Pražské studio Warhorse mě společně s mnoha dalšími novináři z Česka i celého světa koncem července pozvalo do Kutné Hory, abychom se společně prošli ulicemi města, kde se zčásti odehrává veleočekávané pokračování jejich historického RPG, zahodovali si a všelijak jinak se poveselili, ale především – abychom si Kingdom Come: Deliverance II na bezmála čtyři hodiny mohli zahrát. 

Dvě a půl hodiny jsme strávili na samotném začátku hry, kde se Jindra společně s Janem Ptáčkem a jeho družinou vydává na Trosecko splnit zdánlivě jednoduchý poslíčkovský úkol, který se ale samozřejmě nepředvídatelně zkomplikuje. Zbylou hodinu a půl potom v Kutné Hoře v méně lineární pasáži v pozdější fázi, kde se Jindra musí vypořádat se dvěma znesvářenými rytířskými frakcemi, a která demonstrovala hlavně svobodu v řešení úkolů.

Rovnou na úvod mohu předestřít, že se žádné velké překvapení nekoná a do žádného ponorkového simulátoru, jak se před oznámením vtipkovalo, se ve Warhorse nepustili. Druhý díl na jedničku bez valného zaváhání navazuje příběhově, ale i ve všech ostatních ohledech. Dobrých, zlých i těch objektivních, dalo by se říct.

Graficky udělal, snad až na haprující fyziku vody, mimiku a občasné glitche, ohromný kus vpřed. Z toho, co jsem měla možnost vidět, nás čeká další generátor hezkých obrázků na plochu, hlavně co se krajinek týče. Hudebně se stabilně drží ve vynikající rovině, výbornou úroveň má i anglický dabing (český teprve vzniká, a tak jsme neměli možnost ho slyšet).

Nicméně, druhou část dema se mi neúmyslně podařilo rozbít – v podstatě hned dvakrát – a tempo té první místy balancovalo na hraně rozvláčného artového filmu. Když už mě konečně pustili k hraní, královsky jsem se bavila a napadal mě sto a jeden způsob, jak úkoly vyřeším, až hra vyjde a budu mít na rozvážný postup spoustu času, sejvovici a trpělivost. Jak říkám – všechno je vlastně při starém.

zdroj: Warhorse

Tvůrci prohlášeními o větší rozloze, propracovanosti a možnostech, ale i o určitém zjednodušení některých prvků rozhodně nezastírají ambice přilákat ke KCD2 i hráče, kteří jedničkou pohrdli. Zároveň si jimi na sebe tak trochu upletli bič. 

Předně, úvodní hodiny chtě nechtě strávíte poměrně zevrubnou rekapitulací předchozího dění. Srazit minimálně čtyřicetihodinové RPG do koncentrované, a přitom srozumitelné podoby je, uznávám, dosti nezáviděníhodný úkol. Dvojka si s ním bohužel pomáhá poněkud neinteraktivní formou a několikrát jsem se přistihla, jak trochu znuděně hypnotizuju obrazovku, jestli už konečně dostanu alespoň příležitost odpovědět v rámci rozhovoru. 

Úplně první hratelná pasáž je na jednu stranu milým pomrknutím na fanoušky jedničky, kde se během dobývání suchdolské tvrze ujmete všemi oblíbeného faráře Bohuty a naučíte se s ním naprosté základy ovládání a boje. Na stranu druhou vás posléze s Jindrou čeká poctivá upovídaná příběhová nalévárna, takže než nabyté základy budete moct zužitkovat, docela se načekáte.

Na třetí stranu jsou úvodní rozhovory mile organickým způsobem, jak nasimulovat Jindrovu osobnost a přihrát mu do začátku nějaké ty bodíky schopností. Uložené pozice z jedničky bohužel vlivem technických omezení plynoucích zejména z odlišných konzolových generací přijdou vniveč, ale budete mít možnost se v rámci vzpomínání, konfrontace s troseckou gardou i následného klábosení a cvičného souboje v táboře rozhodnout, jaký váš Jindra byl a bude. Bojovník, tichošlápek, diplomat? Holduje četbě, pití, lovu, hazardu, bylinkářství? A co zvířátka – ujme se hned zkraje psího společníka za pořádně mas(t)ný úplatek?

zdroj: Warhorse

Ne, že byste svůj přístup a koníčky později nemohli snadno změnit a rozšířit, ale pár bodíků k dobru se vždycky hodí. Zvlášť, když události následně naberou poměrně rychlý spád. Mírně slizká scéna v rákosí, kterým se Jindra s Ptáčkem plíží ve snaze spatřit koupající se děvčata, se totiž záhy změní v boj o holý život. Tvrdá lekce pro mladé voyeury přináší ještě jedno skandální odhalení: Jindra se od minula naučil plavat, což se mu v na rybníky bohatém Podtroseckém údolí jistě bude hodit nejen při zoufalém úprku před raubíři.

