Dead Space - E3 dojmy

Nakračuji si to chodbou, osvětluji kovové stěny a před sebou vidím něco nechutného. Je to přilepené na zdi a má to velké břicho, které se najednou rozevírá, vytahuje asi pět chapadel a mně se chce zvracet...

Autor: Miloš Bohoněk
Publikováno: 17.července 2008

zdroj: tisková zpráva Nakračuji si to chodbou, osvětluji kovové stěny a netuším, co mě čeká. Zahnu za roh a asi třicet metrů před sebou vidím něco nechutného. Je to přilepené na zdi, má to velké břicho a i když je mi jasné, že tohle taky býval člověk, je mi z té věci na zvracení. Udělám pár kroků a strážce, jak mu lidé z mě neznámého důvodů říkají, se probere. Vytáhne asi pět nechutných chapadel a přilepí je na zeď okolo sebe. Proč, to nevím. Přibližuji se na asi patnáct metrů a on najednou rozevírá břicho a vyplivuje nějakou potvoru, která přistane na zemi. Nehýbe se, ale výhružně vysunuje dlouhý ocas. Z toho najednou něco vystřeluje, strážce vyplivne dalšího, a tak se začínám bránit, protože teď už to začíná být nepřátelské. Nejdřív chci sundat ty malé, ale než mi dojde, že jsou zranitelné pouze na oněch ocasech, jsem na tom špatně s municí.

Počítám, že mě čeká spousta dalších takových, tudíž se pokouším okolo strážce projít, než zase vystřelí malé nohsledy. Jsem od něj tak dva metry daleko, už začínám zatáčet a... PLESK! Slyším zvuk řezaného, o zeď se rozplácnuvšího masa a chvíli na to si uvědomuji, že to byla moje hlava. Že ta krev všude kolem proudí z mého krku. A že mé tělo bezvládně padá na podlahu. Seshora civím do svých útrob a mám už jasno, proč se dotyčný jmenuje strážce. Přesto všechno se usmívám. Umírání v Dead Space mě baví. Je to stejná satisfakce, jako se postarat o brutální odchod do pekel někomu jinému...

Nepamatuji si, že by EA v posledních letech měli nějaký titul, který může mít, kvůli své brutalitě a odpornosti, trable s uvedením na trh v řadě zemí. Vypráví příběh inženýra Isaaca Clarka, který je vyslán na vesmírnou těžební loď Ishimura, neb prý má nějakou technickou závadu. Jenže když tam dorazí... je to všechno nějaké převrácené. O zápletce, pozadí a dalších obecných faktech víte z dřívějška, tudíž já vám radši povyprávím o svém vesmírném dobrodružství z hraní na veletrhu E3.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

• Stoprocentně vtažen do hry
Úvodním vyprávěním jsem trochu poskočil dopředu. Novinářské demo bylo zasazeno někam do poloviny hry; konkrétně šlo o šestou kapitolu, což je ale informace zcela zbytečná, protože autoři ještě nechtěli prozradit jejich celkový počet. Nicméně, než jsem se někam vydal, musel jsem se seznámit s ovládáním xboxové verze.

Nejprve jsem si všiml absence jakéhokoliv HUDu. Žádné ukazatele po stranách, ale ono zase ne, že by tu žádné nebyly. Jsou, jen jsou nenápadné, přirozené a vskutku stylové. Isaac má na zádech zářivou linku, která je rozdělena na několik obdélníčků a ty při zraněních mizí. Když zmizí všechny, hned víte, co se stane. Vedle toho tam je malý půlkruh, symbolizující jakousi energii pro speciální útoky. Počet nábojů je zase zobrazen přímo na zbrani. A inventář a zápisník? Všechno jako hologram! Hodně povedené a kdyby mi jeden z vývojářů neřekl, že ty čárky na zádech demonstrují kondici, asi bych si toho nikdy nevšiml - prostě to tam pasuje perfektně.

