Aleš Smutný, šéfredaktor

Předem musím říct jednu věc: Jsme rádi transparentní. Nechceme tutlat věci, kterých si stejně všimnete, tvářit se tajnosnubně a zahrávat je do outu. Pokud se něco velkého děje, dozvíte se to a důkazem budiž tento článek.

Jsou věci, o kterých se nepíše snadno, i když možná v závěru čeká ono světlo na konci tunelu a sklenice je poloplná, ne poloprázdná. Mnohokrát jsme za poslední měsíce psali o propouštění a finančních nesnázích v rámci herního byznysu. Covidový rozmach, který vedl k přestřeleným očekáváním a následně razantním škrtům bez ohledu na velikost společnosti. Bohužel, jak jsem se obával, podobné události mají tendenci v druhé či třetí vlně zasáhnout i média, která do jisté míry žijí v propojeném vztahu s celým herním byznysem.

Počátkem roku ke mně začaly prosakovat informace ve strukturálních změnách na středních i velkých webech po celé Evropě, a to včetně opravdu velkých trhů jako Velká Británie a Francie. Snižování počtu zaměstnanců, důraz na externí spolupráci a někdy i zrušení fyzických redakcí a přechod na virtuální office. Byla otázka, zda se tohle dotkne i našeho trhu, který je specifický jak velikostí, tak i faktem, že jsme si prošli velkou inflací. Dotklo.

Games.cz ve své podobě se šesti autory na fulltime se záměrem tvořit většinu obsahu interně fungoval po několik let, ovšem ve výsledku ho dohnala realita všech médií, nejen těch herních. Tedy, že je třeba zúžit kmenovou redakci a část práce rozprostřít do sítě externistů. Naprosto chápu, že při pohledu zvenčí se nemusí jednat o tak velký rozdíl, ostatně, pro mnoho čtenářů jde o střídající se jména u článků. Nicméně, pro realitu nákladů na redakci a tvorbu obsahu se jedná o rozdíly násobné.

Zároveň je třeba říct, že chování čtenářů se v posledních letech radikálně změnilo. Sami vidíme na číslech, která témata a formáty zabírají více, co naopak patří do mediální minulosti. V některých částech tvorby obsahu jsme používali i více než deset let staré principy a návyky. Některých se musíme zbavit a jiné zase přijmout, protože prostě vidíme, že vás zajímají lehce jiné věci, jiný přístup, jiná témata, jiný formát zpracování. Bylo by hloupé nejít čtenářským tendencím vstříc a snažit se vám vnucovat naše staré koncepty.

Než abychom tvrdohlavě balancovali v systému, který není smysluplný finančně ani logisticky, rozhodli jsme se sáhnout k sérii opatření. Nejviditelnějším bude snížení počtu kmenových redaktorů na tři – mne, zástupkyni šéfredaktora Šárku Tmějovou a Jakuba Malchárka. Tím stále zůstáváme mezi největšími herními servery v České republice a na Slovensku (Zdravíme vás, bratia, víme, že sem chodíte a jsme rádi!). Přičemž se opětovně opřeme o širokou základnu kvalitních externích redaktorů. Ostatně, stejně to vypadalo několik let, kdy jsme na fulltime byli jen Petr Poláček a já, přičemž zbytek ležel na bedrech externí redakce a muže s cigaretou v podobě Martina Bacha.

Bohužel to ale znamená rozloučit se s trojicí kolegů a přátel, kterými jsou Adam Homola, Patrik Hajda a Pavel Makal. Ačkoliv se s jejich texty i nadále budete v nějaké frekvenci na Games.cz setkávat a určitě nás budou občas navštěvovat ve videích, my přicházíme o kolegy a kamarády, se kterými jsme se setkávali v redakci každý týden.

Každý z nich odvedl na Games.cz obrovský kus práce, který nejde smysluplně popsat v pár slovech. Můžu jim jen poděkovat za všechno, co pro Games.cz a další projekty Tiscali Media udělali, ostatně, oni sami ví, jak se na jejich přínos dívám. Na konci článku najdete rozlučku každého z nich a představení jejich budoucích projektů, u kterých doufám, že je podpoříte.

