Vizuálně perfektní klasika
Kdybyste si vzali stranou libovolného zkušenějšího hráče PUBG a zeptali se ho, jak by si přibližně představoval battle royale zasazenou do Battlefieldu V, pravděpodobně by vám dokonale popsal Firestorm. Překvapení a skutečně kreativních rozhodnutí je tu velice málo.
Buď sami, nebo ve skupinách po čtyřech vyskáčete z letadel na padáku, u pasu jenom nůž. Snesete se k barákům, továrnám, bunkrům. Popadnete první brokovnici či samopal, batoh a brnění, nějaké granáty. Pak začíná závod o to, kdo zůstane poslední naživu. Přeživší k sobě samozřejmě svádí stále se zužující ohnivý kruh.
Kdo hrál Battlefield V, tomu asi nemusím vysvětlovat, že audiovizuálně se jedná o absolutní špičku žánru. Tak krásnou a dobře znějící battle royale si prostě nikde jinde nezahrajete. Sníh jiskří od slunce a křupe vám pod nohama, oheň se vpaluje do zorniček, motory zběsile řvou, zbraně zní přesně tak, jak by měly.
Tanky v jámě lvové
Kvůli tomu by ale PUBG či Apex Legends opustili jen ti nejpovrchnější z povrchních válečníků, takže co dalšího Firestorm nabízí? Je tu několik lákadel. První se derou na jazyk vozidla, a teď nemyslím jen trapné osobáky, které tu, pravda, taky můžete najít. Mám na mysli obrněné transportéry, helikoptéry – a samozřejmě tanky.
Po mapě jsou rozeseté všechny možné věci na čtyřech kolech či dvou pásech, do nichž můžete naskočit a oddrandit vstříc téměř jisté smrti, ale abyste se dostali do Tigera, musíte vyvinout trochu snahy. Chce to najít bunkr, otočit dvěma koly, doufat, že řvoucí alarm nepřiláká lovce z celého širého okolí. Pak už je v hlubinách země ukrytý kolos váš.
Zní to jako změna paradigmatu battle royale. Najet do posledního kruhu v gigantickém stroji na zabíjení a střílet kolem sebe dělem, kulometem, plamenometem, zatímco druhý tým zděšeně a příliš pomalu bere nohy na ramena? Snadné vítězství! Ale tak jednoduché to samozřejmě není.
Jedním z nejčastějších předmětů, které jsem ve Firestormu nalézal, je Panzerfaust. A když ne ten, tak aspoň protitanková mina, dynamit, dálkově odpalovaná nálož. Jízda v obřím tanku je legrace, ne že ne, a váš pancéřový kamarád vám určitě sem tam dopomůže k nějakému tomu killu, ale pokud chcete opravdu vyhrát nějaký zápas, na tanky se vykašlete. Jsou příliš hlučné a protipancéřových zbraní je v okolí příliš mnoho. Navíc vás po delší jízdě začne trápit nedostatek paliva.
Ve výsledku je tak Firestorm stále ještě z 90 procent založený na pěchotním boji. A právě tam vyniká další unikátní vlastnost Battlefieldu V: zničitelnost prostředí a zároveň extrémně efektivní nástroje, jak oné destrukce docílit.
zdroj: Archiv
Sniper s brokovnicí
V PUBG má člověk radost, když najde, například, pěknou sniperku a k ní dobré hledí. Ve Firestormu jsou důvody k oslavě mnohem spektakulárnější: například signální pistole, s jejíž pomocí můžete přivolat dělostřeleckou salvu, nebo dokonce raketu V-1. Nepřátelé se skrývají v nedobytném domě? A kde se budou skrývat, až z domu zbude jen kouřící kráter?
Skvělé zpestření to je i ve chvíli, kdy jste sami obětí hračiček ďáblových. Kruh už je docela titěrný, vy se krčíte někde v rohu osamělé boudy a připadáte si ve svém úkrytu vlastně docela komfortně. Najednou se celý svět změní v ohnivou kouli, vy jste přišli o půlku životů, protože na vás spadl kus střechy, a slepě sprintujete ven, abyste neuhořeli – přímo před hlavně připravených Stenů. Pocit bezpečí tu je ještě zrádnější než u konkurence.