Zatímco šermířské souboje pocitově působily v novinářském demu o dost benevolentněji než v prvním díle, díky štědrým časovým limitům pro odrážení i zjednodušení směrové růžice, plížení bylo v následující silně naskriptované pasáži poněkud toporné. Ale vzhledem k tomu, jaký scenáristický trik si tvůrci nachystali na závěr zmateného bloudění mezi pískovcovými skalami, nedivila bych se, kdyby šlo o podvratný záměr.

zdroj: vlastní

Zásadnějších spoilerů vás ušetřím, každopádně jsem se po hodině a půl konečně propracovala k momentu, kdy jsem se od zadavatelů úkolu mohla konečně vzdálit na víc než sto metrů. Ale pořád ne o moc dál – Jindra se po horečnatých nočních událostech probouzí v chalupě milé ženy Boženy, která přes své dobré srdce musela prakticky okamžitě zalitovat, že se ho s Ptáčkem ujala, a jme se demonstrovat pořekadlo, že co si kdo navařil, tak si taky sní. Na dvoře jí leží mrtvola, Jan do ní nemá daleko a Jindřich taky krvácí, k tomu mu kručí v břiše, a možná dokonce trochu smrdí? 

Nebo minimálně brzy bude, až nebožtíka zakope vedle nedalekého potoka. Hádáte správně, i tentokrát budete muset řešit lehkou nadstavbu tvořenou více či méně urgentními potřebami. Ano, Jindra má pořád DOCELA hlad. A když se po kontaktu s chladnoucím tělem neumyje, působí o poznání méně charismaticky. Každopádně, šup šup splnit Boženin úkolníček, protože její dcera Pavlena se určitě každou chvíli vrátí domů a tuhle spoušť nesmí vidět. A to ještě neví, že těch mrtvol možná budete muset odklidit víc? Ale to už bude záležet na vaší přesvědčivosti a ochotě se rvát a lhát.

V rámci léčení Ptáčkových bolístek vás hra seznámí s možností modlitby a s jinými efektivnějšími metodami hojení ran, tedy se sbíráním býlí a alchymistickou minihrou. Drobnou novinku v tomto ohledu představuje možnost nahromaděné kvítí sušit, protože jinak podobně jako jídlo podlehne zkáze.

zdroj: Warhorse

Ačkoliv jsou mi hrdinové pokračování her sražení na dno a začínající odznova po těch letech už trochu proti srsti, musím uznat, že Kingdom Come: Deliverance II zvládá tenhle oškubávací oblouk obkreslit poměrně elegantně. Jen co se Ptáček trochu posbírá, vypoklonkují obě dámy oba pány ze svého obydlí s doporučením, aby si našli nějaké zaměstnání, protože bez peněz, dopisu s pečetí, zbroje, koní, družiny a důstojnosti, jim jejich ctnostné úmysly stejně nikdo neuvěří. Zvlášť, když svými vilnými pohledy zneuctili jedinou svědkyni, která by se za ně mohla zaručit. A tak nejspíš budou muset, jen tak pro radost, odtahat nějaké pytle s moukou. Kde jsem to jen…

Než jsem se stihla naplno ponořit do porovnávání s první Mafií, byl čas přesunout se k druhé části dema přímo v malebné Kutné Hoře, kde už jsme si tzv. mohli dělat, co chceme, pokud to tedy ideálně bude souviset s nachystanou úkolovou linií znesvářených šermířských škol vrcholící rytířským turnajem. 

Nuže dobrá – dostali jsme ještě doporučení, že v určité chvíli, kdy dostaneme na výběr, hlavně nemáme mlčet, protože bychom si tím úkol neúměrně protáhli. Příležitostí k mlčení bylo hned několik a s touto instrukcí na paměti byl můj Jindra asi trochu víc konfrontační, než by se na kovářského synka slušelo a patřilo, ale rozkaz zněl jasně. Hlavně nemlčet!

zdroj: vlastní

V mírné, nerozhodné panice jsem se rozhodla přidat k bandě německého rytíře Menharta, který mi přislíbil říct víc v nedaleké krčmě. Ne, že bych mu coby studentka francouzštiny mnoho rozuměla. Jenže před hospodou postávala jiná banda výrostků, jimž se nepozdával Jindrův obličej. Než jsem stačila oprášit šarmantní slovník, jali se mi tři na jednoho trochu spravovat fasádu. Náhlý skok v obtížnosti mě trochu zaskočil, ale hrdina se bez boje nevzdává a z boje neutíká. 