Co se týče obsahových změn, budou v mnohém kosmetické, respektive fungující spíše na pozadí. Jak už jsem uvedl, budeme především akcentovat témata a recenze, které vás zajímají. Pokud byste se teď lekli, že začneme psát o free-to-play střílečkách, e-sportu a podobně, nepropadejte panice, to jsou témata, která vás právě nezajímají. Z naší strany půjde spíše o zefektivnění práce, kdy nebudeme ztrácet přebytek sil nad články a recenzemi, které osloví jen pár tisíc čtenářů a raději energii věnujeme těm, kde budou čísla řádově větší.

Chceme preferovat více tematických článků a úvahových komentářů, které rádi čtete a přidáváte k nim vlastní postřehy. Práce s recenzemi se nebude měnit, ale ustoupíme z tendence recenzovat vše za každou cenu a budeme pečlivě vybírat z žánrů a typů her, protože některé vás prostě neberou. Ale nemusíte se bát, že byste přišli o nějaké recenze velkých her ani nezávislých klenotů.

Produkce videoobsahu se také uzpůsobí novému složení redakce, a především novému konceptu. Spoléhat v dnešní době na let’s play videa jako primární zaměření je sebevražedné. Tímto typem obsahu je YouTube přesycený. Chceme nabídnout více klasických Redakčních pokeců, tedy diskusního formátu nad větším množstvím témat. Samozřejmě nadále budeme hrát v rámci Gamesplayů některé tituly, ale opět se vracíme k tomu, že půjde o věci, které vás zajímají. Fight Club samozřejmě nemizí, to je naše rodinné stříbro. Chceme zase zvýšit počet hostů, kteří se budou v našem podcastu objevovat. Stejně jako jsme kdysi zkusili a zpětně absorbovali Tea Club a Social Club, tak Fight Club pozře zpátky Games Off.

Celkově se máte rozhodně nač těšit a nemusíte se bát toho, že o něco přijdete, protože tyto změny by měly ukazovat více obsahu pro vás. Už teď máme v přípravě několik zajímavých článků a témat a rozjednané nové hosty do Fight Clubu. Začíná nová éra Games.cz a my jsme rádi, že do ní vstoupíte s námi.

Pavel Makal

Byla to jízda! Když jsem v dětství při čtení Levelů a Score snil o tom, že bych se mohl věnovat psaní o hrách, nikdy by mě nenapadlo, že se tím nakonec budu živit skoro devět let. Devět krásných let s mnoha vzestupy i pády. Devět let na tom fantasticky neuvěřitelném kolotoči, který představuje herní svět. Teď je ale čas jít dál.

Cítím především vděčnost za tu hromadu štěstí, která mě potkala. Děkuju všem kolegům, s nimiž jsme se na té cestě potkali, děkuju Alešovi za důvěru, s níž mě v těžkých časech léta 2020 přivítal v redakci, a děkuju i vám všem, kteří to teď čtete, protože i když většinu z vás znám jen jako přezdívky v diskuzích nebo na YouTube chatu, vlastně už vás beru jako staré známé.

Jsem hrdý na to, že jsem mohl zanechat svůj otisk na takovém webu, jako jsou právě Games.cz, a odnáším si s sebou spoustu vzpomínek, které mě jen tak neopustí. A kdo ví, třeba se tu někdy uvidíme, žádné mosty spálené nejsou.

No a pokud mě z nějakého důvodu máte rádi (nebo, lépe řečeno, jste si na mě zvykli), můžete mě sledovat na mém YouTube kanálu Makal Gaming, kde budu napříště ventilovat svoje názory a postřehy o hrách.

Přeju Alešovi, Šárce a Kubovi hodně štěstí v nelehké nové situaci a věřím, že jim zachováte přízeň a věrnost. Ať žijí Games.cz!

