Schrödingerova kočka je symbolem tápání člověka v teorii kvantové mechaniky a má i jistý filozofický přesah. Nedá se sice říct, že by herní dílko s příšerně dlouhým názvem Schrödinger’s Cat: Raiders Of The Lost Quark mělo ambice o tom vyprávět v herním jazyce, ale něco vám povím. Tuhle arkádu publikuje studio Team 17, které si poslední dobou opravdu vybírá, s čím spojí své jméno. A v případě Schrödinger’s Cat se docela trefilo. 

Od všeho něco

Schrödingerova micina (více o fenoménu na Wiki) dala jméno hlavní postavě arkády, která se vzepřela standardům a už neubíhá pouze zleva doprava. A tím to teprve začíná. Skupina autorů ze studia Italic Pig vytvořila v mnoha ohledech inovativní dílo, které přeskakuje a podlézá skoro všechny známé limity moderních i klasických plošinovek.

Tvůrci popisují svou hru jako zčásti akční arkádu, zčásti logický rychlík, zčásti průzkum otevřeného světa a najdete v ní prý i ždibec dobrého příběhu, který táhne vpřed charismatický hrdina či spíše hrdinka.

Nestává se příliš často, aby člověk ve hře vážně našel vše, co mu naslibovali, ale v košatém popisu Italic Pig nepřeháněli. Jejich hra je prototypem renesančně „mnohoznačné“ plošinovky, která chce kombinovat vše, co lze okoukat z jiných her v harmonický a hlavně nápaditý celek. A víte co? Daří se jí to.

Svoboda nade vše 

Nápaditost. To je hlavní charakteristika Schrödinger’s Cat. Všechno, co jste dosud věděli o herní mechanice a puzzlech v plošinovkách, transformuje do zcela nové, řekl bych volnomyšlenkářské hratelnosti.

Představte si plošinovku, která nechává na samotném hráči, aby ve spletité mapě kráčel, kam zrovna chce, aby sebral, co zrovna potřebuje, a šel cestou, která se na první pohled sice nezdá nejjednodušší, ale díky kombinaci chytrého pohybu a využívání nabídnutých hrdinských schopností si ji jednoduchou udělal.

Mapa je pouhé cvičiště, které postrádá přímočarou linii postupu, protože každý level má hned několik linií dílčích a na hráči je, aby je odhalil a vybral si tu nejvhodnější. Já vím, něco podobného už nabídla Terraria, ale to byl jiný případ. Schrödinger’s Cat definuje sandbox v rámci plošinovky toho „pravého“, klasického střihu, tak jak plošinovky známe již od 80. let.

Kapsa plná kuliček 

Základním cílem každého kočičího dobrodruha zůstává samozřejmě touha „dostat se dál“. Vzhledem k výše popsanému si ovšem nelze plnit sny bez notné dávky improvizace. Představit byste si ji mohli jakkoliv, ale ve víru autorského vtipu dostala ve hře podobu malých ukňučených kuliček (či balonků nebo snad i hrudek), které běhající kočce pomáhají v různých atletických výkonech.

Kuličky jsou nástrojem pokroku. Sbíráte je cestou a říká se jim „quarky“. Podle svých schopností se dělí do čtyř barev, které charakterizují jejich odlišné fyzikální schopnosti. Žluté kuličky rády létají vzhůru, modré se provrtávají do země a zelené s červenými umějí kouzlit do stran... Nešlo by o nic převratného, ale různé kombinace těchto bambulí, nasbíraných jako borůvky v lese, vytvářejí fantastickou nabídku akcí, s nimiž se kočka může doslova probourávat herní plochou. A to je vážně to nejzábavnější, co se v plošinovkách za poslední měsíce, možná i roky, urodilo.

