| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 11.prosince 2006 |
Nová herní konzole od Nintenda nám již zpestřuje život déle než týden, díky čemuž vás můžeme provést životem s Wii od nákupu přes zapojování či nastavení až po to nejdůležitější: hraní. 
zdroj:
tisková zpráva
Nintendo se rozhodlo jít v této generaci konzolových válek radikálně odlišným směrem oproti konkurenci. Zatímco Xbox 360 a Playstation 3 staví na nejvyspělejších procesorových a grafických technologiích, Wii zůstává po této stránce téměř na úrovni minulé generace herního hardware. Drtivá většina snahy tvůrců Wii se soustředila do ovladače místo do samotného herního přístroje – a výsledkem je ovládání her za pomoci intuitivních pohybů zápěstím nebo celým tělem (místo mačkání tlačítek).Nintendo tedy definuje novou generaci konzolového hraní jako „více interaktivní, více vtahující do hry“, zatímco konkurenti ji definují jako „větší a hezčí“ (kromě Sony, která senzorové ovládání do svého ovladače zabudovala také, ačkoliv podle dostupných zpráv ne v tak povedeném rozsahu). Nakolik byla volba Nintenda správná, to se ukáže během následujícího roku, který bude zřejmě pro konzolovou válku této generace rozhodující. Pro ty z vás, kdo uvažují o přiklonění se na stranu Nintenda, nyní nabízíme praktické zkušenosti s jejich konzolí. Nečekejte však žádné technické rozebrání HW specifikací, o tom bude pojednávat jiný článek od Cappyho. • Napjaté předvánoční nakupování 
zdroj:
tisková zpráva
Kromě redakčního přístroje jsem samozřejmě chtěl i jeden svůj, nastálo domů. Během našeho rozhovoru se zástupcem společnosti Conquest mi byl doporučen obchod JRC a jelikož žiji v Brně, vydal jsem se do obchodního centra Velký Špalíček a tamější pobočky JRC. Svoji rezervaci na přístroj jsem tam domluvil týden dopředu a pak již napjatě čekal. V pátek 8.12. však do prodejny dorazily pouhé 4 kusy konzole, jediný náhradní ovladač, 4 kusy hry Zelda (očividné dodržení slibovaného poměru zásob „jedna Zelda na jedno Wii“, vycházející z názorů, že Zelda je jednoznačně nejlepší hrou v první vlně Wii titulů) a jediný kus Call of Duty 3. I poslední kus konzole byl také rezervován, takže kdokoli snad přišel v pátek bez rezervace do brněnské prodejny pro Wii, měl smůlu.Sice se ještě čeká druhá vlna přístrojů někdy během posledního týdne před Vánocemi, ale nedoufám, že by to byla o moc větší zásoba než ta z minulého týdne. Proto vám vřele doporučuji, abyste si v případě vážného zájmu své Wii rezervovali u spolehlivého obchodníka, ideálně také s dodatečným ovladačem a nějakou tou hrou, protože podle všeho příslušenství a hry budou před Vánocemi stejně vzácné – nebo ještě vzácnější – než samotné Wii. • Rozbalování a zapojování Kompletní krabici s přístrojem snadno strčíte do běžné igelitky a opravdu není těžká. Po rozbalení narazíte na kompletní, barevný český návod k použití (dvě knížečky, šedá je o zapojování a bílá o nastavování konzole). Vřele doporučuji prolétnout si alespoň úvodní stránky o zapojování, než začnete rozbalovat jednotlivé kusy příslušenství a tahat je k televizi. 
