Moment of Silence - recenze 1.část
9/10
zdroj: Archiv

Moment of Silence - recenze 1.část

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

10. 1. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Většina posledních adventur byla buď orientovaná na řešení logických hlavolamů, nebo šlo o vtipné příběhy s velkou porcí humoru, zato s méně dobrodružstvím, ale s tím je teď konec. Přichází lék na naše strádání...

Autor: Alena Klaudová
Publikováno: 10.ledna 2005
Verze hry: anglická/finální
Doba hraní: 1 týden


Obrázek zdroj: Archiv Tak na tenhle kousek jsme se v redakci už nějakou dobu těšili a hned prvních pár hodin strávených u hry ukázalo, že čekání nebylo marné. Většina adventur, vydaných ve druhé půlce roku 2004, byla buď silně orientovaná na řešení logických hlavolamů, nebo šlo o vtipné příběhy s velkou porcí humoru, zato s malou porcí napětí a dobrodružství, ale s tím je právě teď konec. Od tvůrců Mystery of the Druids přichází The Moment of Silence a s ním i lék na naše strádání...

Ústřední postavou je Peter Wright – průměrný obyvatel New Yorku roku 2044, který pracuje jako designér ve velké reklamní firmě. Z průměrnosti ho vytrhne až příchod ozbrojeného komanda do sousedova bytu, jež podezřelého chlapíka v mžiku odvleče do neznáma. Peterovi se zželí jeho vyděšené manželky i ubrečeného syna, a když při prvním lehkém naťuknutí soukromého vyšetřování zjistí, že komando rozhodně nebylo policejní, ale vyslané bůhví odkud, rozhodne se sbírat stopy a po nich jít dál až tam, kde se skrývá pravda.

Sami vidíte, že tentokrát nejde ani o cestování do paralelních světů, ani o legrační výlet na Divoký západ, ale o čistokrevnou „scifárnu“, lehce říznutou špionážním thrillerem. Během hraní narazíte na spoustu tajemných souvislostí a odkazů na celosvětové spiknutí, tajné vládní programy a UFO, takže počítejte s tím, že za chvíli budete paranoidnější než Mulder se Scullyovou.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Červ ve Velkém jablku
Faktem je, že autoři z firmy House of Tales si dali dost práce s prokreslením charakteru hlavního hrdiny a evidentně jim záleželo na tom, aby hráčům zase záleželo na Peterovi. Ten vede během hry spoustu dialogů, které sice nejsou nutné k dalšímu postupu, zato odhalují hodně z Peterovy minulosti (včetně základní pohnutky, proč vůbec přispěchal na pomoc sousedově ženě s děckem, jež je v duchu celé hry pěkně neradostná). Tu a tam budete mít nekonečného tlachání plné zuby, protože rozhovory zacházejí hlouběji a hlouběji a občas je to tak dlouhé, až je to nudné, i když se autoři v pravidelných intervalech snaží udržet vaši pozornost nějakými těmi vtípky.

Zvětšit zdroj: Archiv Jakmile poprvé opustíte svůj dům a rozhlédnete se kolem, ujasní se několik věcí. Tak za prvé – jste opravdu v budoucnosti. Je rok 2044, místo taxíkem jezdíte žlutým automatickým vozítkem SatNav (předpokládáme, že satelitně navigovaným), všude kolem se tyčí šedivé mrakodrapy (OK, ale zrovna tohle budoucnost moc nesignalizuje) a poblikávají obří displeje a neony. Lidé jsou od narození až do smrti krmeni hromadami příkazů a zákazů, nikdo nesmí vlastnit žádné soukromé dokumenty (je to proti zákonu, jenž přikazuje všechny informace sdílet s ostatními) a věci dokonce zašly tak daleko, že většina lidí už ani neumí psát rukou, ale jen na počítači.

