Jeden by skoro řekl, že se Ubisoft ke značce Prince of Persia chová macešsky. Po legendárních Sands of Time z přelomu tisíciletí, podobně povedeném, byť celkovým tónem podstatně odlišném Warrior Within a po zakončení trilogie jménem Two Thrones vyšlo už jen celshadové pokračování bez podtitulu z roku 2008 a o dva roky později pak spolu s filmem ještě nemastné, neslané a s filmovou adaptací spojené Forgotten Sands.
Vydavatelství v té době posílalo do světa jeden Assassin’s Creed za druhým a v horečce způsobené nalezením zlaté žíly zjevně usoudilo, že vytvořit perského prince natolik odlišného, aby nebyl šmahem srovnáván s novou a populární značkou, je úděl zbytečně těžký. Když se navíc do vývojového pekla dostal slibovaný remake milovaných Sands of Time, mohli si fanoušci perského prince začít právem zoufat.
zdroj: Ubisoft
Konec zoufání!
A tu, jako blesk z čistého nebe, objevuje se princ zcela nový. S Assassin’s Creedem jej lze srovnávat jen těžko, vyjma z boku sledované akce se ale nepodobá ani dávným zakladatelům značky. No a taky to není žádný princ. Mladý perský šlechtic se totiž dostal do nesnází, a tak tentokrát dostaneme do rukou zbrusu nového hrdinu.
Prince of Persia: The Lost Crown jsme si se Šárkou krátce vyzkoušeli už na kolínském Gamescomu, já ovšem nyní dostal šanci osahat si hru v o poznání velkorysejším časovém rámci. Namísto stojanu se Switchem na zaplněném výstavišti jsem si mohl v pohodlí domova užít streamovanou verzi, ukázka zahrnula samotný úvod a první hodiny hraní.
Do rukou tentokrát dostanete mladého Sargona, člena družiny slovutných Nesmrtelných, která zahrnuje několik pestrých postav (nechybí obří bijec ani tichá vražedkyně). Bojovník na samotném počátku dopomůže k důležitému vojenskému vítězství a zdá se, že má díky tomu před sebou u dvora zářnou budoucnost. Bohužel se ale oslava rychle zvrhne, protože korunní princ Ghassan byl unesen a Nesmrtelní se musejí vydat na jeho záchranu do zapovězeného chrámu a jeho různorodého okolí.
Má to šťávu
The Lost Crown je metroidvania jako řemen, spojuje v sobě velmi zábavný a svižný soubojový systém se skákačkovými pasážemi a postupným získáváním nových schopností, které vám odemykají dříve nedostupné cesty. Sargon si zpočátku musí vystačit jen s prostým odrážením útoků, případně skluzem k vyhnutí se jim, brzy ale získá širší arzenál nástrojů k překonávání rozličných překážek. Patří k nim například luk nebo vracejí se čakram, se kterým budete třeba přepínat jinak nedosažitelné páky a jiné mechanismy. Sargonovi se také s úspěšnými útoky plní speciální ukazatel, díky němuž může následně použít některou ze zvláštních schopností, ať už jde o drtivý útok, nebo o léčivou auru.
Největší devizou hry je její plynulost, což platí jak pro samotné jádro hratelnosti, tak pro postup kupředu. Boj i pohyb po světě mají fantastickou odezvu, vše funguje krásně svižně. Souboje mají spád a postava okamžitě reaguje dle vašeho přání, a to jak na bojišti, tak i při vyhýbání se záludným překážkám. Zároveň vám hra dává vždy velmi jasně najevo, kam by napříště měly směřovat vaše kroky, takže se vyhýbáte zbytečnému bloudění a zážitek neztrácí tempo. Neznamená to ale, že by šlo o striktně lineární záležitost, různě poschovávaných lokací bylo už v ukázce hned několik a samozřejmě pořád platí první pravidlo metroidvanií - na některá místa se budete muset časem vrátit, abyste se dostali dál.
Ubisoft v tomto ohledu do hry vložil skvělý prvek, a sice možnost „vyfotit“ a uložit si taková místa do mapy, abyste měli stále na paměti, že vám někde něco uteklo. Lost Crown nebude kdovíjak těžkou hrou a harcovníci takových Dead Cells nebo Blasphemous zřejmě s místními souboji nebudou mít problém, celkový zážitek z hraní a hlavně ovládání postavy je tu ale na tak fantastické úrovni, jakou v rámci žánru předvedl naposled snad Ori and the Will of the Wisps. A to je velmi silné prohlášení.
Za všechno může čas
Co by to bylo za moderního perského prince, kdyby nedošlo na hrátky s písky času? Sargon samozřejmě přesýpací hodiny ovládne taktéž, ovšem čas se tentokrát vrací jen pro něj. V praxi si tedy můžete v podstatě „uložit“ jistý bod v čase a následně se do něj vrátit, což lze fantasticky využívat třeba v soubojích, protože již způsobené poškození vrácením času nezmizí, ale vy máte daleko více taktických a manévrovacích možností. Využívání časových kratochvílí chce trochu natrénovat, ale už teď je jisté, že půjde o velmi mocného pomocníka.
zdroj: Ubisoft
Svého hrdinu nebudete jen učit novým dovednostem, ale také vybavovat rozličnými talismany s různými bonusy. Hra kromě hlavního úkolu zjevně nabídne i řadu vedlejších zadání a různých výzev, vyjma boje dojde i na environmentální hádanky blokující cestu dál.
Nelze říct, že by nový Prince of Persia přicházel s kdovíjakými inovacemi a třeba takový Hollow Knight se svým originálním světem a fantastickým level designem může na (minimálně mém soukromém) piedestalu dál spokojeně usínat na vavřínech. Ubisoftu se ale, aspoň dle prvních dojmů, podařilo trefit většinu důležitých aspektů, ze kterých nakonec vychází zábavná a řemeslně dobře odvedená záležitost. Ostatně, na Lost Crown pracují vývojáři ze studia v Montpellier, kteří se v minulosti blýskli fantastickými Raymany. Takže o skákání a udržování tempa musejí vědět první poslední.
Suma sumárum mi těch pár hodin během preview rychle uteklo, radost mi kalilo jen nestabilní snímkování a občasné problémy se zvukem, obojí nicméně nepřipisuji samotné hře, ale kolísavému streamu, který tekl do mého počítače. Od Lost Crown nečekejte pecku, která by okamžitě zatřásla základy žánru a stala se instantní klasikou, rozhodně se ale těšte na dobře odvedenou metroidvanii, která nedělá své značce vůbec ostudu. Tak, a teď ještě toho Sama Fishera…
Prince of Persia: The Lost Crown vychází 18. ledna 2024 pro PC, PS5, Xbox Series X/S, PS4, Xbox One, Switch a streamovací službu Amazon Luna.