zdroj:
tisková zpráva
Jako u každé domácí konzole, také u Wii najdete kabel pro zapojení do televize (s trojbarevnými cinche konektory a případným obdélníkovým scart nástavcem), kabel do zásuvky (s externím adaptérem) a herní ovladač. Navíc je zde senzor pohybu, drobná obdélníková placka, kterou je potřeba umístit na televizor nebo pod něj (za pomoci přiložených oboustranných samolepek nebo malého plastikového stojánku) a připojit její tenoučký kabel k Wii. Ať už připevníte senzorovou placku kamkoliv, je důležité, aby se její střed kryl se středem televizní obrazovky (jinak by mohlo dojít k nesprávnému snímání úhlů vašich pohybů) a delší strana tohoto senzorového obdélníku musí být rovnoběžně s televizní obrazovkou. Nezapomeňte také později v nastavení Wii správně zvolit, zda je senzor umístěn pod televizí nebo nad ní.Balení dále obsahuje Nunchuk – dodatečný ovladač s páčkou (také vybaven senzory pohybu), který se připevňuje k běžnému Wiimote ovladači. Nunchuk ale nebudete v první fázi testování konzole potřebovat (z Wii Sports miniher využívá nunchuk jen box). K samotnému Wiimote ovladači, na němž se nachází i repráček vydávající věrné zvuky, v krabici nechybí dvě tužkové baterie (za týden intenzivního hraní se mi nepovedlo je vybít). Poslední součástí balení je kompletní hra Wii Sports, což je naprosto ideální kousek pro seznámení s vlastnostmi vaší nové konzole. I v případě, že jste si rovnou koupili nějakou další, složitější hru, vřele doporučuji seznámit se s hraním na Wii za pomoci krátké seance u Wii Sports. 
zdroj:
tisková zpráva
• Nastavení Po prvním zapnutí konzole je potřeba ji synchronizovat s ovladačem. Tlačítko pro synchronizaci ovladače najdete na konzoli pod krytem SD karty na přední straně přístroje, zatímco na ovladači je toto tlačítko schováno pod krytkou dvojice tužkových baterek. Obě tlačítka jsou červená. Stiskněte je jen jednou a čekejte – na ovladači začnou modře blikat všechna čtyři světélka umístěná do spodní části, načež po úspěšné synchronizaci zůstane svítit jen jedno – to první, značící, že jde o ovladač číslo jedna. Teprve poté synchronizujte případné další ovladače. Synchronizace takto provedená se uloží nastálo do paměti přístroje (lze ji změnit stejným postupem), ale Wii nabízí ještě možnost dočasné změny synchronizace přímo přes herní menu (pokud na nějakou konkrétní hru budete potřebovat změnit pořadí hráčů/ovladačů). 
zdroj:
tisková zpráva
Následuje trojice menu s úvodním nastavením. V první obrazovce nastavení si zvolíte např. jméno konzole (bude užitečné při hře po internetu), přepnutí poměru stran 4:3/16:9 + rozlišení PAL (detailnější obraz, ale pomalejší animace) či NTSC (rychlejší animace, ale méně detailní obraz), případně HDTV 480p + aktivaci redukce vypáleného obrazu (automatické ztmavení obrazu) a také formát zvuku. Druhá stránka nastavení umožňuje aktivaci rodičovského zámku na určité funkce (používání internetu, platba Wii body atd.), následuje volba pozice senzorové placky na/pod televizí, nastavení připojení k internetu (je nezbytné mít wi-fi vysílač od Nintenda zapojený do vašeho PC nebo ethernetový adaptér od Nintenda pro připojení vašeho kabelového modemu) a nastavení služby Wii Connect 24 (automatické stahování dat a informací během doby, kdy je konzole „vypnutá“). Poslední stránka nastavení přepíná jazyk všech menu (čeština v nabídce není) a vaši lokaci, případně je zde ještě tlačítko pro smazaní všech uložených dat a nastavení. • Kanály a zrození Mii Pak se dostanete do hlavního Wii menu. To je rozcestník, kde budete začínat po každém zapnutí přístroje. Má podobu obdélníků s jednotlivými „kanály“, jako je „vložený disk“ (Wii nebo Gamecube), „tvorba Mii“ (vaše karikatura), „fotky“, „Wii shop“ (nakupování dodatečných doplňků do her nebo her ze starších konzolí pro jejich emulátor zabudovaný ve Wii – za Wii body, které je možné zakoupit i v kamenném obchodě), „virtuální konzole“ (zde hrajete stažené starší hry pro NES, SNES, N64 či Sega Mega Drive), „Wii nástěnka“ (zde je možné nechávat vzkazy ostatním členům domácnosti, při správném nastavení internetu umí Wii dokonce přeposílat tyto zprávy na mobil). Další kanály mají sloužit pro zpravodajství, předpověď počasí a další služby na internetové bázi. Bohužel jim ale zatím chybí česká podpora, což se týká i kanálu Wii Shop – situace by se měla změnit během příštího roku. Prozatím se dá na internet dostat nastavením jiného státu (info), podobně jako u Xbox Live. 