Přesto (nebo možná právě proto) je všude cítit podezření z nejrůznějších konspirací a celosvětových spiknutí, proti kterým se snaží bojovat malé skupinky odhodlanců i pár osamělých bláznů. Peter nepatří mezi žádné z nich a užívá si celkem spokojeného života, sled událostí ho ovšem postupně donutí nahlédnout na svět takový, jaký doopravdy je.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Druhá skutečnost, která vám dojde při první vycházce před dům, je, že to celé vypadá tak nějak mrtvě. Na křižovatce se nic nehýbe, pár lidských postaviček jen stojí, nikde neprojíždějí žádná auta a jen vzadu na mostě občas projede vlak (pořád jeden a ten samý). A lepší to bohužel nebude – i v dalších lokacích budete narážet na lidi, kteří někde nehnutě postávají celé dny a živě působí jen ti, s nimiž máte předurčenu nějakou tu interakci. Škoda, že si někdo nedal práci a nezkusil jednotlivé obrazovky trochu oživit, protože jinak hra po grafické stránce vypadá skvěle. Chápeme, že nějak tam autoři prvek odlidštěné budoucnosti dostat museli, ale chlápek lelkující už třetí den na rohu vylidněné ulice zřejmě nebude správný způsob.

 Nevypadá to špatně, ale...
Všechny lokality, které navštívíte, ovšem vyhlížejí skvěle – ať už jsou to různé newyorské čtvrti (nuzný Lower East Side či honosnější letiště JFK), orbitální vesmírná stanice, podzemní stoky nebo Aljaška. Občas si můžete všimnout i milých detailů – třeba že se Peterova postava odráží ve skleněných dveřích, kolem nichž prochází. Stejně tak se vám budou líbit videa, i když se s nimi na náš vkus ze začátku zbytečně šetří. Naštěstí jsou – čím víc se blížíte ke konci – delší a častější. O rozpohybování postav už tak kladně mluvit nemůžeme – zatímco Peterova je celkem v pohodě, některé při chůzi „bruslí“ tak vydatně, až je to směšné.

Zvětšit zdroj: Archiv

Bohužel se ani tahle jinak dobrá hra nevyhnula hromadě klasických klišé. Sídlo hackerů je opět (jako už stokrát předtím) chaoticky vyhlížející místnost plná rozmontovaných počítačů a růžově svítících displejů, kde vyřvává hlasitá hudba a uprostřed sedí sám hlavní hacker – extravagantní týpek s blond přelivem a tmavými slunečními brýlemi (samozřejmě všude tma jako v pytli). To bychom už ale po autorech asi chtěli moc.

Nepřehlédnutelným problémem je bohužel zdlouhavost, která provází každou cestu z jednoho bodu do druhého. Pomineme-li pathfinding, který moc rozumu nepobral, a chudák Peter tak kvůli němu někdy zmateně a zbytečně pobíhá sem a tam, společně s nepříjemností, že není na první pohled jasné, kudy je možné z obrazovky vyjít ven (kurzor se mění jen někde), ještě pořád nám zůstává odporně dlouhé putování mezi jednotlivými lokacemi.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
Zvětšit zdroj: Archiv další vytípané obrázky z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

Ze začátku vám to tak nepřipadá, protože je pro vás všechno nové, ale až pojedete z kanceláře domů podesáté, budete toho už mít plné zuby a nepomůže vám ani rychlý běh, který naštěstí nechybí. Mapa s možností zkratek by prostě bodla. A už vůbec nepotěší, že loadovací prodlevy nejsou z nejkratších a nahrání nového úseku hry vždycky nějakou tu vteřinku trvá.

 Závěr
Nic však naštěstí nemůže překazit zážitek, který tahle hra dokáže hráčům zprostředkovat. Důležité je, že příběh je z rodu nejpoutavějších – hlavní hrdina se noří do problémů hlouběji a hlouběji a vy jste spolu s ním vtahováni do záhad kolem projektu Echelon, pátrání po mimozemských inteligencích (SETI) a po všech možných spiknutích. A tak si tedy na závěr můžeme všichni sborově zakřičet: „Konečně! Konečně tu máme hru, která je temná a napínavá, není infantilní a ještě k tomu vypadá skvěle.“

Zvětšit zdroj: Archiv Tento článek původně vyšel v časopisu GameStar.Druhou část recenze napsanou na základě české verze hry od Hypermaxu sem doplníme snad na jaře. Každý, kdo si ji u nás předobjedná, dostane k ní zdarma českou adventuru Ve stínu havrana.

Stáhněte si: Demo, Trailer...

Související články: Novinky, Vše o Mystery of the Druids

 
Alena Klaudová
autorka GameStaru



 
 

Verdikt:

Špionáží a konspiracemi prosáklý přírůstek do rodiny adventur, který byste si měli sehnat stůj co stůj.

Nejnovější články