Adam Homola

Už když jsem, ani nevím v kolika letech, listoval prvními čísly Excaliburu (a následně Levelu i Score), měl jsem jasno prakticky hned. Tohle je můj dream job, tohle je můj sen. Budu herní novinář. A právě to jsem si před už více než dekádou splnil. Živě si pamatuju můj první text na Games. Byl začátek roku 2012 a mně na Games vyšla první novinka. Následovalo nepřeberné množství dalších novinek, článků, recenzí, komentářů, videí, podcastů a i nějaká ta výstava, včetně dalšího splněného snu: E3.

Na nějaké velké vzpomínání bude ještě někdy jistě víc časoprostoru, a tak nezbývá než poděkovat. Nejen vám, čtenářům, ale především bývalým i současným kolegům. Bez Martina Bacha, Lukáše Grygara a Petra Poláčka bych tady nikdy nebyl. Díky, pánové! Na Hitmana s Vaškem jen tak nezapomenu, spolupráce s Bětkou byla super a Jirka mi pak v redakci chyběl opravdu hodně. Věřím ale, že „nová“ redakce v podobě nekonečně šikovné Šárky, nadějného Kuby a hlavně úžasně empatického Aleše bude stále odvádět skvělou práci – já budu na Games chodit pořád s velkou chutí. Stejně jako budu se zájmem sledovat aktivity Pavla a Patrika. Chybět mi budou oba! Jak Pavlův expertní vhled do některých žánrů, tak naše ranní rozhovory s Patrikem nejen o deskovkách.

A co se mě týče… Můj herní sen nekončí. Naopak ho teď přebírám pevně do vlastních rukou a rozjíždím nezávislý newsletter jménem Herní vlákna. Zatím jen v early accessu, ale jak bych hezky česky řekl: Stay tuned – nápadů mám víc než času. Na sociálních sítích obecně už roky zase tolik nejsem, byť poslední dobou mě docela baví Threads, tak se můžeme potkat třeba tam. Ještě jednou děkuju, děkuju a děkuju!

https://www.threads.net/@adamhomola85
https://www.hernivlakna.cz/

Patrik Hajda

Doufal jsem, že tyto řádky nebudu muset nikdy napsat, ale události lidského života jsou nevyzpytatelné. Za svých sedm let v Games.cz jsem zažil spoustu odchodů, ale také příchodů a následných odchodů a sám si tak pohrával s myšlenkou, kdy i já dojdu vyhoření a rozloučím se s herní žurnalistikou či rovnou s celým průmyslem.

Troufám si ale tvrdit, že by mi to ještě spoustu let ani nehrozilo. Hry všeho druhu jsou a budou moje vášeň a dodnes stěží chápu, jakou jsem měl z hlediska práce kliku. Začalo to mým dobrovolným psaním zpráv o nových deskovkách na web Zatrolené hry, odkud se mi skrz kamaráda podařilo dostat k prvnímu placenému psaní o deskovkách pro web Abicko.cz.

To měl na starosti Pavel Dobrovský, který byl tehdy pravidelnou tváří youtubového kanálu Games.cz. A když pak na Gamesech hledali nového redaktora na plný úvazek, doporučení jednoho z členů týmu rozhodně nebylo k zahození.

Jsem proto vděčný Pavlovi, že se za mě postavil. Jsem ještě vděčnější Petrovi Poláčkovi a Martinu Bachovi, že mě po první schůzce okamžitě přijali mezi sebe. Vůbec první články jsem ale začal psát pro časopis Level, což bylo pro kluka z malé vesnice, který vždy snil o tom, že se bude živit psaním o hrách pro web, ba dokonce pro fyzické periodikum, vyloženě nepředstavitelné.

První květnový den roku 2017 pak oficiálně započala má kariéra na Games.cz, když mi vyšla má první recenze hry Expeditions: Viking. Pro člověka, který předtím prakticky vůbec nic nedokázal a málokoho nějak oslovil, bylo ohromující vidět, jak si vůbec první text přečetly desítky tisíc lidí. Kolik z nich si asi po dočtení mého verdiktu hru koupilo?

