Když jsem si plánoval schůzky na letošní Gamescom, bylo mi naprosto jasné, že The Callisto Protocol prostě musím absolvovat. Hororová akce od studia Striking Distance se totiž v týdnech před kolínskou výstavou profilovala jako patrně největší a nejzásadnější titul, který tam bude k vidění.
V jeden moment mi ovšem s jeho prezentací kolidovala ukázka Scornu a zdálo se, že si budu muset hodit korunou, kterou z očekávaných her uvidím. Situace se naštěstí vyřešila a nakonec jsem zvládl absolvovat obě schůzky (kupodivu bylo možné posunout termín The Callisto Protocol, zatímco Scorn byl beznadějně obsazený po celou dobu výstavy), pohledem zpět si ale říkám, že kdybych snad skutečně musel volit a vybral si ukázku nové hry Glena Schofielda, autora legendárního Dead Space, byl bych teď na sebe pěkně naštvaný.
Důvod je prostý. Zatímco Scorn jsem si mohl zahrát zhruba tři čtvrtě hodiny a 21. září si s pádem embarga budete moci o mých dojmech přečíst, v malém sále společnosti Krafton, která bude The Callisto Protocol vydávat, nám pustili jen o něco delší variaci traileru, který jste všichni mohli vidět při Gamescom Opening Night Live. To málo navíc, co nám studio za zavřenými dveřmi ukázalo, přitom není nijak převratné a úplně klidně se to mohlo ve veřejné show objevit taky.
Bude to vlastně stát za to?
Nemá smysl opatrně našlapovat, už jsem to ostatně zmiňoval ve vlogu i ve Fight Clubu po návratu z Německa – čím víc z The Callisto Protocol vidím, tím méně zájmu ve mně hra vzbuzuje. Samozřejmě ji tím nechci šmahem odsoudit, přeci jen jsem si ji ještě pořád na vlastní prsty nevyzkoušel a do 2. prosince je dost času na to, aby se Striking Distance vytasili s nějakým neodolatelným to-musím-mít odhalením.
Můj převažující aktuální dojem ovšem říká, že je The Callisto Protocol prostě OK. Má tak nějak všechno, co byste čekali, že mít bude, ale chybí mu „to něco“ navíc. Připouštím, že mi v těšení možná brání nedávné opětovné absolvování prvního Dead Space, protože díky čerstvému zážitku ještě jasněji vidím, do jaké míry se Glen Schofield odmítá odpoutat od svého milovaného duchovního dítka.
zdroj: Striking Distance Studios
Středobodem prezentace byl popis fungování mechanismu mutací, které jste ostatně viděli už ve veřejném traileru. Hlavní hrdina čas od času narazí na monstrum, kterému z těla vystupují divoce se zmítající chapadélka, přičemž je žádoucí, aby do nich okamžitě střelil a příšeru oddělal. Pokud se mu to nepodaří, zmutuje zmíněný hnusák do o něco silnější varianty, a vy tak budete mít větší problém s jeho odpravením.
Jakkoli je to zajímavý koncept, je z mého pohledu dost slabě implementovaný a ani vizuálně nepůsobí dobře. Samozřejmě si asi všichni dokážeme představit, jak impozantní momenty by hra mohla nabídnout v situaci, kdy by před vámi už tak odporná stvůra zmutovala hezky v reálném čase v nějaký opravdový humus a vy jste si po vzoru Věci od Johna Carpentera mohli detailně prohlížet, jak k oněm změnám dochází.
To se ale v The Callisto Protocol neděje, celá fáze mutace je odfláknutá. Podobným způsobem by se tento mechanismus řešil třeba na předminulé generaci konzolí, ale nyní to prostě už nestačí. Monstrum zkrátka jen jakoby „praskne“, objeví se sprška krve a máme tu nového oškliváka. Proč z něčeho takového dělá Striking Distance záležitost, na kterou je třeba publikum upozornit, je mi záhadou. Respektive se mi do mysli vkrádá jediné nepříjemné vysvětlení – nic lepšího ve hře nemají.
Druhou částí videa, kterou si autoři schovávali pro novinářskou čeládku, byl popis možností úpravy zbraní, což budete provádět ve speciálních 3D tiskárnách rozesetých po obří věznici. Ty by měly být relativně bohaté a umožnit vám zvolit takovou cestu, která bude co nejlépe odpovídat vašemu hernímu stylu. Což zní fajn, ale určitě nijak unikátně.
Nevole opustit minulost
Už jsem to nakousl výše a hovoří se o tom ostatně zcela otevřeně: Hra se skutečně extrémně podobá Dead Space, námětem a třeba i uživatelským rozhraním. Když jsem viděl na zdi krví napsaný nápis „Shoot the tentacles“, který zcela jasně odkazuje na stejně provedený nápis „Cut off their limbs“ z prvního dílu Schofieldovy starší série, už mi to ani nepřišlo jako roztomilé pomrknutí.
Jedním z velkých rozdílů, které by snad měly obě značky odlišovat, je o něco „fyzičtější“ styl boje, důraz na používání zbraní nablízko a využívání prostředí, mimo jiné třeba obřích větráků, do kterých můžete házet nebohé slizoně a dělat z nich slizoňovou kašičku.
Záběry se střelbou můžete zhodnotit sami, těch jsou veřejná videa plná, a i tady musím přiznat, že mi letitý Dead Space s plasmovou řezačkou a tehdy tak dobře zvládnutým oddělováním končetin přijde zkrátka… atraktivnější. Je mi moc líto, že se pořád uchyluji ke srovnávání těchto dvou značek, co mi ale zbývá, když mě k tomu vývojáři každým svým krokem ponoukají!
Z ukázky jsem odcházel rozpačitý a, nebudu lhát, s mírným pocitem ztráty času, který bych raději věnoval nějaké jiné hře, ideálně s možností skutečné hratelné ukázky. Absence hratelné demoverze je s ohledem na vydání, které je naplánováno na 2. prosince letošního roku, vyloženě nepochopitelná.
Rozhodně nechci tvrdit, že bude The Callisto Protocol špatnou hrou nebo že se u ní nebudete bavit. Z toho, co jsem viděl, mi ale jednoznačně vychází, že to nebude taková šleha, jako byl před čtrnácti lety Dead Space. Hrozně rád bych se mýlil.
