplikací. Podobně tomu bylo i v případě StarCraft II: Heart of the Swarm. Zergské kampaně jsme se měli dočkat původně v druhé polovině minulého roku. Po půlroční betě hra vyšla až teď. Odkladu o pár měsíců a nezvykle dlouhé betě můžeme ale děkovat, protože díky tomu máme čest s něčím, co se v herním průmyslu nestává tak často.
God of War: Ascension - recenze
13. 3. 2013
|
Petr Prošek
Vstal Kratos z mrtvých? Dokázal se snad vylízat z řezničiny na konci třetího dílu, že ho plebejci ze Santa Monica sebevědomě a s plnou parádou opět servírují majitelům letos již nedobrovolně dosluhující „soňácké“ videoherní mašinky?
SimCity - recenze
12. 3. 2013
|
Jan Horčík
Když jsme před pár týdny dostali možnost si nové SimCity na pár hodin zahrát na speciální prezentaci pro novináře ve Varšavě, odváželi jsme si pozitivní dojmy. Producenti nám namalovali líbivý příběh velkého relaunche zavedené série. Dnes je všechno jinak. Nové SimCity v pátek vyšlo také v ČR. Podobně jako za velkou louží byl i u nás v Evropě problém s připojením do hry. Ještě v neděli bylo nutné čekat i několik desítek minut, než jste vůbec mohli začít hrát.
Bientôt l’été - recenze
28. 2. 2013
|
Lukáš Grygar
Zajímá vás poezie? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás možnosti herního média, vyvázané z ohmataných schémat? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás city? Pokud ne, můžete přestat číst. Ušetříte si něco málo minut svého života a poděkovat mi můžete jindy. Nashledanou, potkáme se pro změnu s bouchačkou v ruce a budeme jistě zachraňovat svět. Rád jsem vás viděl.
Crysis 3 – recenze multiplayeru a konečné hodnocení
24. 2. 2013
|
Miloš Bohoněk
V recenzi singleplayerové části Crysis 3 bylo zdůrazněno, že tato série budí pozornost především svým skokovým grafickým zpracováním. Crytek však své nynější multiplayerové ambice dával hlasitě najevo a online složce jsme se tudíž rozhodli věnovat zvláštní prostor. Ostatně, když hlava studia už dlouho před vydáním Crysis 3 řekne, že svou budoucnost vidí na internetu a promuje při tom svou úspěšnou free-to-play střílečku Warface, člověk si domyslí, že by se toto směřování mohlo týkat i završení známé série.
Oozi: Earth Adventure - recenze
22. 2. 2013
|
Ondřej Švára
Když v autě dochází benzín a pumpu nevidět, stáhnou se zadní vrátka nejednomu šoférovi. Co se ale může stát, když dojde benzín ve vesmíru? O tom by mohl vyprávět Oozi, sympaticky rozesmátý chuchvalec s tlamou tak obrovskou, že ji ve větru raději ani neotvírá.
Ni no Kuni: Wrath of the White Witch - recenze
19. 2. 2013
|
Petr Prošek
Fandové JRPG žánru to v aktuální konzolové generaci neměli vůbec lehké. Namlsáni klenoty z „péesdvojky“ vzhlíželi k zářným HD zítřkům a těšili se na hutnou japonskou žranici. Pravda, na Xbox 360 i PlayStation 3 bychom napočítali několik kousků, které by stály za desítky hodin pestrobarevného hříchu, ale staré dobré časy nám nikdo nevrátil.
Aliens: Colonial Marines - recenze PC verze
12. 2. 2013
|
Lukáš Grygar
Když mi bylo dvanáct, zbastlil jsem si z plastového samopalu, gumové sekerky, vysloužilé žehličky a plechového kastlíku na propisky DIY variaci na mariňácký smartgun. Byla to skulptura, na kterou při mé vrozené šikovnosti padlo několik kilometrů kobercové pásky, ale výsledek stál za to — pokud někdy rodnému sídlišti hrozila invaze vetřelců, JÁ byl připraven jí čelit. Nevím, jestli to něco vypovídá o mém dětství, ale rozhodně to znamená, že bych měl být ideální cílovkou Colonial Marines. Kdyby mi bylo dvanáct.
Battlefield 3: Aftermath - recenze
11. 2. 2013
|
Aleš Smutný
Battlefield 3 to měl poslední měsíce těžké. Na jeho pozice v rámci multiplayerových FPS zaútočila CoD: Black Ops 2, něco se pokusil (neúspěšně) zkanibalizovat Medal of Honor: Warfighter, Halo 4 si přišlo k ostatním hrám vyzvednout svou silnou hráčskou základnu a velkou potenciální hrozbou (a lákadlem) se stala onlineovka PlanetSide 2.
