Vzkříšení Titanfall 2 - jak příkladná péče tvůrců udělala z výborné hry skvělou a také úspěšnou
zdroj: Archiv

Vzkříšení Titanfall 2 - jak příkladná péče tvůrců udělala z výborné hry skvělou a také úspěšnou

21. 8. 2017 19:00 | Dojmy z hraní | autor: Adam Homola |

Příliš mnoho her, drsná konkurence, únava značek, nepříliš průrazný marketing… Těžko říct, proč Titanfall 2 při vydání nezaznamenal žádný velký úspěch. Konec loňského roku byl asi prokletý, protože očekávání svých vydavatelů nenaplnily ani další vysokorozpočtové tituly včetně Watch Dogs 2Infinite Warfare (i když rozhodně nešlo o komerční propadáky). V něčem se však hra od studia Respawn od výše uvedených liší - díky příkladné podpoře vývojářů je Titanfall 2 čím dál lepší.

Operation Frontier Shield

Titanfall 2 je, nejen podle mě, výborná hra, čehož si je vědom i vydavatel v čele s vývojáři, kteří si vyhrnuli rukávy a jali se vybíravé a rozmazlené hráče přesvědčit, že mají hře věnovat patřičnou pozornost. Nejen díky kvalitám hry, ale především díky neustálému přílivu bezplatného obsahu hraje Titanfall 2 víc než milion lidí měsíčně, a tohle číslo neustále roste. Pravda, jednotlivá DLC jsou obsahově menší, ale zase vychází často a zadarmo. Namísto tříštění se komunita stmeluje a bobtná. Všichni mohou hrát všechno, a i když pořád vede Attrition, není velký problém ani s obsazením jiných módů.

Jedním z největších a za mě i nejzajímavějších rozšíření hry je bez pochyby nedávno vydaný mód Operation Frontier Shield. Je to moc pěkně vymyšlená variace na klasickou Hordu, kdy na několika mapách bráníte harvestera. Co vlastně sbírá? To hra neřekne. Namísto toho ukáže, kolik atomových titánů bude za pár vteřin pochodovat směrem k vám.

Složení nepřátel je v každé z pěti vln pestré a hlavně takové, abyste nestáli jen s Legionem na místě a nekropili to všechno sprškou kulek. Jednou na vás jdou atomoví titáni, které nesmíte nechat k harvesterovi přijít a při výbuchu se jim rychle klidit z cesty. Jindy to jsou zástupy vojáků, stalkerů a reaperů, kteří jsou slabí, ale je jich moc. A občas vás složení nepřátel přinutí opustit křehkou, ale jinak bezpečnou plechovou schránku a jít si to s nepříteli vyříkat ručně.

zdroj: Archiv

Zábavu zajistí také droni, co pod sebou zneviditelňují titány, nebo dělostřelečtí titáni, kteří stojí na místě a hezky z bezpečí bombardují harvestera. Kvůli těmhle šmejdům už musíte okolí harvestera opustit a přijít si až za nimi.

Nejen v tomto případě nastupuje na scénu potřeba spolupráce, kdy je žádoucí se se spoluhráči nějak sladit a říct si, kdo kam půjde, kdo bude co dělat apod. Operation Frontier Shield jde hrát bez problémů i s náhodnými cizinci bez voice chatu, ale co si budeme povídat, na vyšší obtížnosti je parta kamarádů a headset ideální.

Důležité je, že Operation Frontier Shield vyžaduje zase trochu jiný styl hraní, přemýšlení a kooperace, než jaký používáte v Attrition nebo Bounty Hunt. Mód vás chtě nechtě dokope k trochu jiné hratelnosti a osobně by se mi hodně líbilo, kdyby ho tvůrci rozšiřovali ještě víc – jak co do map, tak možností obrany i útoku.

Celým módem ještě prostupuje nový systém progrese s názvem Aegis, kdy jen a pouze v rámci Frontier Shield levelujete titány na speciální stupnici. Kromě uspokojivého pohledu na neustálé navyšování čísel dostává taky jednou za čas nové schopnosti, které lze využít opět pouze v Operation Frontier Shield. Což je dobře, protože po pár úrovních můžete mít hodně silného titána s funkcemi a vylepšeními, která by normální PvP multiplayer rozbila.

