Recenze

Ratchet & Clank: Rift Apart - recenze

Kterak Pavel udělil svou první desítku

RIDE 4 – recenze skvělých, ale náročných závodů motorek

Krásné stroje a nesporné přednosti PS5

Spider-Man: Miles Morales – recenze

Jeden Spider-Man nestačí

Edge of Eternity – recenze rozporuplného JRPG

Z poloviny peklo, z poloviny ráj

Deathloop – recenze

Když je smrt jen malý zádrhel

Godfall – recenze kýčovité rubačky

Nechtěné launchové dítě

NHL 22 – recenze

Maly krůček vpřed. A zas jen na konzole

Riders Republic – recenze

Ďábelská jízda až nadoraz

Marvel’s Guardians of the Galaxy – recenze

Nepravděpodobní hrdinové zase zasahují

FIFA 22 – recenze

Po letech zmaru přichází vykoupení

Olympic Games Tokyo 2020: The Official Video Game – recenze

Klouzání po povrchu zábavné Olympiády

Gear.Club Unlimited – recenze

Devět měsíců. Tak dlouho jsme my – majitelé poslední konzole od Nintenda – museli čekat na vůbec první realisticky pojatou závodní hru. Do té doby jsme si museli vystačit se skvělou party hrou Mario Kart 8 Deluxe, případně jsme se museli spokojit s některými z topdown závodů či s vozidly postrádajícími pneumatiky. Začátkem prosince se však dostavily slibně vypadající závody Gear.Club Unlimited s licencovanými vozidly od tvůrců sérií V-Rally a Test Drive Unlimited. Moc rád bych tu napsal, že se tvůrci z Eden Games vrátili ke skvělé hratelnosti prvního Test Drive Unlimited, ale jak už můžete vidět z hodnocení, někde se něco šeredně pokazilo.

It Takes Two – recenze nejlepšího gaučového koopu

Když dva nemohou dělat totéž, musí se domluvit

H.A.W.X. 2 - recenze

Po překvapivě dobrém Apache: Air Assault (recenze) od ruských Gaijin Entertainment mi přistála na stole placka s dalším leteckým „simulátorem“, tentokrát pro změnu od rumunské pobočky Ubisoftu. Uvozovky u slova simulátor jsou zcela na místě, protože HAWX 2 (dále už bez otravných teček) má se skutečným simulátorem asi stejně společného jako automatový Outrun s Gran Turismem 5 nebo spíš Live for Speed. To ovšem není žádná chyba. Outrun je určitě pro řadu hráčů zábavnější než jeho realistický brácha a to samé může platit i pro létající stroje těžší než vzduch.

Sonic Origins – recenze návratu modrého ježka

Kam běžíš, starý pichlavče?

Martha Is Dead – recenze znepokojivého psychothrilleru

Co se stalo v rodině nacistického generála?

Spider-Man: Remastered – recenze

Znovu a ještě o něco lépe

Ride - recenze

Motorkové simulace měly vždycky v závodním žánru zvláštní postavení, ale bohužel ne vždycky v dobrém slova smyslu. Mezi hráči nejsou ani zdaleka tak oblíbené, jak by možná nasvědčovalo procento motorkářů v obecné populaci, ať se jedná o začínající skútristy, nebo lovce levné rychlosti na vysokoobjemových mašinách. Snažíme se to rozklíčovat v každé recenzi MotoGP, a že jich za ty roky bylo víc než dost. Populární motorsportová disciplína, všechny výhody licence, sexy motorky a spousta tratí. Proč tedy tyhle hry vždy zaostanou za očekáváním? A co vlastně od nich očekáváme? V Milestone, firmě, která se superbikovými hrami zabývá už dobrých patnáct let, si letos konečně vzali čas na rozmyšlenou, a kromě dalšího ročník MotoGP, vyrukovali i s gamesou, co se prostě a jednoduše jmenuje RIDE.

Paradise Lost – recenze zahozené příležitosti

Polské dítě v nacistickém bunkru