The Cave - recenze
29. 1. 2013
|
Pavel Dobrovský
Představte si takového mile šíleného profesora v tajné podzemní laboratoři. Postavil si v ní komorní urychlovač herních žánrů s cílem najít Higgsovu hru. V jednom z experimentů hodil do urychlovacího válce skákačku s adventurou a stiskl červené tlačítko START. Ale co se nestalo, urychlovač měl zrovna slabou chvilku, místy urychloval, jindy zpomaloval a nakonec vybuchl. Profesor stihl na poslední chvilku hru zachránit. Nebyla sice Higgsova, ale nezbylo nic jiného, než s ní jít na trh. Profesor se jmenuje Ron Gilbert. Hra se jmenuje The Cave.
DmC - Devil May Cry - recenze
28. 1. 2013
|
Aleš Smutný
Bojovky jsou velmi křehký žánr. Stačí málo a po půlce hry zjistíte, že už se nebavíte. Stačí více a ještě dříve zjistíte, že hra nenabízí dostatečnou výzvu, uspokojení z dobře poskládaného komba, nic co by vás táhlo dál. Jinými slovy, udělat opravdu dobrou bojovku, která obstojí po celou herní dobu, není zrovna snadná věc a už jsme se párkrát přesvědčili, že může být hodně povolaných, ale málo vyvolených. Jak nakonec dopadla DmC -Devil May Cry? Nu, pokud už jste otevřeli článek, víte to - vy ostatní se zatím uspokojte s konstatováním „skvěle“.
Book of Unwritten Tales: The Critter Chronicles - recenze
7. 1. 2013
|
Lucie Jiříková
Adventura The Book of Unwritten Tales zažila skutečný herní happy end. Navzdory krachu prvního vydavatele si nakonec našla cestičku mezi hráče. A ti si ji okamžitě zamilovali. Není proto divu, že se jeho rodiče z vývojářského studia King Art chopili příležitosti a okamžitě začali pracovat i na jeho mladším bratříčkovi jménem The Book of Unwritten Tales: Critter Chronicles, který k nám vtrhl v předvánočním čase minulého roku. Vyrovnal se kvalitám prvního dílu?
Wonderbook: Book of Spells - recenze
4. 1. 2013
|
Martin Bach
Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.
Nintendo Land - recenze
25. 12. 2012
|
Pavel Dobrovský
Když jsem byl malý, existoval v pražských Holešovicích Park kultury a oddechu Julia Fučíka, socialistická verze amerického Disneylandu. Bylo tam všechno, co si malý kluk mohl přát. Střelnice. Strašidelné zámky. Řetízkáče. Horská dráha. Stánky s cukrovou vatou. Maringotky s videohrami. A spousta podivných lidí v prodřených džínsách opřených se znechuceným výrazem o kolotoče, na rtech jim visela skoro dokouřená startka a v ruce drželi lahvové pivo. Kolotočáři. Byl to jiný svět, vzrušující, tajemný a také slizký a umouněný. Návštěvy „juldy fuldy“ byly nezapomenutelné.
LEGO The Lord of the Rings - recenze
16. 12. 2012
|
Lucie Jiříková
LEGO už dávno není jen povedenou stavebnicí, z níž jde postavit prakticky cokoliv. My hráči moc dobře víme, že vedle kostiček je LEGO i velice úspěšnou sérií her, která obvykle ztvárňuje ty největší filmové ikony. Po LEGO Star Wars III: The Clone Wars, LEGO Harry Potter: Years 5-7 nebo LEGO Batman 2: DC Super Heroes, jsme se proto celkem logicky dočkali také titulu LEGO The Lord of the Rings.
The Unfinished Swan - recenze
6. 12. 2012
|
Petr Poláček
Málokdy se stává, že název trefně vyjadřuje, jak je hra dobrá, čím se chlubí, v čem by se mohla zlepšit, zkrátka, jak vlastně dopadla. Jestli v Unfinished Swan radost ze všech těch krásných a úžasných zvukových, vizuálních, ale hlavně herních zážitků něco ve výsledku „kazí“, pak je to její nedokončenost.
PlayStation All-Stars Battle Royale - recenze
4. 12. 2012
|
Jiří Škrampal
Jednou to přijít muselo a je vlastně s podivem, že to Sony trvalo tak dlouho. Uplácat si vlastní Super Smash Bros., lehce oprášit kdysi slavná jména, na která teď sedá prach, naházet je do arény, a nechat je dělat to, co umějí nejlépe - střílet, sekat, mlátit a kopat. Ač koncept tohoto bojovkového subžánru vypadá jednoduše, dostat se na úroveň blockbusteru od Nintenda vyžaduje o stupínek víc umu i píle, než do hry bylo studio SuperBot Entertainment (pod taktovkou Santa Monica) schopné a ochotné investovat.
