Evil Within chce, abyste se třásli strachy
Shinji Mikami se vrací s pravým hororem, psalo se v titulcích všech článků, které po předvedení The Evil Within na E3 vyrazily do světa. Mikami sám se mediálního víru kolem svého návratu k hororovkám s radostí pouštěl a sliboval všem hostinu strachu a bezmoci.
Rocksmith 2014: Struny rockové zimy
Umění hrát na strunné nástroje, konkrétně na kytaru, pro mě stojí někde na pomezí pochopení teorie superstrun a jemné hodinářské práce. Při těch několika pokusech o objetí krku kytary rukou a tisknutí prstů na struny jsem se cítil trapně jako invalida na startu maratónu a raději jsem se vrátil k obdivování Olgy z Toy Dolls, když rozjíždí Šavlový tanec.
Space Engine otvírá okna vesmíru dokořán
Co je to Space Engine? Vesmír. Planety. Intergalaktická dobrodružství. A to vše je... zadarmo. Zadarmo! Pouhých pár stovek megabajtů plných toulání po hvězdách na vás čeká zadarmo! Má to ale malý háček. Ve Space Engine nestřílíte a neřešíte hádanky, jak by to člověk od vesmírné hry očekával, ale pouze navštěvujete hvězdné soustavy a kocháte se rozvážným baletem vesmírných těles. Je to Elite, které někdo odsekl obchodování, základny a piráty. Na hru je to málo, ale na luxusní zážitek z kategorie Proteus víc než dost.
Valiant Hearts: Pět ve válce a pes
Valiant Hearts: The Great War má vše, co od hry zpracovávající 1. světovou válku očekáváme: pušky, děla, granáty, výbuchy, nálety a spousty mrtvých vojáků. Podivuhodné je, že je adventurně laděná, střelba v ní ustoupí příběhu, a že hlavní hrdinové nemají oči. „Lidé během války podvědomě nechtějí vidět utrpení všude kolem, proto jim náš hlavní výtvarník Paulo Tumelaire oči nenakreslil,“ řekl nám v Paříži producent Adrian Lacey. Metafora!
Battle Chess aneb masakr na šedesáti čtyřech polích
V pátek 27. září vychází 234. číslo magazínu LEVEL, a stejně jako v předchozích měsících vám při té příležitosti chceme ukázat, jaký druh článků v Levelu můžete najít. Po rozhovoru s Martinem Klímou, který měl prezentovat spíše seriózní stránku obsahu Levelu, jsme pro zveřejnění na Games vybrali z čísla 233 článek z retro rubriky, jenž ukazuje hravější druh obsahu v našem magazínu. Pokud se vám hravá vzpomínka na legendární Battle Chess bude líbit, tak vězte, že v aktuálním čísle 234 si Pavel podobným způsobem pohrál s Cannon Fodderem. Příjemné čtení.
Z polské střílečky Enemy Front se stal zajímavý válečný sandbox
Kdyby se spočítaly všechny hry a filmy, které zpracovávají dramatické osudy novináře, vyšlo by najevo, že jde o jedno z nejoblíbenějších hrdinských povolání. Muž od novin se opakovaně dostává do průšvihů a musí je řešit za pomocí vlastností, které by od něj nikdo nečekal. Umí třeba okamžitě zabíjet, nemá strach, odkrývá intriky lépe než politici i detektivové dohromady, a sem tam dokonce létá v latexovém ohozu oblohou. Skuteční novináři to téhle idealizované fiktivní postavě mohou jen závidět.
Dreamfall Chapters: V Praze je blaze
Ragnar Tornquist se společně s Dagem Schevem tváří jako dvojka uličníků, kteří se vetřeli do obchodní haly Gamescomu, aby posedávali po sterilních kavárnách a nad kelímkem kávy ukazovali lidem svojí nezávislou hru. Dreamfall Chapters, která na Ragnarově Macovi běží, skutečně nezávislá je a Ragnar s Dagem, jinak zasloužilí a zkušení vývojáři, se potěšeně usmívají, když vypráví o pocitu volnosti, jaký na výstavě zažívají. „Už tu nejsme s velkou firmou a nemusíme s úsměvem prezentovat hry s dlouhým a komplikovaným vývoje - ukazujeme to, co je jen naše, čemu věříme a jen těm lidem, kteří projeví zájem,“ říkají.
Tahové RPG Blackguards chce zaujmout unikátními bojišti
Američané mají Dungeons & Dragons, Češi Dračí doupě a Němci Das Schwarze Auge neboli The Dark Eye - soubor pravidel pro hraní si na hrdiny s komplexní mytologií a zeměpisem. Do herní podoby byla posledně jmenovaná hra na hrdiny převedena mnohokrát, naposledy v adventuře Memoria. Nejnovějším přírůstkem bude strategie Blackguards od jinak čistě adventurních specialistů ze studia Daedalic, kteří mají na triku Deponii nebo právě Memorii.
Alien Rage bude akční jízda na steroidech
Co by udělal James Cameron, kdyby při realizaci svého ambiciózního plánu těžit asteroidy kolem Země narazil na mimozemskou rasu, která by pásla po těch samých nerostech? Možná by chvíli spolupracovali, protože Avatar, a pak by zjistili, že diplomaticky to nepůjde. „Když to všechno nebudeme mít my, tak ani vy,“ řekli by si a začala by válka jako v Alien Rage, dříve známé pod názvem Alien Reggae Fear. Rage totiž dává větší smysl. Stovky ozbrojených emzáků padají před hlaveň megazbraně hlavního hrdiny, který jde středem koridorů a střílí jako na běžícím páse.
S Might & Magic X: Legacy na věčné časy
V duchu si představuji, že éra krokovacích dungeonů nikdy neskončila. Jen dál pokračuje v alternativním vesmíru, do kterého jsem se vlivem kvantových posunů nedostal. Čas od času se ale krokovací dimenze střetne s naší realitou, ozve se mohutný řachanec a po rozptýlení dýmu najednou hrajeme Legend of Grimrock a divíme se, proč ty staré dobré dungeony leží na smetišti.
Phantom Doctrine - recenze
Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.
Ghost of a Tale - recenze
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Cinco Paus – recenze
Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.
Thimbleweed Park - recenze
Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.
Diluvion - recenze
Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.
The Dwarves - recenze
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Karma. Incarnation 1 - recenze
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Candle - recenze
Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.
Caravan - recenze
Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.
Space Rangers: Quest - recenze
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.
