Jako by snad nestačila nekončící snaha o potírání teroristických hrozeb, agentům Rainbow Six ještě brzy přistane na dvorečku mimozemská invaze! V Ubisoftu totiž usoudili, že časově omezený mód Outbreak z Rainbow Six Siege, který měli hráči k dispozici v roce 2018 a potírali v něm vetřelecký šmejd v Novém Mexiku, byl dostatečně populární, aby si zasloužil samostatnou hru – Rainbow Six Extraction.
V rámci preview prezentace jsme měli možnost si chystaný titul čtyři hodiny zahrát. A tato zkušenost mi dovoluje vám rovnou předat varování: Pokud byste se snad těšili na nějaké překvapení, inovaci či odvážné pokusy o revitalizaci žánru, budete zklamaní. Extraction se jeví jako přesně to, co by člověk čekal: PvE kooperativní spin-off Siege, nic jiného.
Tři mise
Tříčlenné týmy se vydávají do zamořených oblastí a plní v nich úkoly v zájmu lidstva, v čemž se jim snaží zabránit umělou inteligencí vedené hejno vetřelců. Spektrum misí je na papíře poměrně široké, ale v praxi se vlastně jedná jen o řadu obměn toho samého vzorce – budete muset něco někam donést, něco odněkud přinést, někoho zachránit, něco ubránit, případně něco zabít.
Nejspíš nejzajímavější na celém designu je systém tří spojených misí. Mapa se dělí do tří čím dál tím náročnějších sekcí, přičemž každá má vlastní úkol. A je jen na vás, kolik z nich se rozhodnete splnit – když se po první misi rozhlédnete a zjistíte, že zbytek týmu sotva lapá po dechu a vám samotným v zásobníku zbývá už jen pár výstřelů, můžete zavelet k hrdinnému ústupu. Ale čím víc toho během jedné seance splníte, tím lepší jsou samozřejmě pak i odměny.
Tato mechanika překvapivě dobře rezonuje se systémem ztráty agentů – když totiž selžete, přijdete o postavu a musíte ji v další misi zase zachránit, jinak za ni nějakou dobu nebudete smět hrát. A onen pocit v koutku mysli, plíživé vědomí, že prohra může mít následky, dovede budovat vcelku intenzivní napětí.
To platí zejména ve chvílích, kdy jde mise do kopru, místo agresivního útoku přijde náhlý zlom a jak s lusknutím prstů přebírá prioritu zoufalá snaha alespoň odnést padlé spolubojovníky zpátky k evakuaci a nepřijít o všechno. To se mimochodem pravidelně děje a není to žádný neobvyklý úkaz, protože tvůrci se opravdu nebáli nastavit náročnost řádně vysoko – což nelze než kvitovat s povděkem.
Staří známí
Pokud lze vypíchnout aspekt, v němž žádné zklamání rozhodně nehrozí, je to repertoár hratelných postav. Extraction totiž používá ty samé operativce, jaké znáte už ze Siege, jen se schopnostmi vylepšenými tak, aby vyhovovaly nerovným bojům proti PvE přesile namísto férových PvP přestřelek. A to znamená, že taktického potenciálu má hra na rozdávání.
zdroj: Ubisoft
Technických udělátek, nástražných zařízení a možností, jak nepřátele přelstít, vlákat do pasti, obejít a potichu zneškodnit, je k dispozici přehršel. Jejich úspěšnost ale také samozřejmě ve velké míře závisí na tom, jak hladká bude komunikace a jak moc se vám povede zkoordinovat svou tříčlennou skupinu.
Nečekejte Vermintide. Extraction je především taktická střílečka, nechce po vás, abyste zuřivě kosili tisícihlavou hordu emzáků. Bude se vás snažit tlačit spíše do promyšleného postupu a zběsilý štěkot kulometů by měl být až poslední, krajní řešení. A funguje to, jak má.
Ale kde je příchuť?
Dostatečné zázemí, pevné základy, na kterých by bylo možné vybudovat zábavnou hru, Extraction rozhodně má. Jenže je potřeba zlomit pecen – bude to zábava?
Multiplayerová PvP střílečka jako například Siege, Valorant či Counter-Strike z principu věci nevyžaduje až tak rozmanitou hratelnost, protože o stále čerstvé zážitky se stará samotné soupeření myslících, nevyzpytatelných lidských bytostí, které se navzájem snaží porazit – ať už lstí, nebo třeba rychlostí reakce a přesností střelby.
PvE záležitost se ale na nic podobného spolehnout nemůže. Potřebuje berle v podobě podpůrných mechanik, které se budou starat o to, aby byl titul dostatečně rozmanitý a proměnlivý, schopný zabavit dlouhodobě. Nějakou jiskru, háček, dávku do žil, co vystřelí dopamin a způsobí, že budete chtít hrát zas a znovu, že si neodpustíte ještě jednu seanci před spaním a pak třeba ještě další a nakonec ještě jednu, načež sami sebe proklejete, protože je zničehonic šest ráno a vy máte v devět někde být. V akčních RPG či looter shooterech tenhle háček bývá blyštivá kořist, jinde zase komplexní systém vylepšování postavy a podobně.
Ono se to samozřejmě těžko hodnotí po čtyřech hodinách, ještě navíc ztížených streamovaným hraním s propady rozlišení, kvůli kterým nebylo pořádně vidět do dálky, a input lagem. Ale po tom, co jsme zatím hráli, se nelze ubránit obavě, že Extraction nic uvedeného v odstavci výše mít nebude. A co hůř, ani se o to možná nebude snažit.
Jednotlivé úkoly a jejich obsah se stihly dost citelně omrzet už během oněch čtyř hodin, protože nepřátelé jsou pořád stejní, chovají se podle pořád stejných vzorců, a hráči tudíž čelí pořád stejným situacím. A moc naděje nejitří ani plánovaná endgame: Takzvaný mód maelstrom, který... je pohříchu úplně totožný jako veškeré předchozí hraní, jen spojuje devět úkolů namísto tří a přidává do každého dalšího modifikátory pro zvýšení obtížnosti.
Jistě, akce samotná je poměrně fajn, hra má snesitelné produkční hodnoty, zbraně pod rukama působí příjemně a taktické možnosti jsou bohulibé, ale chybí tu snaha přinést něco navíc. Vystoupit z rámce nastaveného povinností, strhnout hráče něčím nečekaným, vtisknout svému produktu kouzlo, šarm, duši.
Extraction sice nepůsobí jako vyloženě špatná hra, a pokud vám PvE varianta Siege zní jako něco, co by mohlo přijít k chuti, zklamaní nejspíš nebudete, ale faktem zůstává, že prezentace mi zkrátka nepředvedla žádný prvek, co by se zaryl do paměti, na nějž bych mohl ukázat prstem a říct: „Kvůli tomuhle dám Extraction přednost před konkurencí.“
Ale kdo ví, třeba jen tvůrci nechtěli vyložit všechny trumfy. Titul vychází za dva týdny, již brzy se tak budeme moci přesvědčit, která doopravdy bije.