Epic Mickey 2: Dvojitý zásah - recenze
30. 11. 2012
|
Lucie Jiříková
Na populárních filmových či komiksových licencích a jejich hlavních postavách si přihřívá polívčičku hromada herních titulů. Hry, podstupující transformaci z filmového plátna či komiksového sešitu na obrazovky našich herních zařízení, se ale v drtivé většině případů nesetkávají s valnou realizací a záhy upadají do hlubokého zapomnění. Ovšem na to, co předvádí Epic Mickey 2: Dvojitý zásah, na to s ohledem k tomu, že jde o hru Warrena Spectora, nezapomeneme asi nikdy. Bohužel.
Hotline Miami – recenze
28. 11. 2012
|
Marek Král
Je třeba si předem vyjasnit jednu věc: Hotline Miami JE retro. Teď se dobrá polovina z vás zase může sbalit a odejít si někam k modernímu umění. My zbylí si následujícím textem pojďme předat, proč je ta hra tak zatraceně dobrá.
War of the Roses - recenze
27. 11. 2012
|
Vilém Koubek
Jednou za čas se na herní scéně objeví hra, z níž je doslova cítit, že je dělaná z lásky a směřuje na hráče, co ji budou ochotni obětovat svoje srdce. World of Tanks je toho perfektním příkladem, bez ohledu na aktuální ultrapopularitu, jelikož je postavená na jednoduchém konceptu, který tlačí na slabiny milovníků tanků a doslova jim umožňuje plnit si dávné sny. War of the Roses působí již od prvního spuštění velice podobně, nicméně hraje se tak dobře, aby jí to zaručilo úspěch?
Chivalry: Medieval Warfare - recenze
26. 11. 2012
|
Aleš Smutný
Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.
World of Warcraft: Mists of Pandaria - recenze
24. 11. 2012
|
Martin Kapalka
Nevstoupíš prý dvakrát do stejné řeky, říká se. Pravdou ale je, že jsme se s WoWkem namočili už popáté. Při každé návštěvě řeka vypadala trochu jinak, v mezičase přibylo ryb, ale hlavně se rozšířilo koryto. No, nebudeme dlouho chodit okolo horké kaše, aby nevychladla, a po hlavě se vrhneme do finálního textu o novém datadisku pro World of Warcraft, který jsme si podrobně představili už v prvním, druhém a třetím článku s dojmy z hraní.
Call of Duty: Black Ops 2 - recenze
20. 11. 2012
|
Vilém Koubek
Když jsem v závěru recenze Medal of Honor: Warfighter psal, že i díly Call of Duty od Treyarchu jsou o stupeň a někdy i o dva lepší, než Warfighter, v kontextu to vyznělo jako lichotka, i když jsem v zápětí dodával, že se v žádném případě nejedná o zázraky. Treyarch totiž opakovaně v historii CoD dokázal, že jeho příspěvkům do série prostě něco chybí. Něco, co by je dělalo zábavnými a zajímavými.
Hitman: Absolution - recenze
18. 11. 2012
|
Ondřej Švára
Něco zasmrdělo. Buď je to archivní grónská pomazánka, do které jsem namočil loket, nebo já sám. Krčím se za regálem místního konzumu a cítím, že bé je správně. Na stěnách kšeftu pozoruji mihotající se červenomodré světlo. Začalo pátrání. Atmosféra se zahušťuje.
Incredipede - recenze
12. 11. 2012
|
Lucie Jiříková
Zní to jako americký sen. Vývojář hry Incredipede, Colin Northway, jednoho dne všechno prodal a společně s manželkou Sarah vyrazil do světa. Podle jeho slov chce prostřednictví cestování čerpat inspiraci pro své nové hry. To je opravdu bomba, nemyslíte? Já jsem si to taky myslela a v nadšení jsem tak nějak předpokládala, že Incredipede je předurčena stát se nezávislým hitem. Něco jako další Minecraft nebo alespoň World of Goo.
King's Bounty: Warriors of the North - recenze
7. 11. 2012
|
Pavel Dobrovský
Říká se, že Vikingové objevili Ameriku dlouho před tím, než v ní přistál Kryštof Kolumbus. Na rozdíl od udatných seveřanů z King's Bounty: Warriors of the North nebojovali s tisícovkami zombíků, rytířů ani upírů a nepoměřili síly s trpaslíky, piráty a steampunkovými mechy. Pod vedením Olafa na létajícím koni neosvobodili zotročené národy a nepomohli desítkám průměrných obyvatel s jejich životními bolístkami. Jestli ano, tak o tom historie pomlčela.