V první otázce se jich ptal, na kterou představovanou hru se nejvíce těší nebo jaká hra je nejvíce zaujala. Vzniknul tak následující žebříček titulů: 1. The Legend of Zelda: Twilight Princess (Nintendo Wii/Game Cube), 2. Final Fantasy XIII (Playstation 3), 3. Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots (Playstation 3), 4. Dragon Quest Swords: The Masked Queen and The Tower of Mirrors (Nintendo Wii), 5. Super Smash Bros. Brawl (Nintendo Wii), 6. Super Mario Galaxy (Nintendo Wii), 7. Final Fantasy III (Nintendo DS), 8. Monster Hunter 3 (Playstation 3), 9. Biohazard (Nintendo Wii), 10. Halo 3 (Xbox 360).
Z toho je patné, že pro tamní skupinu hráčů je zajímavá jenom 1 hra pro Xbox 360, 3 hry na Playstation 3 a celkem 6 her pro nějaký herní systém od Nintenda. Což je poměrně překvapivé. Ještě překvapivější však byly odpovědi na druhou otázku. A ta zněla, na kterou herní konzoli jsou nejvíce zvědaví, o kterou se nejvíce zajímají. Výsledek? Nintendo Wii bylo jasným vítězem, neboť tato konzole zajímala celkem 68,8 procenta respondentů. Playstation 3 se umístil na druhém místě, s 21 procentním zájmem. Pak následoval MS Xbox 360 se 7,2 % a konečně Nintendo DS se 3% bylo poslední. Pozici Xbox 360 se asi nelze divit, nicméně překvapivá je pozice Playstation 3 vs. Nintendo Wii. Japonští hráči totiž v další otázce naznačili, že PS3 je nad jejich možnosti. Že je PS3 moc drahá si myslelo 84,4% dotazovaných.

zdroj: tisková zpráva Co k tomu dodat? Že Nintendo Wii vzbuzuje takový zájem veřejnosti pravděpodobně hodně souvisí s dobrým přístupem Nintenda k tématu "konzole nové generace" a k tomu, jakým způsobem se předkládá publiku. Jejich design Guru, Shigeru Miyamoto, například tvrdí, že Nintendo Wii může zbořit herní stereotypy (a to je člověk, co udělal Zeldu nebo Maria). V jednom z rozhovorů se nechal slyšet, že jedním z hlavních cílů při navrhování herních systémů Nintenda je jednoduchost. Hráči se podívají na ovladač a hned vědí, jaké tlačítko mají zmáčknout. To je velký rozdíl oproti PC, kdy hráč sedí před klávesnicí a ani netuší, jakou klávesou vlastně začít. Ovšem nové hry vyžadují, aby se vyvíjelo i ovládání, potažmo ovladač, takže mnohdy jedno tlačítko přestane pro potřeby hry stačit. Proto se tyto dva požadavky na evoluci a na vývoj na straně jedné a na jednoduchost na straně druhé, snaží zkombinovat dohromady a tímto způsobem také vznikal tolik diskutovaný ovladač se snímačem pohybu pro Wii.