Za těch sedm let jsem pro Gamesy a vás, drahé čtenáře, vytvořil něco kolem 5775 článků, z toho 175 recenzí. To je prosím slovy sto sedmdesát pět her, které jsem měl tu čest (zřídka i smůlu) si zahrát v rámci práce. Teď to možná zní vychloubačně, ale já se jen snažím vyjádřit svůj neskonalý vděk za to, že jsem toho všeho mohl být součástí.

V rámci vděku nemůžu samozřejmě opomenout Aleše Smutného, který byl prostě a jednoduše tím nejlepším šéfem, pod jakým jsem kdy dělal a jsem moc rád, že jsem mohl Adama Homolu, Bětku Trojanovou, Jakuba Malchárka, Jirku Sváka, Pavla Makala, Šárku Tmějovou a Vaška Pecháčka nazývat nejen svými kolegy, ale i přáteli.

Mohu jedině potvrdit, že Gamesy zůstávají v těch nejlepších možných rukách. Alešovi, Kubovi a Šárce budu ze všech sil držet palce a budu se zájmem sledovat jak samotný web, tak i to, jak se bude v následujících měsících a letech vyvíjet a formovat.

Jak už předeslal Aleš: Sám za sebe nemám v úmyslu z Gamesů zmizet úplně. Budu-li přizván do videa a dovolí mi to čas, uvidíme se. Bude-li mi nabídnuta hra na recenzi a dovolí mi to čas, přečtete si i v budoucnu můj text.

A mimo to je tu samozřejmě ZeStolu.cz, tedy jeden z mnoha splněných snů umožněný Gamesy, potažmo společností Tiscali Media. Tento web zaměřený na deskové hry, při jehož tvorbě jsem si před třicítkou zajistil na památku šediny, bude pokračovat dál, dokonce se mnou u kormidla, takže pokud jste si navykli na denní přísun zpráv ze světa stolních her, nebojte, nepřijdete o něj (a pokud ještě nejste čtenáři webu, tak mu třeba dejte šanci).

Když jsem se ale dozvěděl o tom, že se se mnou v Games.cz nadále nepočítá a příjem ze samotného ZeStolu.cz bohužel hypotéku se všemi poplatky dospělého člověka nepokryje (je to pořád mnohem víc vášeň, která ani náhodou nepolevuje), musel jsem se poohlédnout i jinde.

Proto, pokud byste mě chtěli podpořit mě přímo, podívejte se na můj nový projekt Board Games after Week. Vytvořili a spustili jsme ho v minulých týdnech společně s Ondrou Partlem, tedy mou pravou rukou ze ZeStolu.cz.

https://www.boardgamesafterweek.com/

Jedná se o placený newsletter bez reklam a zbytečností, zaměřený opět na deskové hry (jak běžné zprávy, tak crowdfunding), který je na rozdíl od ZeStolu.cz tvořený – pro českého konzumenta asi bohužel – v angličtině.

Pokud vám ale tento jazyk nedělá problém, případně máte anglicky rozumějící kamarády se zálibou v deskových hrách, kteří nechtějí denně koukat na různé weby a stačí jim jednou týdně souhrn všeho zajímavého, tak přesně pro ně (a vás) to s neskutečným zápalem děláme.

No a aby toho nebylo málo, tak se pomalu, ale poměrně jistě vecpávám do deskových her ještě jako vývojář, a to rovnou na dvou frontách. Zaprvé se časem v obchodě možná setkáte s deskovkou, která ponese mé jméno, a kterou jsem s některým z vydavatelů dával dohromady ve svém volném čase. A zadruhé, je tu nemalá šance, že mě nastálo přijme do týmu jedno české studio úspěšně tvořící deskovky.

V každém případě budu rád, když mi budete obecně držet palce a podpoříte mě tak, že budete nadále chodit na ZeStolu.cz a v případě opravdového zájmu odebírat můj nový newsletter. Děkuji vám všem za to, že jste po celá ta léta četli mé články a koukali se na videa, v nichž jsem se čas od času mihnul. Tak snad již brzy někde na viděnou a na počtenou.