Jedna z nejočekávanějších her roku 2022 je konečně tady, byť zatím pouze v předběžném přístupu. O dojmech z fantasy strategie Songs of Conquest, duchovního nástupce starých dobrých Heroes of Might & Magic, jste si už mohli přečíst v článku od Kuby Malchárka, ale na tahové bojiště se kromě něj pustili i Adam s Vaškem. A právě ti vám v dnešním textu vysvětlí, jaké to pro ně bylo.

Vašek Pecháček:

Adame, vím, že ses mě ještě nestačil na nic zeptat, protože dnešní článek vykopávám já, ale stejně ti odpovím na to, na co se zeptat určitě chceš: Ano, jsem nadšený! Songs of Conquest, hra, na kterou jsme oba coby milovníci třetího a čtvrtého dílu Heroes čekali jako na smilování, je už teď, chvilku po vstupu do early accessu, výborný, vyladěný zážitek, který hraje přesně na ty správné nostalgické strunky a zároveň působí moderně, pohodlně, přívětivě.

Ještě než tě nechám projevit vášnivý souhlas nebo ledově chladné odmítnutí, přirovnám svoje dosavadní pocity ke hře, kterou oba dva máme moc rádi: Shadow Tactics: Blades of the Shogun. Tahle lahůdka revitalizovala žánr taktických stealthů ve stylu Commandos, ale přidala spoustu výdobytků, bez kterých mě eskapády Zeleného bareta baví míň než dřív. A podobný dojem mám ze Songs of Conquest: Není to jen nekromantické oživování mrtvých, je to skutečný posun.

Adam Homola:

Vašku, ano, já ani nemůžu jinak než vášnivě souhlasit! Ostatně se obávám, že zrovna tenhle společný článek bude možná trochu monotónní a možná trochu nudný, neboť názorovou pluralitu tu budou naši čtenáři hledat stejně marně jako negativa v Songs of Conquest. Jistě, nic není dokonalé, ale zaprvé bych nepředbíhal, zadruhé bych zdůraznil onen předběžný přístup a zatřetí bych rád z plna hrdla zařval: KONEČNĚ!

Konečně někdo udělal nové Heroesy. Je vlastně trochu smutné, že to trvalo tak dlouho. Že Ubisoft, který má na Heroes of Might & Magic práva, není schopný vydat nový díl nebo (pořádný!) remaster či remake původních mistrovských děl. A tak museli přijít dámy a pánové z Lavapotion a splnit nám několik let trvající sen. Stejně jako v případě zmíněných Shadow Tactics se ale sny postupně plní, takže jsme se dočkali.

Pamatuješ si ještě na oznámení hry z E3 2019? Stačilo pár vteřin odzoomované mapy a Songs of Conquest se mi okamžitě zaryly do hlavy jako titul, který mě zajímá násobně víc než většina těch tříáčkových blockbusterů dohromady. Stačil k tomu přitom jen specifický audiovizuální styl, povědomě navržená mapa a byla ruka v rukávě. Když se na teaser dívám dnes, dostávám z něj husí kůži. A musím říct, že navzdory nevyhnutelné obecné přesycenosti pixel artem mě tenhle styl nesmírně baví i během hraní „plné“ hry.

Vašek:

Ano, kritika grafického zpracování patří k těm nejčastějším výtkám, které různě po internetech zaznamenávám, a já s nimi nemůžu souhlasit. Songs of Conquest se, pravda, nemůže chlubit tak dechberoucím pixel artem jako třeba stále ještě nevydaná The Last Night, ale i tak se mi umělecký styl vážně líbí. Preferoval bych půvabné, pohádkově kreslené prostředí čtvrtého dílu? Nakonec asi ano, ovšem grafika rozhodně není něco, co by mě od Songs mohlo odradit.

Trochu mě mrzí, že mapy jsou občas trošku barevně monotónní a že se na nich špatně odlišují interaktivní prvky od těch čistě dekorativních, stejně jako mi pořád úplně nesedne do ruky uživatelské rozhraní – objevil jsi například, jak přikázat svým jednotkám, aby v boji čekaly? Zase ale oceňuju například tu drobnost, že v boji je u každé jednotky zobrazený ukazatel životů, abys věděl, kolik že zásahů tě dělí od toho strašlivého momentu, kdy ti počet chlapíků v regimentu nenávratně klesne. 

