Milá situace nastala při výběru hlavního reka, s nímž budete zachraňovat Ehb, páchat dobro a tak podobně. Už od trailerů jsem měl jasno, že mne nejvíce láká Katarina, holka od rány, která používá dlouhou karabinu anebo roztomilé kombo brokovnice – pistole na blízko. Navíc umí vyčarovat rozkošného peta na trhání lidí a sem tam hodit kouzlo. Nakonec jsem se však nerozumně vydal cestou Roberta E. Howarda a vzal si Lucase, chlapíka, který sebou tahá meč, štít a obouručák a všechno se snaží udolat ocelí.
Po pravdě řečeno je to nejnudnější postava, ale pro potřeby prvních dojmů jsem myslel, že jako všude jinde bude i v DSIII klasický fighter na začátku král, zatímco mágové a „dálkaři“ budou mít občas problémy. Nechal jsem tak stranou archonku Anjali i mile prošedivělého legionářského mága, který by měl být hodně dobrý s plošnými kouzly a občasnou ranou magickou rukavicí. Vlastně jsou všichni příběhově zajímavější než generický „zabili jste mi strejčka, dostanete přes držku“ Lucas. Ale to už je věc vyprávění příběhu.
Proklikej si rozhovor a jdi dál
Příběh je lineární, poměrně rozsáhlý co se týče délky, ale dost generický. Soudím tak po deseti odehraných hodinách, což by v průměrné FPS vydalo na dvě kampaně, a to opravdu teprve nakousávám větší rámec. Zápletka ničím nepřekvapuje, ale v rámci otravných klišé zase neuráží a občas umí ironicky zamrkat. Vlastně patří v rámci posledních záškubů tohoto stylu fantasy k tomu nadprůměrnému.
Kvalitní vykreslení světa však hodně sráží dialogy, což je designérská chyba. Proč sem tahají kruhové volby dialogů, když jsem snad jedinkrát nezažil, že bych volbou odpovědí měnil průběh hry? Proč musím odklikávat třeba deset různých voleb, když by to strukturálně slušný dialog zvládl sám? Tahle interakce mne otravovala. Navíc dabéři se nepřetrhnout, takže... ne, tady Dungeon Siege III neboduje. Vzhledem k žánru by ani neměl, ale přeci jen jsme v 21. století a velká hra by měla mít odpovídající kvality. Anebo by měla tuto sféru zcela ignorovat a nekazit tak dojem.
Čas metafor
Co se tedy týče žánru, sedí Dungeon Siege III někde mezi Diablem a Torchlightem. Koncept Diabla (II) považuji za zubu času odolávající a kvalitní. Zažil jsem s ním pár desítek zábavných hodin a ano, měl jsem tendenci s ním Dungeon Siege III neustále porovnávat, byť to vždy nebylo fér. Jenže, ono je to v jádru stejné. Jdete, klikáte, klikáním zabíjíte, sbíráte peníze, vybavení a zkušenosti, díky nimž je to klikání zase o něco zábavnější. Jednoduché, účinné. Můžeme si hrát, nač chceme, ale je to pořád to samé. A tím, že na osla navléknete brnění, z něj válečného koně neuděláte. Navíc já mám osly rád a to brnění mu jen překáží.
Dost metafor. Jdete a klikáte na nepřátele, které chcete zabít. Základní úloha splněna. Ale chlapci z Obsidianu se rozhodli udělat designové nástavby a ne vždy mi sedly. Celkový vývoj postavy není špatný. Máte dva druhy útoků – jednoručákem a štítem, kdy jste chránění a rychlí a dvouručákem, kdy jste pomalí, ale s pořádným rozmachem. Ostatní povolání mají ekvivalent v rámci své specializace.
Třetí variantou boje je pak kryt, v němž můžete aktivovat jednu z odemčených vlastností, kterých je celkem slušné množství a nabízí vám velkorysé možnosti zaměření a specializace. Těšilo mne investovat nové zkušenostní body do několika „větví“ - v tomhle hra funguje víc než dobře. K čemu dialogy, když si pořídím novou schopnost? Ale dál... občas s DS III zápasím. Ne moc, jsou to drobnosti, ale drobnosti, které vám dokáží lézt na nervy. Předem upozorňuji, jde o preview verzi, takže se některé věci mohou do finální verze změnit.
Drobné klacíky naházené pod nožky
Než jsem si zvykl na to, jak nasměrovat útok, zcela mne iritovalo (napadá mne jiné slovo, ale...), že doběhnu k nepříteli a pak se můj hrdina otočí zády a máchne na druhou stranu! Ano, tady jde spíše o mou šmatlavost, ale s tou by hra měla počítat, protože co hráč, to jiný přístup. Navíc směr útoku je občas díky kameře dost pofiderní. Když už rozbíjím klasické sudy, do nichž lidé ukládají uprostřed divočiny své zlaťáčky (za ta léta si ještě nezvykli, že jim je dobrodruzi rozbijí a ukradnou) a trefím ten stojící vedle cíleného, je to špatně.
