Článek určený pro všechny, kteří si stále myslí, že cvičení doma před televizí není nijak náročná činnost. To nám pádně vyvrátila novinářská prezentace domácího trenéra Wii Fit.

zdroj: tisková zpráva Ještě před uvedením na trh jsem si mohl na novinářské prezentaci vyzkoušet cvičební hříčku Wii Fit, po které dnes „hubnou“ tisíce Japonců a která chce koncem dubna dobýt starý kontinent. Pro jistotu jsem si s sebou vzal raději tepláky a čisté tričko, protože jeden nikdy neví, jak náročné to cvičení vlastně bude. Nicméně nakonec jsem je nepotřeboval, ale za to jsem vyfasoval pěkné zespodu pogumované fusekle. Nebyl to asi jen vhodný dárek od pořadatelů z vydavatele ConQuestu. Ale zřejmě také ochrana proti lišeji, který byste mohli případně chytnout, pokud si na cvičební podložku stoupnete bosí po někom druhém. Nicméně normálně by se ale mělo cvičit na boso.

•Kopačkou do hlavy
Jelikož teď dopisujeme rozsáhlou recenzi, podělím se hlavně o bezprostřední zážitky, které jsem si z Wii Fit a celé prezentace odnesl. Po nasazení ponožek jsem byl usazen na podložku bez nějakého delšího nastavování (věk, výška, atd.) a pro začátek jsem si vybral méně náročné hříčky spíše pro mladší cvičence. Prvotní hlavičkování nakopávaných míčů skrze drobné úklony celého těla do stran jsem ale vůbec nezvládal, až mi bylo taktně doporučeno, abych povoloval pouze nohy, nikoli ohýbal celé tělo. Pravda, pár hlaviček jsem pak dal, ale spíše mě fotbalisté na obrazovce zasypávali nepříjemným balastem v podobě shnilých kopaček, které vám vždy uberou něco bodíků z výsledného hodnocení.

zdroj: tisková zpráva Nu, nevadí, hlavičkář asi ze mě nebude, tak jsem ve druhé disciplíně zkusil pro změnu válení obručí ála Věra Čáslavská. Zde už jsem byl úspěšnější, jemné otáčení boků jak u břišního tance mi i přes počínající ozdobný tukový prstenec šlo daleko lépe, ale jen do té doby, než mi sparing partner z obrazovky hodil na hlavu další obruč, která mě uhodila do čela, protože jsem nevychytal správný úklon. A zase jsem se dostal ke stejnému pohybu jako u hlaviček, což jsem opravdu nechtěl. Hodně zábavně ale vypadal na první pohled docela jednoduchý slalom na lyžích, který nechal vyniknout velmi citlivá tlaková čidla na cvičební podložce, neomylně registrující jakoukoli změnu pohybu vašeho těla.

Přenášení váhy z nohy na nohu jsem zvládl obstojně, přičemž podložka dokázala vyhodnotit i minimální náklon dopředu, kdy se lyžař více rozjel a zrychloval. Konečně jsem se po této hříčce dostal alespoň na více hvězdiček v hodnocení mé pohybové nadanosti, než v dřívějších disciplínách. Do teď jsem mluvil vlastně jen o infantilních hříčkách pro malé děti, tedy alespoň tak mi disciplíny připadaly. Nyní ale přituhlo, protože jsem se rozhodl nakonec vyzkoušet opravdu plnohodnotná cvičení pro náročnější publikum. Jelikož jsem po několika hříčkách začal tušit svoji rezavějící páteř někde pod levým paždím, místo jejího obvyklého místa uprostřed zad, zvolil jsem dále na protažení jógu.