Ehm, tedy minimálně do chvíle, než ho jeho dozor přátelsky upozorní, že tenhle pěstní souboj k vytyčenému úkolu nepatří. Každopádně vás díky tomuto setkání mohu ujistit, že nebudete ochuzeni o všelijaké náhodné události a žádná procházka po Hoře a okolí nebude úplně stejná.

O další moment překvapení se mi postaralo pokoušení nového systému zločinů a trestů. Pořádně nabobtnal i seznam frakcí, které vás mohou a nemusejí mít v oblibě, o což se zaslouží nejen vaše příběhová rozhodnutí a dobrodiní, ale také ilegální aktivity.

Zatímco mechanismus páčení zámků zůstal od minula stejný, následky vašich loupeživých činů by měly být důsledněji a logičtěji trestány. Kromě meče, jehož krádež z rytířské gildy si objednali Jindrovi noví němečtí přátelé, jsem si skrytá pod rouškou noci pomohla ještě k účetní knize místního hospodského. Ta určitě nikomu jen tak chybět nebude!

Meč jsem vystavila na požadovaném místě na radnici a chystala se v očekávání velkých věcí uložit ke spánku. Jindra zamhouřil oči sotva na dvacet minut, když ho z dřímání na půdě krčmy vytrhl hřmot: „Vím, co jsi udělal!“ Inu, možná mě tenhle překvapivě pozorný pijan opravdu viděl plížit se do zadní místnosti? Pár grošů mi určitě zajistí jeho mlčenlivost.

zdroj: Warhorse

Jindra spočinul na slamníku podruhé, možná na půl hodiny. „Zloděje tady nechceme!“ vyjela na něj náhodná děvečka. Děvče, nemáš ve tři ráno nic lepšího na práci, než lézt na půdu a otravovat? Tu máš padesát grošů a jdi spát! Taky jdu.

„Vím, co jsi udělal!“ vyštěkl další, bylo to pár sekund, nebo hodina? Jindrův nový německý přítel, který ho zprvu ze svého lože odbyl, ať se mu splněným úkolem přijde pochlubit až ráno. Snadno vydělaných padesát grošů ale člověka zřejmě z postele vytáhne!

Do rána Jindru navštívili ještě další dva pozorní občané a následně i strážný, který mu nabídl krátký pobyt v žaláři, případně zaplatit mastnou pokutu a samozřejmě i odevzdat odcizené předměty. Demo bez dlouhodobých následků mě přimělo obětovat skoro celý měšec, vždyť se chci hlavně dozvědět, jestli mě němečtí rytíři vezmou mezi sebe.

„Vím, co jsi udělal!“ Já to po téhle probdělé noci vím taky, nemusíte mi to až tak urputně připomínat. Moment, cože, co ještě? „Zloděje tady nechceme!“ Doslova jste mě poslali ukrást meč ke konkurenčnímu řádu? Moment, chlapi, proč tasíte svoje meče? Nechcete se jít radši podívat na ten kradený, jak na radnici pěkně výsměšně svítí? Au, to byla moje slezina…

Inu, těžko říct, jestli se zločin zkrátka jen nevyplácí, nebo má systém trestů ještě nějaké nevychytané mouchy. Nutno říct, že když jsem se na druhý pokus propracovala až na slibovaný rytířský turnaj, musela jsem s drobným povzdechem uznat, že ten první byl ve své náhodně bizarní polorozbitosti vlastně o poznání zábavnější.

zdroj: Warhorse

Samotný šerm představoval po předchozích patáliích milé osvěžení, ale sledovat, jak se velmi pomalu a vyrovnaně utkávají ostatní dvojice, a to několikrát po sobě… Zvlášť s vědomím odtikávajícího časového limitu dema, šlo o mírně ubíjející zážitek, který jsem si krátila sbíráním všeho v okolí, co nebylo přibité. Protože můžete dostat kleptomana z lože, ale nedostanete lóži z kleptomana.

A jestli tenhle Jindra nezemřel na spánkovou deprivaci, tak v některé z verzí dema krade dodnes. Já si z něj každopádně odnesla přesně takový dojem, jaký jsem si od druhého dílu slibovala – že zůstane svérázný, svobodný a vždycky tak trochu nevyzpytatelný. Možná na začátku až moc mluví, než aby za sebe raději nechal mluvit svoje činy, ale když už svojí hratelnosti konečně dá průchod, stojí to za to.

A když se do vydání povede vychytat povšechnou hmyzí havěť, čeká nás minimálně důstojné pokračování, které jedničku hravě předčí. A pokud ne, o zábavné historky bude zřejmě stejně postaráno.

Kingdom Come: Deliverance II vychází 11. února 2025 na PC, PlayStation 5 a Xbox Series X/S.