Akční kombo, složené z kuliček různé barvy, a také v různém pořadí, dovolí kočce provádět neskutečné kejkle v prostoru. Uvedu příklad. Přitočí se micka ke stěně a co udělá? Může si vytvořit trampolínu a přeskočit ji. Může si udělat vrtulník a zaháknutá ocasem ji přelétnout. Může se také provrtat a podlézt ji, a při tom si ještě vyrobit statický či mobilní štít, pokud ji při práci obtěžují nepřátelé. A dál? Kočka je s tvořivými kulkami v kapse plošinovkářský virtuóz! Když to prostředí dovolí, odpálí překážku dokonce bombou! Jako by se plošinovky proměnily v divotvorný hrnec pohádek na divokou noc.

Kouzlo jednoduchosti 

Komba jsou sice početně omezena, oficiálně existuje „jen“ čtrnáct možných barevných směsí, nicméně Schrödinger’s Cat v sobě spojuje jednoduchost s velkorysostí. Po většinu hrací doby se vám kombinační možnosti quarků budou zdát nekonečné, a na druhou stranu přitom nikdy nebudete mít problém si základní barvy, komba a jejich účinky pamatovat.

Jedinými skutečně viditelnými limity v kouzlení jsou nepřátelé, stylizovaní do bubáků z poblázněné zoologické zahrady, kteří se micinu nebo její kuličky snaží zlikvidovat. A také samotné množství kouzelných bambulek, za jejichž sběrem musíte podnikat odvážné výpravy.

Souboje s protivníky a honba za kuličkami dělají ze Schrödinger’s Cat tu akční, jindy zas průzkumnou plošinovku, ale to už se vracíme k tezi o univerzálnosti. Dokonce dojde i na „management zásob“. V Schrödinger’s Cat totiž platí sympatické pravidlo: abyste se dostali k novým kuličkám, musíte na své cestě ty staré chtě nechtě spotřebovat. Čili se bez rozumného hospodaření se zdroji v téhle hře daleko nedostanete i přesto, že je hustě poseta záchrannými checkpointy a kuličky se na svých místech spolehlivě respawnují.

zdroj: Archiv

Otevřená hřiště

Průzkum a boj se odehrávají v opravdu otevřeném prostředí. V tak otevřeném, jak jen dvourozměrný prostor klasické arkády dovolí. V mapách můžete pobíhat tam i zpět a nahoru i dolů, hranice relativně neexistují.

Ovšem s prostorovou nezávislostí brzy odhalíte možná největší slabinu celé hry. Podstata Schrödinger’s Cat tkví v tom, že hráč si s pomocí komb vytváří vlastní puzzle, které pak následně řeší, což ho zaměstná natolik, že se do pozadí odsune vše ostatní. Tedy především vývoj misí a příběh, vyprávěný víceméně vtipnými dialogy.

Hře, abych tak řekl, schází tah na branku. Mise rozmělněné nepřímočarým designem levelů a svobodným kombinováním sil mě obvykle nedonutily, abych se pokaždé hnal za cílovými portály do dalších levelů. Častokrát jsem si „zůstával hrát“ a postup vpřed mi brzy přestal připadat důležitý a motivující.

Jednoznačnému důrazu na sběr quarků a jejich kombinování, odpovídá i chudší podoba herního prostředí. Často mi mapy připadaly jako železobetonová konstrukce nedostavěného mrakodrapu. Všude samá římsa, samý schod, ale výplň žádná. Mapy sice nepostrádají barevnou různorodost a pestrost motivů, ale s tvary je to slabší. Neustále se jedná o pár typů zdí a plošin, které se v různých obměnách kombinují. Překážková dráha se mi zdála až nečekaně chudá. A jen pestré možnosti jejího překonávání tu šeď dorovnaly.

Schrödinger’s Cat proto není tou dokonalou hrou, jakou by mohla být. Uvidíme, jak se tvůrci postaví k podpoře amatérské tvorby. Co se týče designu map, určitě by časem mohla být Schrödinger’s Cat mnohem nápaditější právě díky práci komunity. Ovšem za svěží volnomyšlenkářskou hratelnost, za koncepční originalitu a vůbec za nový přístup k plošinovkářskému žánru (a mimochodem i za skvělou hudbu) si autoři zaslouží hlasitý potlesk a slova úcty. A ústřední postava hry? Přece šťavnatou kuřecí kapsičku! Kočky kočkám...