Když už jsem se oklikou dostal k tahovým bitvám, kde se do sebe pouští armády lidí i příšer, co na ně vlastně říkáš? Sednou ti víc než v případě starších dílů Heroes, nebo to vyjde nastejno?

Adam:

Opět nemůžu nesouhlasit – taky by se mi víc líbil nějaký pohádkovější vizuál, ale ten stávající mi ani trochu nevadí. Po pár minutách si na něj člověk zvykne a je to bez problémů. A musím říct, že osobně s rozlišením aktivních prvků od těch neaktivních problém nemám, případně vždycky pomůže Alt, ale po chvíli jsem na vizuální pravidla hry přistoupil.

Stejně tak se mi moc líbí uživatelské rozhraní, podle mého vypadá tak akorát moderně, přičemž zároveň tu a tam nezapomíná ani na řekněme „středověkou“ tématiku. Ale ano, taky jsem v boji místo čekání radši chodil tam a zpátky, neboť moje trpělivost hledat čekací tlačítko čítala jen pár vteřin a já už chtěl zase bojovat s nepřátelskými potvorami, ne s uživatelským rozhraním. Něco takového ale beru jen jako detail a zatím takové drobné vady na kráse házím za hlavu. Věřím totiž, že tohle jsou přesně ty věci, na které předběžný přístup posvítí, tvůrci je spatří a do vydání plné verze vyřeší.

zdroj: Coffee Stain Studios

Souboje si s Heroes nedovolím moc porovnávat, už jsem zase žádný ze starých dílů dlouho nehrál, a tak je nemám v živé paměti. Musím ale říct, že tady se mi moc líbí možnost rozmístit jednotky před bitvou na mnou preferovaná místa, líbí se mi, jak velkou roli hraje vyvýšená pozice (pan Kenobi by si něco takového pochvaloval) a souboje jako takové? Řekněme dobrý žánrový standard. Nebo tobě přijdou něčím výjimečné, unikátní či jinak zajímavé? Ostatně ty jsi toho stihnul odehrát podstatně víc než já…

Vašek:

Výjimečné na poměry celého strategického žánru rozhodně ne, ale na poměry Heroes? Máme tu výhodu z vyvýšení, kterou jsi už zmínil, máme tu zone of control, takže se jednotky jen tak neproženou kolem bránících pěšáků a nerozmlátí chudáky lučištníky. Do boje zasahuje spousta modifikátorů, které vám hra poctivě vypíše, takže napříště víte, že pokud s kušníky popojdete a až pak vypálíte, snížíte tím poškození o 50 %.

No a pak je tu pozoruhodný magický systém, který umožňuje hrdinům sesílat spoustu kouzel z různých škol, ale pouze tehdy, pokud jim jejich vlastní jednotky poskytnou patřičný druh many. Což vnáší úplně nový element do skladby každé armády a zesložiťuje to myšlenkový proces už tak gordicky zamotaný skutečností, že kdejaký vojáček disponuje vlastní speciální schopností.

Bitvy jsou rychlé, brutální a člověk z nich málokdy vyjde úplně beze ztrát, což mi přijde sympatičtější než kampaně v Heroes III, kde první zásadnější úbytek armády často znamenal nutnost okamžitě načítat. A samozřejmě je skvělé, že díky přehlednému uživatelskému rozhraní člověk jasně vidí, kam která jednotka dojde, kam dostřelí, kam dostřelí s dvojnásobným poškozením a tak dále.

Ale nejen taktickým rozhodováním na bitevním poli je veliký fantasy vojevůdce živ. Jde i o to, abyste správně volili svoje kroky na kampaňové mapě, kde dobýváte vísky a města, kde zabíráte doly a továrny, kde získáváte poklady a artefakty. Tady se mi hrozně líbí, že na mapě nacházím spoustu dílčích zdrojů surovin, a ovládání toho správného kusu mapy tedy může být klíčové. Jak vidíš tuhle vyšší strategickou úroveň ty?

