V něčem mají vývojáři, kterým se nový systém moc nelíbí, pravdu. Podobný krok podvědomě naznačuje, že délka hry částečně určuje její kvalitu, což je samozřejmě hloupost. I krátký zážitek může být intenzivní a zábavný a je jen na posouzení každého hráče, co vyžaduje. Gone Home či Dear Esther nejsou nekonečné ságy, ale nabízí spoustu zábavy a dojmů. S novou strategií Valve hrozí, že některé tituly hráči dohrají a následně zažádají o refundaci, takže vývojář z prodeje nebude mít nic, zatímco hráč si jejich dílo užil zdarma.

Pokud byste chtěli odvětit, že tvůrci nemají dělat krátké hry, bylo by to velmi krátkozraké a pokrytecké. Krátký film může být zábavný a inspirativní, dokonce může být díky své délce údernější, a stejně to platí pro hry. Některé herní modely prostě nevyžadují tolik času na zpracování a „zapracování“ hráče. Bylo by nesmírně krátkozraké začít kádrovat hry podle délky ve stylu "co je delší, to je lepší". Nejednou jsme se asi všichni setkali s případem hry, ve které těch vycpávek a uměle natahované hratelnosti bylo příliš.

zdroj: Archiv

Kotaku se dostalo k vyjádření dvou tvůrců nezávislých her. Nina Freemanová stojí za krátkými hrami pro zamyšlení a dá se říci i psychologickou profilaci jako třeba Freshman Year. „Nejvíc mě uráží, jak málo respektu Steam projevuje malým hrám. … V zásadě pokračují v činnosti, která říká, že jim na malých hrách nezáleží, což je špatné, protože Steam je jedna z největších a nejdůležitějších platforem. Jistě, jsou tu i výhody. Ale mám pocit, že Steam vždy dělá věci, které jsou založené na čase, což podporuje myšlenku, že hry by měly mít určitou délku - to je nezdravý předpoklad.“

Nezdravý předpoklad to dozajista je a stojí za zmínku, že Freemanové jde o samotnou myšlenku, protože její hry jsou na Steamu zdarma. Nesmíme však zapomenout, že Valve jde především o byznys. Steam je prodejní stánek, který umožňuje/toleruje existenci her s netradiční, řekněme undergroundovou komunitou, jež podobné tituly vyhledává. Navíc se obava z degradace her a hlavně finančního znevýhodnění netýká jen nezávislých experimentů.

Portal není moc dlouhá hra, interaktivní adventury od Telltale také ne. Třeba vynikající Call of Juarez: Gunslinger je zábavná a krátká hra, která ztratila tempo ve chvíli, kdy už hrála příliš dlouho na jednu notu. Přestože tedy sdílím obavy nezávislých tvůrců, podle nichž krok Valve ještě více podpoří pomýlené dojmy o tom, že délka hry nějak vypovídá o její kvalitě, si nemyslím, že na konci celé akce budou stát zkrachovalí vývojáři malých-krátkých her.

Kdo si podobnou hru koupí, má o ni skutečně zájem a nejspíše bude chtít dát vývojářům svým nákupem najevo podporu. Jistě, najde se dozajista řada vykuků, kteří se rozhodnou hru vrátit po dohrání, ale je otázka, zda by si danou hru vůbec koupili, kdyby ji vrátit nemohli. Bohužel, i dnes platí, že k ukradení hry bez propracovaného DRM není dlouhá cesta. Podobní by nejspíše daný titul stejně ukradli nebo nad ní mávli rukou...

zdroj: Archiv

Podobný názor zastávám i v případě obav, jak to bude s hrami bez DRM. Tedy těch, u nichž stačí hru stáhnout na disk, přesunout jinam, požádat o její vrácení, a pak vesele hrát dál. Pokud máte hru bez DRM, je vysoce pravděpodobné, že se potuluje po internetu ve warez podobě. Celý proces vracení her na Steamu na Steamu totiž trvá až týden a jsem si celkem jistý, že pro spoustu podvodníků prostě bude snazší stáhnout si warez verzi, než týden čekat, zda žádost o vrácení peněz projde. Tím spíše, že Valve varují před zneužíváním nového systému. Dá se čekat, že ve chvíli, kdy nějaký uživatel začne ve větší míře a opakovaně vracet hry, tak mu prostě Valve ukáže prostředník.

Situaci ale nevidím tak růžově ve všech ohledech. Refundace se totiž týká i DLC a mám pocit, že právě tento segment trhu by mohl být novým systémem ohrožený. Půlhodinové či hodinové extra mise nejsou nic v DLC výjimečného. Obávám se tedy, že i v případě, kdy hráči chtějí vývojáři nechat své peníze, tak budou mít pocit, že už zaplatili koupí hry, a na DLC mají právo jaksi zdarma - DLC tedy dohrají a pořádají o navrácení peněz.

Nejvíce se ovšem obávám uživatelského aktivismu, který vede k takzvanému „review bombingu,“ na což poukazuje i Rock, Paper, Shotgun. Prostě se nějaká skupinka fanatiků (na internetu se vytvoří velmi snadno) rozhodne, že nějaký titul či vývojáře nenávidí, a pokusí se jeho hru zlikvidovat záměrným snížením jejího hodnocení. Příkladem může být třeba Metacritics a občasná devalvace uživatelského hodnocení u konkrétních her. Stačí, když někdo programově nesnáší jistou značku nebo firmu, a zfanatizovaný dav hře nakliká 0/10 - čistě z hlediska ideologie, bez ohledu na skutečné kvality hry.

zdroj: Archiv

Systém vracení her potenciálně umožňuje cílenou šikanu konkrétních her a tvůrců. Prostě se skupinka zapálených (čti – fanatiků přesvědčených o svém svatém právu) hráčů domluví, koupí si cílový titul, na půl hodinky jej spustí a následně napálí minimální hodnocení. Pak zažádají o vrácení peněz. V takovém případě už nehraje roli, že celý proces trvá týden. Naopak, podobně přesvědčení jedincí na křížové výpravě se před nějakým týdnem nezastaví a nejspíše nebudou podobné akce provádět tak často, aby je systém označil za problémové uživatele, kteří zneužívají systém.

Odpovědí Valve by samozřejmě mohlo být, že ponechá v systému jen recenze od uživatelů, kteří hru vlastní. Na druhou stranu, už za týden může výrazný propad hodnocení negativně ovlivnit prodeje hry. Tyhle a další problémy Valve bude muset řešit. Pokud možno dříve, než se z nich problém stane. Stejně jako v případě jiných služeb v rámci Steamu, i za možností vracet hry stojí dobrý úmysl. Jen chytré mozky ve Valve nedomyslely všechny možné následky a hlavně možnosti zneužití. Co by fungovalo v ideálním světě, to bude v tom herním-internetovém podrobeno tuctu zkoušek od podvodníků. I tak je ale nový systém vracení her dobrou zprávou pro uživatele. A při následném řešení třecích ploch se alespoň rozseknou otázky, které doposud jen visely ve vzduchu.