Podobně jako standardní multiplayer nabízí i Operation Frontier Shield úžasné momenty. Třeba když jsem přes kouřovou clonu neviděl přicházející nepřátele, kteří z ní postupně vybíhali na smrt. Většinou šlo jen o slabé grunty, stalkery a sem tam nějakého reapera. V tu chvíli jsem byl zrovna bez titána, načež z kouře najednou vyskočil nepřátelský titán a superman-punchem mě skoro zarazil do země. Taktak jsem stihl uskočit, vylezl jsem na něj, následovalo rodeo, a pak už to znáte.

Operation Frontier Shield se tvůrcům prostě povedla. Je to nejrobustnější Horda na trhu? Ne. Je originální? Ani náhodou. Je to ale velká zábava.

Monarcha

Operation Frontier Shield není jediným přírůstkem, který mění hratelnost. Skvělým příkladem je i první nový titán Monarch. Že je u něj potřeba trochu jiný styl hraní si uvědomíte ještě dřív, než on sám dopadne na zem. Už v menu si totiž všimnete, že namísto „ultimátky“ si tento titán své jádro postupně vylepšuje. S každým dalším vylepšením přichází nové schopnosti nebo variance na schopnosti stávající.

Využití Monarchy na plné pecky tak neznamená jen hrát opatrně, ale hlavně chytře. Také to ale neznamená že se musíte za každou cenu dostat na třetí úroveň jádra. Schopnosti dostupné na třetí a nejvyšší úrovni nejsou nutně nejsilnější. Jsou jiné. Klidně tak můžete spokojeně zůstat na druhé úrovni, pokud dané schopnosti víc sedí vašemu hernímu stylu, aktuální situaci na bojišti a taktice, pro kterou jste se zrovna rozhodli.

zdroj: tisková zpráva

Monarcha není zrovna nejodolnější titán a chybí mu i přímočaré využití alespoň nějakého štítu tak, jak to má třeba Tone nebo Legion. Stoupnout si jen tak s Monarchou doprostřed ulice a začít kolem sebe všechno kropit kulometem, to klidně můžete. Vydržíte tam ale jen zlomek toho, co Legion.

Na druhou stranu můžete (a musíte) sosat štíty z nepřátel, což znamená především chytrou manipulaci se schopností Rearm a přesnou mušku. Právě chytré využívání Rearm dělí obyčejné piloty od těch, kteří vám s Monarchem pořádně zatopí. Rearm v podstatě resetuje všechny cooldowny a po vylepšení jádra na druhý stupeň můžete při příslušné schopnosti používat Rearm častěji, a ještě je mnohem rychlejší. V praxi je tak Monarcha v dobrých rukách neuvěřitelně mobilní, takže může doplňovat štíty a zasypávat nepřátele raketami možná až příliš často.

Pokud Rearm ovládnete a nepoženete se na přední linii hlava nehlava, vyrobíte si z Monarchy skoro nesmrtelného titána, který bude nepřátelský tým slušně vytáčet. Monarch tak hru úspěšně rozšiřuje o další zajímavou a zábavnou taktickou vrstvu, kdy s ním prostě musíte hrát jinak než za stávající titány. Držet se na okrajích bitvy jinak než s Northstarem a postupné vylepšování jádra celkovou hratelnost jen osvěžuje. Monarch není pro všechny, ale ve správných rukách vás rozloží na šroubky, a ještě si na vás dobije štíty.

GG

Podobně zajímavým oživením stávající a slušně fungující hratelnosti je dříve přidaný mód Live Fire, kde nemáte titány, ani životy. Bleskově rychlá hratelnost na malých mapách a bez možnosti oživení přidává na intenzitě už tak intenzivní hratelnosti.

Všechny herní přídavky pak doplňuje obchod s drahými, ale hezkými kosmetickými drobnostmi. Titanfall 2 je svým způsobem perfektním příkladem nové mantry EA i jiných vydavatelů. Méně her s větší a delší péčí je něco, z čeho profituje i Rainbow Six Siege, na kterou se hráči pořád nabalují jako vosy na med.

zdroj: Respawn

V některých případech má samozřejmě smysl umýt si nad svou prací ruce a poslat dříve milovanou značku k ledu. Kdo jiný by to měl vědět lépe než EA. Na jejím korporátním hřbitově teď odpočívá hned několik kandidátů pro návrat: Medal of Honor, Dead Space, Army of Two a samozřejmě i Mass Effect. A já jsem rád, že EA nad druhým Titanfallem nezlomila hned po vydání hůl a vydržela. Díky tomu si teď můžeme užívat výborný a neustále rozšiřovaný Titanfall 2, který roste do krásy.

Nejnovější články