Adam:

Souboják mě baví, ale možná ještě o chlup víc mě baví všechno ostatní. Ať už pohyb po mapě, získávání surovin, zkušeností a měst, správa jednotek a všechny ty inovace, nebo řekněme evoluce s tím spojená. Například to, že můžeš mít u hrdiny jen určitý počet jednotek a pak musíš řešit, jestli při získání nové úrovně investovat jeden drahocenný „bod“ do rozšíření kapacity armády, nebo do něčeho jiného. Parádní věc, která mě nutí opravdu zvažovat všechna pro a proti a leckdy i dlouze řešit, jestli zrovna na téhle mapě budu chtít praktikovat taktiku „nás mnogo“, nebo jestli se mi do krámu víc hodí mocnější hrdina.

Podobných menších i větších inovací či evolucí není ve hře málo, i když často nejsou zcela očividné. Tímhle se mi tvůrci trefují do černého. Do toho, co od takovýchto návratů legend v jiném kabátku chci: Neúprosnou modernizaci každého detailu, ovšem pouze při striktním zachování původních mantinelů, pravidel a zvyklostí. Na první pohled by mohlo něco takového znít jako bájný střet nezastavitelné síly s nehybným předmětem ale Shadow Tactics a teď i Songs of Conquest dokazují, že to jde.

Máš to taky tak, nebo bys byl radši kdyby Lavapotion udělali Songs of Conquest, řekněme, konzervativnější? Ať už v soubojích, v prozkoumávání, nebo obecně?

Vašek:

Mám to v každém případě taky tak. Restaurátoři, vývojářští nostalgikové, jen prosím inovujte, pokud vám přijde, že by se něco dalo zlepšit! Tady nejsme v Americe, kde se na tři sta let starý kus papíru nesmí ani sáhnout, protože ho svou svatou pravicí podepsal sám George Washington.

Víš, co se mi na Songs of Conquest hrozně líbí i mimo to, že úspěšně navazuje na můj oblíbený žánr a přidává k němu svá vlastní vylepšení? Fakt, že už teď, v předběžném přístupu, působí doslova vymazleně, daleko víc, než se to na startu povedlo třeba třetímu Balduru nebo Bannerlordu. Chce se mi tleskat moc pěkně napsanému příběhu a v hrubých rysech načrtnutému světu, rád se dívám na cutscény a vyloženou radost mám ze zpívaných předělů, které vyprávějí o mých dobrodružstvích. Jsou to přeci jenom Songs of Conquest, že ano.

Adam:

Naprosto souhlasím. Já se tedy snažím drtivé většině předběžných přístupů vyhýbat, preferuji hry hotové, dodělané a kompletní, ale tady jsem to přeci jen nevydržel a pustil se do rozpracované verze hry… která rozpracovaně vůbec nepůsobí. Z aktuálního stavu Songs of Conquest by se mohl poučit leckterý velký vydavatel, který si dovolí pouštět na trh zoufale nedodělané hry a tvářit se, že jsou hotové. Jak už ale padlo výše, nic není dokonalé a třeba to tlačítko pro čekání při soubojích bych v některém z příštích updatů prosil zavést, ale chápeme se. Já třeba nenarazil na jediný bug nebo jakýkoliv technický problém.

Stejně tak jsem zatím neobjevil ani žádný do očí bijící designový problém. Myslím tedy, že až Songs of Conquest skutečně vyjde v plnohodnotné, hotové verzi, bude to dost možná můj osobní kandidát na hru roku.

Vašek:

Má k tomu velice slušně našlápnuto, Adame. Samozřejmě má před sebou ještě dlouhou cestu, přál bych si určitě větší variabilitu frakcí i jednotek a doufám, že se vývojářům podaří vymyslet nějaké skutečně kreativní mise. Taky by se mi líbilo, kdyby se všechny ty moc pěkně napsané dialogy podařilo nadabovat talentovanými herci.

Po dlouhém, předlouhém čekání je ale skoro zázrak, že nás early access oba dva (vlastně tři, ještě s Kubou) takhle baví. Hledím vstříc budoucnosti s nečekaně silnou nadějí, že na sny o nějakých Heroes of Might & Magic 8 budu moct klidně zapomenout, protože ve světle Songs of Conquest budou naprosto redundantní.