Zbytek arzenálu je pojatý sympaticky jinak, než jste možná zvyklí, tak trochu ve stylu looter shooterů. Ruční zbraně jsou rozdělené do tří různých úrovní vzácnosti – když najdete zelenou karabinu, bude se s ní střílet výrazně hůř než s modrou, nebo dokonce červenou. Čím vzácnější zbraň, tím také vyšší šance, že na ní bude namontovaný nějaký pěkný doplněk.
Na rozdíl od PUBG nebo Apexu doplňky na zbraních nemůžete sbírat samostatně nebo je sami měnit. Když najdete MP-40 bez kolimátoru, tak zkrátka máte MP-40 bez kolimátoru. O to větší radost pak samozřejmě máte, když nějaký kousek s pěkným zaměřovačem nakonec objevíte. A o to větší je vaše frustrace, pokud naleznete skvělou vzácnou brokovnici s namontovanou odstřelovačskou optikou.
Barevný binec
Když už se v souvislosti se zbraněmi bavíme o frustraci, musím zmínit jejich lootování. Když je nacházíte v krabicích nebo na zemi, je všechno v pořádku – rozprostřou se dost daleko od sebe na to, abyste omylem nesebrali granáty místo pušky. Ale když zastřelíte nepřítele… Někdo by mohl říct, že váš padlý sok je momentálně tím šťastnějším z vás dvou.
Z mrtvol se totiž vysype barevná sprcha všech možných předmětů a často bývá absolutně nemožné v nich najít ten, který chcete. Jasně v té hromadě ikonek vidíte něco červeného, něco, co byste si velice rádi ukradli pro sebe, ale abyste se k tomu prokopali, musíte napřed sebrat granáty, pistoli, tři různé druhy nábojů a kousek brnění. A běda vám, pokud zrovna máte plný inventář a musíte si ho nejdřív pročistit.
Je to překvapivě neohrabané řešení, na němž je celkem jasně vidět, že jádro Firestormu spočívá v klasickém multiplayeru Battlefieldu V – tedy hře, která původně nebyla stavěná pro battle royale. Je to poznat i jinde, například v komunikačním rozhraní, které vám umožňuje požádat spoluhráče třeba o léčení nebo náboje, tedy věci, o které se běžně žádá v normálním mulťáku, ale už je nemůžete poprosit třeba o zbraň, pokud jste náhodou žádnou nenašli. Protože v normálním mulťáku má zbraň přece každý.
Nenápadný přívěšek
Nedokážu spočítat, kolikrát jsem během hraní zatoužil po pingovacím systému z Apex Legends, kterým bych mohl dát spoluhráčům jasně a srozumitelně najevo, že jsem právě našel pěknou zbraň nebo že jsem zahlédl nepřítele ve druhém patře před námi.
Je tu sice jakás takás náhražka, ale ta nefunguje zdaleka tak dobře a intuitivně. Existuje důvod, proč taková Fortnite pingování okamžitě zkopírovala – a ten důvod je, že jakmile jste si tenhle systém jednou vyzkoušeli, už se vám bez něj bude battle royale hrát zatraceně těžko.
Dalším důkazem, že Firestorm je zkrátka přívěšek klasického multiplayeru, je skutečnost, že systém progrese je pro oba módy provázaný do jednoho. Hraním battle royale nezískáváte nic, co byste nedostali za hraní běžného mulťáku. Dokonce ve Firestormu můžete plnit i irelevantní questy typu „Zabij jako Assault 10 nepřátel“ – přestože volba třídy je zde čistě kosmetické rozhodnutí a na hratelnost nemá absolutně žádný vliv.
Jen se klepej, Stene
Dalo by se možná říct, že to jsou drobnosti, že bez pingování se člověk obejde a nějaké skiny stejně nikoho nezajímají. A to je dobrý argument, protože pokud ve své battle royale hledáte především dobrý pocit ze střílení, v Battlefieldu se ho dočkáte.
Velmi těžko například někoho odstřelíte na dvě stě metrů, protože kulkám zkrátka nějaký čas trvá, než doputují k cíli, a ještě jsou ty mršky ovlivněné zemskou přitažlivostí. Zbraně se celkem realisticky klepou – tedy alespoň ty na nižší úrovni. S červeným Stenem můžete kropit, jak chcete, a hlaveň se příliš nevychýlí z nastaveného kurzu.