zdroj:
tisková zpráva
Než se pustíte do své první herní seance s Wii, doporučuji věnovat chvilku vytvoření svého virtuálního já na kanále Mii. Za pomoci jednoduchého editačního nástroje využívajícího především ikony a obrázky (výška a šířka postavičky, tvar obličeje, očí, rtů, účes, barva oblečení či vlasů, přezdívka apod.) si vytvoříte vlastní karikaturu, kterou potom jednotlivé hry více či méně využívají. Zrovna ve Wii Sports díky tomu vaše herní postavička nahradí jinak anonymního sportovce v jednotlivých závodech. Rozhodně to zlepšuje zážitek ze hry a lépe vás to do ní ponoří – nehledě na to, že pohled na vlastní karikaturu dokáže spolehlivě rozesmát, nejen díky roztomilé stylizaci či mimice. • Citlivost ovladače, prostor pro hraní 
zdroj:
tisková zpráva
Zřejmě nejčastější otázka všech, kteří Wii doposud nevyzkoušeli, zní: „jaký je to pocit, ovládat hry pohybem zápěstí - jak citlivě na to senzory reagují?“. Nuže, v tomto ohledu Wii dokáže příjemně překvapit – citlivost senzorů je opravdu maximální, takže sebemenší nuance úhlu či rychlosti pohybu jsou zaznamenány. Na druhou stranu ovšem zcela závisí na hře, jak dalece to využije. Například takový baseball převede každý milimetr rozdílu v držení pálky zcela věrně, zatímco tenis rozlišuje pouze hrstku základních uchopení rakety a místo toho raději počítá úhel a sílu odrazu.Z vysoké citlivosti také vychází odpověď na dotaz, zda je možné v zájmu menší únavy rukou hrát například s rukou položenou na klíně. Odpověď se opět různí podle toho, jakou hru přesně hrajete – některé tituly je bezesporu možné hrát s úspornějšími pohyby, nicméně na některé další budete potřebovat máchat celou paží. Osobně jsem poměrně vášnivý člověk, takže moje herní seance s Wii znamenají odsunout stolek ze středu obýváku stranou: při hraní stojím, napodobujíce celým tělem co nejvěrněji pohyby ve hře. Kromě faktu, že to pomáhá věrnosti a správnosti pohybů je to také mnohem větší zábava. Rozhodně je ale nezbytné vždy myslet na své okolí, protože během hraní s Wii je velmi snadné během soustředění se na obrazovku shodit nějaký předmět ve vašem okolí či praštit sebe nebo přihlížející/spoluhráče. Rozhodně neradím hrát na Wii ve více lidech např. sedíce vedle sebe na pohovce. Pokud jde o snímací dosah ovladače, neměl jsem žádné vážnější problémy při hraní ve vzdálenosti od jednoho do pěti metrů (výrobce doporučuje 3 metry), jde spíše o to stát ve správném úhlu k televizi (a senzorové placce u ní umístěné). • Tichost a elegance 
zdroj:
tisková zpráva
Když už píši o citlivosti, nedá mi to krátce nezmínit také citlivost diskové mechaniky v konzoli. Na rozdíl třeba od Xboxu 360, Wii nemá žádný výsuvný šuplík na disk s hrou. Místo toho nabízí jen štěrbinu, do které máte disk zasunout – podobně jako třeba přehrávače v autech. Co mne příjemně potěšilo, to je citlivost této mechaniky – detekuje disk spolehlivě už po zasunutí jeho prvních pár centimetrů – a následně jemnost, s jakou si disk přebírá a zasune. Očividně je uvnitř mechaniky nějaký druh měkké čistící látky, skrz který disk prochází, aby se zbavil prachu a případných nečistot. Stejně jako disková mechanika, tak celá konzole je hodně tichá. Je to pochopitelné, jelikož v ní netepe