Na nejvzácnější auta ve hře by se mělo dát našetřit ježděním závodů, nebo můžete zaplatit reálnými penězi zkratku a prostě si auto pořídit. Problém je v tom, že se zdá, výdělky ve hře jsou natolik malé, že šetření na nejdražší auta vypadá jako běh na hodně dlouhou trať. Což je vlastnost, na níž jsme zvyklí u free-to-play titulů, ale u plně placené hry?

Dan Greenawalt z týmu Turn 10 na jednu stranu mikrotransakce brání, na druhou přiznává, že na tomto poli víceméně experimentují a rozhodně není současná podoba věcí vytesána do kamene. „Někteří hráči teď vydělávají celkem dost kreditů, jiní méně. Je to ekonomika založená na schopnostech. Hráči dostávají o 65 procent víc, když hrají proti nejvyšším úrovním Drivatarů, dostávají až 50 procent bonus za vypnutí asistenčních funkcí a až 35 procent za ježdění s vozy jednoho výrobce. To je 150 procent bonusu založených na schopnostech a strategii.“

Jenže, jak se zdá, hráčům se pořád zdá, že ceny jsou nadsazené a postup k nejdražším autům prostě pomalý. Tady vzniká onen problém s nastavením mikrotransakcí. Zákon slušnosti by měl pravit, kdyby se tomu věnoval, že v případě hry za plnou cenu budou mikrotransakce jen přidaným modelem k funkční základní hře. Tedy urychlení a zkratka pro ty, kteří z jakéhokoliv důvodu nechtějí čekat na to, až bonus vydřou ve hře.

Jenže, jak se zdá, v tomto případě bylo kvůli mikrotransakcím posunuto celkové vyvážení herní ekonomiky, aby fungovala jako nenápadná pobídka. U free-to-play si řeknete, že taková jsou pravidla hry a vy přece hrajete zadarmo. Ale tady jste si hru standardně zaplatili.

Že moc zkušeností s tímto nastavením herní ekonomiky a mikrotransakcí tým nemá, nepřímo potvrzuje i Greenawalt. „Samozřejmě monitorujeme stav herní ekonomiky skrze zákaznické reakce a také herní telemetrii. A když bude třeba, provedeme změny.“ Takže ano, mikrotransakce jsou částečně hudbou budoucnosti, ale nejde s nimi zacházet jakkoliv, protože jejich nastavení je docela věda.