Takzvaný TTK (Time to Kill), tedy čas potřebný k tomu, abyste zabili jiného hráče, je tu příjemně nízký. Nemusíte do nepřítele rvát celé zásobníky, jak tomu je v Apexu – pár dobře mířených kulek by mělo navždy utišit jeho tep (pokud ho tedy samozřejmě někdo následně neoživí). A taktických možností je tu taky plno, díky vozidlům i věcem, co dělají velké BUM.
zdroj: Archiv
Padat má padák, ne server
Rozhodně tedy není důvod Firestorm nesnášet – je to naprosto kompetentní battle royale, co nabízí některá unikátní lákadla. Ale zároveň rozhodně není důvod explodovat nadšením. Mapa je sice krásná, ale taky poměrně prázdná a může trvat opravdu dlouho, než při svém pobíhání na někoho narazíte. Neměřil jsem to, ale hluchých prostojů bylo pocitově daleko víc než v Apexu a dost možná i PUBG.
Kvůli nim trochu hůř funguje i jeden opravdu nadějný přídavek – dobývání speciálních opevněných bodů, které se v určitou chvíli aktivují. Když je nějaký tým po předepsanou dobu udrží, odemkne se mu pohádková odměna.
Tyhle body by teoreticky měly být neodolatelným magnetem, u nějž se budou odehrávat ty nejtvrdší bitvy, ale kvůli ohromným vzdálenostem, které je nutno překonat, tomu tak úplně není. Občas na vás někdo přijde, zkusí vás vyhnat či pobít a kořist pobrat sám, ale mnohem častěji bod prostě obsadíte a vylootujete, aniž by to někoho v okolí nějak moc zajímalo. Protože v okolí dost možná vůbec nikdo není.
A to se ještě úplně klidně může stát, že na mapu vůbec nespadne požadovaných 64 hráčů, ale například jen 50. Firestorm má totiž momentálně velké a nepříjemné problémy technického rázu. Častokrát se mi stalo, že se hra prostě nechtěla nastartovat a půl hodiny mě nechala vyhledávat zápas bez jakéhokoliv výsledku.
To se ještě dá přežít a dělat při načítání něco jiného, dobrá, dejme tomu. Daleko horší ovšem je, když se snesete na zem, v prvním baráku náhodou objevíte krásné červené StG 44, máte z něj opravdovou radost a už se nemůžete dočkat, až si ho na někom vyzkoušíte… a v tu chvíli celý server spadne.
„Jenom“ zábava
Firestorm je schopný poskytnout momenty nefalšovaného napětí, když v trávě zatajujete dech, zatímco kolem vás projíždí nepřátelský tank, i adrenalinového vzrušení, když se vám hroutí svět na hlavu a sluchátka brní explozemi. Je tu i štěstí z nalezení nové pěkné zbraně, úleva, když po dvaceti minutách hraní potkáte prvního nepřítele a neumřete u toho. Je to zábava.
Zároveň ale není možné o Firestormu přemýšlet ve vakuu. Faktem je, že konkurence existuje a že je to konkurence vysoce kvalitní. Arcirivalem je v tomhle případě asi PUBG, které se taktéž snaží o realistický přístup, taktéž nedává postavám do vínku moc životů – a taktéž stojí peníze.
Pokud Battlefield V už vlastníte, rozhodně vám doporučuju si Firestorm vyzkoušet. Díky němu se jedná o ještě lákavější balíček střílecích aktivit. Ale kupovat si Battlefield V kvůli Firestormu? S tím už bych byl opatrnější.
Na PUBG i na Apexu je vidět, že jsou od začátku postavené jako battle royale. Přinášejí vlastní nápady, vlastní přístup k řešení žánrových problémů. Firestorm je oproti tomu plný kompromisů, svázaný svým conquestovým, team deathmatchovým dědictvím. Všechno hezké, co o něm můžu říct, vlastně platí i o ostatních módech Battlefieldu.
„Jenom“ další mód, „jenom“ další kopie staré známé formulky, to je Firestorm. Spousta lidí se u něj bude určitě dobře bavit, tak jako jsem se u něj koneckonců bavil já. Ale na nějaké vyzývání králů žánru to opravdu nevidím.
(Mimochodem, samozřejmě není nijak vysvětleno, proč se uprostřed druhé světové kolem partičky parašutistů stahuje pekelný kruh ohně. Asi je to alternativní realita, kde Indiana Jones neochránil Archu úmluvy a Himmler získal vysněné mystické síly. Je to ten typ, který by při hledání nadčlověka klidně spálil pár vlastních vojáků.)
