| Autor: Miloš Bohoněk Publikováno: 18. srpna 2010 |
oficiální obrázky od výrobce Ještě než mě producent Martin Slater vzal do akce, předvedl zázemí anti-ufonského úřadu. Šel si popovídat s Angelou, šéfkou operací XCOMu, která jej informovala o nových událostech, a hráč se při tom díval na interaktivní mapu USA zavěšenou na zdi, kde si mohl vybírat z aktuálních misí a tím si nejen další úkoly otevřít, ale nějaké i zablokovat. „Zrovna nám volala paní, že na její barák něco zaútočilo,“ vysvětlovala Angela. „Takže my se tam zajedeme podívat,“ říkal zase pro změnu Martin, ale zároveň poukázal na další přístupné mise, třeba tu, v níž by se dalo posbírat trochu eleria, emzácké suroviny, kterou v XCOMu studují a využívají pro tvorbu nových zbraní či vylepšování těch konvenčních. „Výzkum bude důležitou součástí hry,“ dodával Martin a přes zákaznické centrum plné agentů se sluchátky na uchou a hysterickými Američany na straně druhé, mě vzal do laboratoří organizace. Tam se mně okamžitě vnutil místní vědec, který jakoby z oka vypadl panu Q od Jamese Bonda. Předvedl nám svůj zbrusu nový výtvor – hořlavé granáty, které po výbuchu zapálí své okolí – a Martin mezitím vysvětloval, že v každé misi bude hráč sbírat informace (zpravidla focením, viz BioShock přeci!) či elerium a tím pomůže nejen vědcům v lepším pochopení nepřátelské hrozby, ale i sobě, co se vercajku týče. Tím všechno představování skončilo, agent William si ještě z vitrínky vzal brokovnici, ony napalmové granáty a jakýsi bleskomet, který patřil mezi experimentální zbraně. „Tyhle kousky si užijete, jen když budete poctivě sbírat informace o emzácích a nosit je vědcům. Svou silou rozhodně převyšují normální zbraně, ale zase nemají moc velký zásobník,“ vysvětloval Martin, naskočil do auta a loading nás vzal do akce. •Vesnička jak z letáku Spolu s dvojicí parťáků vystoupil William Carter z auta a otevřela se před ním až nechutně překrásná scenérie amerického maloměsta – čisté ulice, červánky značící pohodový večer, perfektně ořezané keře a posekané zahrádky, domy ještě vonící novotou…, ale žádní lidé. Ani pes. Agenti se nacházeli přesně tam, odkud přišel tísňový telefonát postižené dámy a mrtvo jim dalo najevo, že tady skutečně něco nehraje. Tou dobou si totiž děti ještě obyčejně hrály venku. 
Ulicí se vydali nahoru i netrvalo to dlouho a spatřili mastnou skvrnu, která navázala na černou, jakoby ropnou stopu. Agentům bylo jasné, kudy se vydat. Perfektní turistické značení je zavedlo k baráčku, před nímž leželo tělo skomírajícího muže, kompletně pokrytého černým hnisem. „Tomu už nikdo nepomůže,“ prohlásil nelítostně na adresu chcípáka Martin a pragmaticky dodal, že, „ačkoliv je to možná trochu neetické, můžeme si ho vyfotit a pak obrázek předat klukům z laborky pro lepší porozumnění aliením útokům.“ •Bahno se bouří Nu co, trojice agentů s Williamem v čele vběhla do baráku, že by tam třeba i někoho ještě zachránili a v tom se na ně vyhrnula hromada, ehm, bahna. Ze dveří, z oken, klidně i skrze zeď vylézaly bahnité mastné koule, které po hráčovi i souputnících skákaly a ubíraly zdraví (mimochodem, nebyl tu žádný health bar). Při tom bouraly všechen nábytek, rozbíjely nádobí, nechávaly za sebou olejnaté skvrny, ale i přes svou nonkonformní podobu byly docela zranitelní na zásah z brokovnice. 