tak brutálně výkonné jádro jako v konkurenčních strojích. V této souvislosti lze jen vyslovit lítost, že Wii nepodporuje přehrávání DVD filmů – šlo by o jeden z nejtišších přehrávačů na trhu. Tichost přístroje je přitom součástí jeho elegance – pokud jste jej umístili do (v každém balení obsaženého) vertikálního podstavce, zkosený úhel působí sám o sobě tak trochu umělecky. Sněhobílé provedení konzole a její malá velikost (příslovečné „tři DVD obaly na sobě“) dobrý dojem z ní jen doplňují. Cenu za nejroztomilejší konzoli bych jí určitě neváhal udělit. • Inovace versus grafika Vůbec nepopírám, že během prvních hodin a dní jsem se od Wii nemohl vůbec odtrhnout. Ačkoliv mám zrovna rozehrané Final Fantasy XII na PS2 a Call of Duty 3 na Xboxu 360, pořád jsem se od těchto epických a napínavých her vracel k obsahově jednoduché hříčce Wii Sports, případně k Wii Play. Hodně opatrný jsem přitom byl se Zeldou, protože mi bylo jasné že krátká ochutnávka by se mohla snadno zvrhnout v několikadenní šílenství. Ačkoliv hraní za pomoci pohybů celým tělem jsem již zažil díky Eye Toy na Playstation, přeci jen je docela jiný pocit něco přitom držet v ruce a vši silou tím máchat, navíc senzory jsou samozřejmě mnohem citlivější než kamerka s televizním rozlišením. 
Na druhou stranu ovšem zmizel onen „wow“ pocit při pohledu na libovolnou scénu ze hry, který díky nové LCD televizi zažívám při hraní na Xboxu 360. Hry na Wii skutečně vypadají jen o málo lépe než na pět let staré Gamecube – a to nemluvím o absenci HDTV podpory (kabelu) v základním balení. Přesto ale hraní na Wii zůstává zábavnější, leč hůře vypadající vůči konkurenci (základní balení Xbox 360 přitom stojí pouze o tisícovku více). Otázka je, nakolik může cena přístroje klesnout po příchodu PS3 a zda někdo na Wii přinese nějakou geniální hru, využívající ovladač takovým způsobem, že to prostě každého dostane (například Red Steel se svými souboji katanami k tomu mohla mít blízko, ale pak se rozhodli to omezit jen na hrstku základních úderů místo plného snímání uchopení meče). Především ale záleží na vašich preferencích – a rodinných poměrech. Pokud máte větší rodinu a chcete si užít pořádnou zábavu, které se mohou intuitivně zúčastnit malá vnoučata, stejně jako děti, rodiče i prarodiče, pak je Wii jednoznačným řešením pro vás. Moje máma (která doposud hry nesnášela) si hraní na Wii se smíchem užívala od prvních minut – a to byla teprve v kanálu výroby Mii :-) Starší články o Wii: Představení konzole a her na E3, Dojmy z Wii verzí Raymana a Red Steel, Videa a poznatky z hrátek s Wii na Invexu Novinkové zprávy: Wii se prodává jako ponožky, AMD gratuluje Nintendu k Wii, Wii vyprodáno i v Japonsku, S Wii proti proudu času i díky Virtual Console, Ovladač Wiimote v akci, Ovladač Wii mnohem lepší než ovladač PS3?, Nintendo Revolution přejmenováno na Wii, Fotky a informace o Wii z konference Nintenda, Je ovladač poněkud nenažraný?, Wii ovladač funguje i na PC, Japonští hráči nejvíce natěšení na Wii |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 27 let, pracuje jako producent v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při procházkách s kolií, tenisu, cestování, plavání a na srazech Brněnských Otaku |