Další otravností je rozdílnost interakce s předměty. Zlaťáky seberete přeběhnutím (ale fakt přesným, ne, že se přiblížíte a cink), ale předměty stiskem E. Bože, po půl hodině jsem tuhle vlastnost začal nenávidět. Proč nejde sebrat klikem či přeběhnutím? Navíc v kombinaci s user unfriendly inventářem se z kontroly nového vybavení stane otrava.
Vypadne zbroj. Zmáčknete E. Zmáčknete C a otevře se vám karta postavy. Kliknete na Equip. Kliknete na příslušnou podkartu, tedy trup. Kliknete na nový přírůstek a porovnáte jej s nošeným. Proč nejde udělat jednoduchý inventář se siluetou postavy, kam hned skočíte??? Po čase se z nových předmětů vytrácí radost z nalézání, protože vás vždy čeká klikací anabáze.
Pihy, černé vlasy a... brokovnice
U obchodníků mi vadí fakt, že nedávají jasně najevo, které předměty jsou pro vás a které pro jiný charakter. Když už pak máte kamaráda, nějaké to ukliknutí se snese, prostě dostane neplánovanou výbavu, ale opět drobnost, která otravuje. Co se týče úkolů, tradiční vykřičníky nad postavami jsou milým závanem klasiky a úkoly stylu „zabili mi manžela, tak ho pomsti“ také nevadí. Tradicionalismus prostě tomuto žánru neškodí. Vtipné je, že si tvůrci otevřeli seznam slovanských, občas ryze českých jmen, takže tu se objeví Vaclav (čteno vaklaf), zabíjení lapky Ottokara mne strašilo hodně dlouho a objeví se i Borisové apod. Jen kdyby to všechno nebylo tak lineární.
Dojdete do lokace, dostanete hrst úkolů, splníte a jdete dál. Ale kdo ví, třeba se časem otevřou širší instance a budete mít více svobody ve stylu Diabla. Graficky pak tam, kde kvalita modelů v dialozích selhává (kromě Katariny, tmavovlasé, pihaté, „obdařené“ střelkyně... zde jsem se zamiloval, přiznávám se), tam prostředí boduje. Prostředí jsou atraktivní, dostatečně rozmanitá a některá vypadají prostě nádherně.
Kde je můj lektvar? Dejte mi lektvar!
Co se týče bojů, tak moc, moc mi chybí lektvary. Z nepřátel vypadávají orby s manou a životy, ale takticky je tohle sto let za lektvary. Nemáte možnost taktizování a zvláště dokud neseženete pořádného druha (nejlépe kamaráda, protože DSIII je opravdu hra vhodná pro multiplayer), některé boje probíhají bez kouska umu. Lektvary vám nabízely možnost měnit strategii, tady se musíte snažit co nejvíc zabíjet, abyste se mohli třeba doléčit. Teoreticky dobrý nápad, ale koliduje s konceptem Lucase.
Lucas má sice pasivní schopnost na léčení, ale je velmi pomalá a slabá, zvláště na začátku. A jelikož nemá Lucas útoky na dálku, paradoxně umírá nejčastěji. Navíc není tak drsný a výskyt orbů není tak častý, abyste se na to mohli spolehnout. Z taktiky se stává hra na náhodu. Musíte prostě jít do útoku, protože vás vyléčí jen ofenziva, obrana štítem není neprůstřelná, léčení je zpočátku moc pomalé a na dálku vás ustřílí puškami.
Jediný plošný efekt je částečně máchání obouručákem, takže je paradoxně fighter skoro nejslabší bez podpory dalších. Navíc je použití některých schopností klávesově krkolomné, což je vzhledem k rychlosti boje nepříjemné. Kooperace souslednosti tří kláves je nešikovná, když jde o zlomky vteřiny a vy nemáte lektvar, který by vám dal ty vteřiny třeba tři. A protože Lucas bojuje na blízko, nehrozí, že by nebyl osekán. Kde mágové vše sprchují hromadnými kouzly anebo Katarina střílí, tam musíte jít na zteč. Proto je nutné překousnout ty první hodiny bez společníků.
Nejásám, nezavrhuji, bavím se... většinou
Aby bylo jasné, tohle jsou opravdu jen první dojmy a může se vám zdát, že jsou příliš kritické. Je pravda, že jsem na Dungeon Siege III shledal několik prvků, které mne příliš nenadchly. Nicméně jde o odstranitelné vady, které nesouvisí se základní hratelností. Pořád je to o výše zmíněném zabíjení a kumulování zkušeností a předmětů. Postavy mi přijdou velmi dobře navržené a vyvážené (s výjimkou připomínek směrem k Lucasovi) a svět je poměrně atraktivní.
Hra zatím nepůsobí jako nějaký přelom v žánru. Možná se o to až moc snaží, protože by možná stačilo něco přímočaře zábavného, bez symbolických doplňků, které prozatím nic nepřináší (dialogový kruh). Jednoduše, mé první dojmy jsou – bavil jsem, ale občas mne hra otravuje. Věřím, že ve finální verzi bude spousta chybek odstraněna.
Dungeon Siege III si budete moci sami vyzkoušet už brzy, PC demo vyjde 7. června, PS3 a X360 dema vyjdou 22. června.