Stačily dva výstřely, bahňáci se rozprskli a zbyly po nich jen bobky na zemi, které následně ještě naposledy vybouchly a vypustily do ovzduší trochu plynu. Na jednu stranu se mi tato minuty dlouhá přestřelka líbila v tom ohledu, že nepřátelé byli netradiční, že se bojovalo v uzavřeném domě, na jehož vzhledu se souboj trefně podepisoval a vytvořená paseka byla opravdu neskutečná. Na druhou stranu právě podoba nepřátel udělala z přestřelky poněkud tupý a neakční moment, protože to bylo jako střílení do stříkající vody a nebylo tak dost dobře jasné, jestli se hráč skutečně trefil. Zdaleka jsem nebyl jediný, komu se na prezentaci nelíbila prakticky nulová odezva nepřátel na zásah. O něco lepší to bylo, když po slizu William hodil zápalný granát, protože mastné koule okamžitě vzplanuly; anebo když použil svůj blesky střílející „lightning gun“, který prskal elektřinu víceméně všude a pokud před hlavní někdo stál, bylo jasné, že se právě smaží. I tak však byl souboj poněkud mdlý a možná právě proto o sobě více dávali vědět oni bahňáci. Jeden z našich kolegů se již neubránil, sliz jej celý pohltil, vlezl mu do chřtánu a bylo s ním amen. Pěkná i nepěkná podívaná zároveň. Každopádně po úspěšném zdolání tekutých nepřátel se, teď již jen dvoučlenné komando přesunulo do druhého patra, odkud doléhal křik ženy bojující o holý život. Ve své ložnici právě soupeřila s obří parukou jako dalším bahňákem, kterého William suverénně odpravil a dámě tím očividně ulehčil. 
další obrázky v galerii •Ještě větší bahno! Moment klidu ovšem brzy nahradil moment zděšení, kdy se pod náporem ostře jasného světla rozletělo francouzské okno s výhledem z domu, a na ulici jsem nespatřil nic menšího, než obřího bahňáka! Spolu s kolegou vyběhl agent William ven (nechajíc tak chudáka paní samotnou v domě, do teď nevím, co se s ní stalo) a pozoroval, jak se obří koule bahna přetvořila v levitující kvádr, vyvolávající ve svém okolí třesky plesky bouřku. Dychtivý agent souputník to nevydržel, po mimořádně divném emzákovi začal pálit, ale kvádr tím očividně akorát tak nakrknul (všichni přeci víme, jak vypadá nakrknutý kvádr) a těleso se rychle přeměnilo v masivní obruč s drobným kruhem uvnitř, z nějž vytryskl další proud fotonů, Williamova spolupracovníka ozářila a následný výboj energie jej na místě vypařil. Očividně šlo o situaci, z níž jediným východiskem byl útěk. William proto vzal nohy na ramena, snažil se vyhýbat dalším útokům smrtelného paprsku a při tom čas od času odpálil naléhající malé bahnité koule. Auto bylo kus od něj, avšak jestli k němu úspěšně doběhl a stihl se zachránit, jsem se již nedozvěděl, protože tím předváděčka skončila. •Velká neznámá 
A teď babo raď. Co si ze skoupé a očividně stále tajnůstkářské prezentace odnést? XCOM rozhodně vypadá jinak, než v 90. letech a prozatím bych ho nejvíce přirovnal k BioShocku. Rozhodnutí, o jak moc dobrou nebo špatnou zprávu jde, nechám na vás, ale vězte, že tvůrci z 2K Marin toho ještě hodně neukázali. Minimálně tu taktickou strategickou složku hry, která se, doufejme, neomezuje pouze na svévolné vybírání střílečkových misí. „Někdy“ v příštím roce se o kvalitách přesvědčíte sami.Stáhněte si: Trailer... Související články: Novinky... |
| Miloš Bohoněk | |
| autorovi je 18+ let a dříve se podepisoval jako Moolker; momentálně studuje v USA, píše i pro SCORE a PlayIN a nejvíce si užije tituly fantasy, akční a strategické; věnuje se závodnímu lyžování, lacrossu, lezení po horách, horské cyklistice a cestování; píše blog Moolker.cz |