zdroj: tisková zpráva •Dýchám a nerozumím
Přitom jsem si vzpomněl na podobný titul EyeToy Kinetic, který kdysi vyšel na PS2 jako virtuální osobní trenér pro domácí použití. Wii Fit mu je velice podobné, ale oproti Kineticu, který byl s pomocí sportovních trenérů od Nike cílen jako opravdová virtuální náhražka posilovny, na mě Wii Fit působil spíše jako méně vážný cvičitel pro každého. Je ale velká škoda, že titul není přeložen do češtiny, protože zdejší angličtina je dosti specifická svými sportovními a fyzickými názvoslovími, jež nemusí každý pochopit. Snad u hry bude alespoň podrobný český manuál. Mrzuté je to třeba při dialozích pro návod na správné dýchání, protože jak mi potvrdil známý propagátor zdravého pohybu Vašek Krejčík, který se stal marketingovou tváří Wii Fit, je správné dýchání důležitější než vlastní cvičení. A po dvou sériích jógy jsem mu celý zpocený a zadýchaný musel dát za pravdu.

Oproti předchozím nenáročným hříčkám pro děti byl jediný mnou vybraný cvik „půlměsíc“ opravdové maso a nepomohly mi ani pogumované ponožtičky a sklenka džusu pro osvěžení. Tento cvik spočívá ve zdánlivě banální póze ve stoji na podložce, s rukama vztyčenýma nad hlavou. Z této pozice se pak máte velice pomalu uklánět do boku na strany. Ok, nic náročného, řeknete si, ale ouha, ve stavu bočního úklonu s napnutými svaly musíte vydržet bez hnutí a ve správném postoji pro mě nekonečných asi 20-30 sekund, než vám hra povolí vymodlený návrat do původního postavení. Zde přišla na řadu unikátní funkce Wii Fit, což je velice přesné stanovení vašeho těžiště a bodu rovnováhy. Je to vlastně také indikace správného a napřímeného postoje bez propadlého hrudníku, nebo vystrčeného zadku, protože každou takovou anomálii podložka neomylně zaregistruje a vyčiní.

zdroj: tisková zpráva •Pod přísným dohledem rovnováhy
Díky této funkci mě tak při pohybové variaci na půlměsíc podložka nutila být stále v naprosto správném držení těla a ještě jsem do toho musel udržet zmíněný utažený úklon na stranu. Indikátorem byl malý barevný terčík, ve kterém jste při správném provedení cviku museli udržet tečku, reprezentující váš rovnovážný bod. Pokud jsem se byť jen malinko vychýlil, tečka utekla z terčíku ven, což bylo rázem špatně a výsledné hodnocení cvičení pak bylo mnohem nižší.

Dle mého názoru je takovéto chytré využití čidel rovnováhy (využívají je i další cvičení) pro Wii Fit naprosto klíčové a tento titul tak posouvá mnohem dál, než jen do škatulky pohybových hříček pro zábavu. Když jsem pak sletěl z půlměsíce na matičku zemi a vyždímal své kalhoty, zeptal jsem se pana cvičitele Krejčíka, jak by se Wii Fit chovala, pokud by měl hráč např. jednu nohu o něco kratší, takže by měl svůj rovnovážný bod vlastně posunutý mimo své těžiště. Na to mi odpověděl, že i on má jednu nohu malinko kratší, ale to prý vůbec nevadí, protože cvičební podložka dokáže rovnovážný bod určit i u těchto případů a cvičení je tomu pak uzpůsobeno.

zdroj: tisková zpráva Navíc mě informoval, že všechny cviky a hříčky vytvářeli vývojáři z Nintenda s pomocí fyzioterapeutů a doktorů, takže i špatně provedený cvik vám v žádném případě nemůže ublížit. Vašek Krejčík ještě uvedl, že ve Wii Fit vidí dobrý produkt v tom, že může ke cvičení přitáhnout typy lidí, kteří by jinak zdravému pohybu vůbec nepřičichli. Pokud si vyzkouší např. jógu, nebo aerobic na Wii Fit a začne je to bavit, možná se pak sami přihlásí na živé cvičení, kam by se jinak báli jít. I proto známý cvičitel kývnul na nabídku distributora a stal se marketingovou tváří kampaně Wii Fit. Samozřejmě jsem se nakonec panu Krejčíkovi nepřiznal, že bych rozhodně doporučoval začít opravdové cvičení jiným cvikem než je půlměsíc…