Jednoduché odpovědi na komplexní otázky

Každý zašlejší pamětník nejspíše potvrdí, že snaha bránit herní médium před neználky, podle nichž hry způsobují násilné chování, se příliš často podobá Tantalovým mukám. Když už se zdá, že válka je vyhraná a se svými neherními kamarády si zajdete do uznáveného muzea umění na výstavu Pac-Mana, stačí jedna aféra a bum – celý diskurs je znovu na restartu.

Ještě v létě 2012, pár měsíců po rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Brown vs. EMA, se politická debata kolem her omezovala "pouze" na diskuse kolem protipirátských zákonů ACTA, CISPA a dalších. Herní byznys to nezajímalo o moc více než jiné IT společnosti (Google a tak dále) a co se týče politicky ožehavějších témat, věnovaly se především LGBT tématům. To je však i přes rozhodnutí Brown vs. EMA minulostí, alespoň dokud bude společnost a politika na komplexní otázky o motivech, důvodech i metodice střelců chtít hledat jednoduché odpovědi, totiž vliv her na psychiku střelců.

Někdo by mohl namítnout, že českého prostředí s jeho vlastními politickými i jinými problémy, se peripetie za mořem přece tak moc netýkají. Herní průmysl je však navýsost globalizovaným odvětvím, mnohem víc, i než třeba kinematografie. Kdy naposledy jste na YouTube viděli upoutávku na běloruský velkofilm oblíbený na druhém konci světa (World of Tanks).

Nemusíme jít ani na východ od nás – který český film, seriál či kniha je natolik proslavený v zahraničí, že má vlastní zažranou komunitu nebo stačí zmínit jeho jméno, a takřka každý se hned chytá? Ba ne, případné politické rozhodnutí na (auto)cenzuru her v USA by mělo zdrcující vliv i na to, co hrajeme v našich středoevropských končinách. Střelba v Sandy Hook si však vynutila žádost prezidenta Obamy k dalšímu výzkumu vlivu her na psychiku i to, že Electronic Arts v nedávné době přestalo platit zbrojařům za licence zbraní.

zdroj: tisková zpráva

Řada nešťastných prohlášení

Stačilo pět dnů po střelbě a na 19. prosince senátor Jay Rockefeller navrhl novou studii hledající kořeny násilí dětí a dorostu v jejich zábavě. Co by za jiných okolností byla sympatická podpora behaviorálním humanitním studiím, neopomněl Rockefeller okořenit plamenným vyjádřením o tom, že "velké korporace včetně těch herních vydělávají miliardy na marketingu a prodeji násilného obsahu dětem" (čímž si, jen pro zajímavost, neopomněl kopnout ani do reklamních agentur). Herní asociace ESA samozřejmě vrátila úder, iniciativa ze strany republikánských (ale nejen) politiků však již nezvrátila a Rockefeller se s návrhem periodicky vracel jako bumerang.

Sotva rok staré vyjádření Nejvyššího soudu bylo zapomenuto a závody v proslovech byly odmávány. K činům namísto slov se rozhodli přejít v Missouri, kde v půlce ledna navrhli uvalit na násilné hry daň. V únoru něco podobného začali sepisovat i v Connecticutu. A proč se netroškovat, oproti Missouri s jejich jednoprocentní daní se connecticuťané rozhodli rovnou k desetiprocentní dani – to už by na cenu her a následnou autocenzuru vývojářů mělo znatelný vliv.

Vybrané peníze měly putovat na vzdělávání rodin ohledně dopadů herní závislosti. Obviňování samozřejmě nebylo omezeno jen na republikánské politiky. V New Jersey celkovou situaci ošperkovali demokraté s návrhem zakázat dospělé ("M" a "Adults Only") arkádové hry ve veřejných prostorách – s čímž se opozdili o několik dekád oproti zlaté éře heren. Ani existující arkádové automaty navíc nepodléhají ESRB klasifikaci, čili zákon by v případě schválení měl zcela nulový efekt. S „daní z hříchu“ neměl problémy ani demokratický viceprezident Joe Biden.

Pramálo pomohlo, že organizace jako ESA se snažila hasit, co se dalo. Na stranu rozumu se v březnu přidala dokonce i Federal Trace Commission, podle jejíž zprávy bylo schopno jenom 13 % nezletilých zákazníků zakoupit v celonárodních řetězcích "hry s hvězdičkou". Leč New Jersey se znovu pokusilo o návrh vysokých penalizací prodeje „M“ a „Adult Only“ her nezletilým, de facto kopii toho, s čím neuspěla Kalifornie v procesu EMA vs. Brown. A jako důkaz toho, že panika je nakažlivá (a ta morální obzvláště), se americké udičky chytili i na Filipínách, kde k varování ohledně násilí přidali i tezi, že hry šíří rétoriku promiskuity.

zdroj: tisková zpráva Jay Rockefeller

Status quo vadis

Půl roku po Sandy Hook nastalo ticho po pěšině. Do záměrného pole médií i zákonodárců se dostaly zcela jiné kauzy a mohlo by se zdát, že dílem obskurní a dílem nešťastné formulované požadavky amerických zákonodárců tak na herní byznys budou mít nulové dopady. Z historie však víme, že oslava není na místě – vzhledem k délce legislativních procesů je možné, že jeden ze zákonů (ač na regionální úrovni) nakonec bude odhlasován, a nejspíše časem dojde na kopii procesu Brown vs. EMA.

I kdyby se tak však nestalo a američtí zákonodárci by ve své honbě za obětním beránkem prokázali šokantně racionální úsudek, nedává to příliš důvodů k radosti. Stačí další střelba a debata se vrátí v plném rozsahu – je pouze otázkou, zdali se dříve unaví protiherní rétorika nebo herní vývojáři.

Celé vykreslení amerického politického diskurzu je však, mimo příklad kafkovské grotesky, i brilantní ukázkou fungování morální paniky. Je zkrátka osudem her jakožto nového typu média projít si podobnými problémy, které svého času zažívali fanoušci literatury, filmu i takového komiksu. I zde se vlivem dobové popularity média a metodologicky pochybné práce dr. Frederica Werthama sám koncept bral div ne za dílo satanovo - a dopady značné ostrakizace komiksu jsou vidět dodnes.

zdroj: tisková zpráva Frederic Wertham

Hráči, stejně jako vývojáři i novináři to mohou ledva znovu a znovu stoicky vysvětlovat a doufat, že argumenty převáží nad emocemi. A pokud by nakonec série vědeckých studií přišla se spojením násilných her se školní střelbou, za předpokladu obhájení metodiky vědců, bylo by nutno takové závěry akceptovat a smířit se s tím, že náš oblíbený koníček má i své prokazatelně negativní dopady.

Jak jsme si však ukázali (nejen) před rokem, akademická obec se kloní spíše k „opačné straně barikády“. Nezbývá než doufat, že se k její současné straně přikloní i politici, a celý koloběh protiherních nálad se s postupem let utiší tak, jako tomu bylo v případě filmů či komiksů.

Alespoň než nadejde další případ šíleného střelce.