Už od pohledu je jasné, že Isaac je se svým oblekem tak trochu high-tech a ovládá díky němu několikero speciálních schopností. Tou první je navigace. Podržíte příslušnou klávesu, Isaac namíří dlaní na zem a rozsvítí zářivý paprsek, který se rozleze po zemi směrem, jímž se musí vydat. Další netradičností je telekineze. Často se totiž stane, že budete s náboji na štíru a házení předmětů po pekelnících je v dané situaci nejlepší taktikou na přežití. Dle slov autorů si postupem času osvojíte ještě další schopnosti.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Horník nemá nárok ani na devět milimetrů
Zapomeňte na samopaly a raketomety. Jste na hornické lodi a to znamená, že nic moc jiného než hornické nástroje tu nenajdete. Musím však uznat, že fungují skvěle. Většinou to jsou různé variace na futuristické drtiče kamenů a v závislosti na tom, s jakou průrazností a rychlostí „střílí“, je lze rozdělit na variace pistole, brokovnice anebo samopalu. K tomu jsem si pak ještě zablbnul i se samopalem.

Další zajímavostí je zaměřování u několika zbraní. Ty totiž používají řadu tří laserů, které jsou normálně ve vertikální pozici. Jenže někdy se takhle špatně strefuje, takže zmáčknete levý bumber a oni jsou najednou horizontální.

• Do náruče smrti
Vzhůru na procházku. První zastávka byla u mého starého známého, co mě minule tak efektně seťal. Teď jsem ale už věděl, že se musím promptně koncentrovat na jeho chapadla, a že palba do jeho břicha ho akorát bude dráždit a on bude produkovat jednoho mrňouse za druhým.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Následně jsem došel do menšího skladiště, jež naplňovalo podezřelé ticho a já jen čekal, kdy se něco vyvalí. A taky že se za chvíli vyvalilo. Doteď netuším, co to bylo. Běhalo to po čtyřech a útočilo prostým nárazem, po němž hrdina odletěl a pak se těžce sbíral ze země. Něco jako Berserker v Gears of War, jenže tam jste mohli lehce uskakovat. Tady je Isaac navlečen do tohohle masivního obleku a sotva kluše. Nicméně, pár ran z brokovnice poslalo bestii k zemi a já že si ji prohlédnu zblízka. Jenže jaké bylo mé překvapení, když se přímo před mým nosem znovu zvedla a opět do mě vrazila. Proto jsem přepnul na plamenomet a nekompromisně ji usmažil. Měl jsem už pokoj, ale po takovém masakru se už organismy těžko identifikují, takže vážně netuším, o jaké stvoření šlo.

Následovala další chůze zatemněným komplexem, až jsem se dostal k výtahu. Vyrazil jsem do druhého patra a pokračoval v chůzi. Všude okolo byly mrtvé, lehce zmutované rostliny a já tušil, že jsem v nějaké bývalé botanické zahradě. Následující chodba toho byla plná. Zničehonic se však vynořilo ohromné chapadlo, které mě chytlo za nohy a táhlo za sebou, do své díry. Než mě k ní dotáhlo, prapodivná paže třikrát na pár vteřin zastavila a dostal jsem možnost střílet, zranit ji. Jenže já byl v té chvíli tak vyjukaný a překvapený, že jsem i zapomněl, jak se přebíjí. Dovlekla mě až k otvoru, kde jsem se naštěstí zapřel, načež chapadlo zmizelo ve své noře. Hlavní hrdina se postavil, ale v tu chvíli se „to něco“ vynořilo znovu, chytlo ho to celého a tím byl jeho život ukončen. Tak znovu....

• Pomalu, ale jistě
Abych zažil výše popsané věci, stačilo u hry strávit asi dvacet minut, což znamená jediné: Dead Space je hodně o rozvážném našlapávání, zkoumání a klepání se ze strachu z neznáma. Dalo by se říci, že „tady se toho moc neděje“, ale když na to dojde, je to zážitek. Pomalu jsem měl pocit, jako bych se pral s jedním bossem za druhým. Jinými slovy, každý souboj, co jsem v hratelné verzi absolvoval, si dosud přesně pamatuji. Kolik her o sobě tohle může říci?

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

Repete, pak jsem znovu zahynul, takže ještě další repete, chapadlo jsem konečně přesvědčil, že mu chutnat nebudu a dostalo se mi dalšího překvapení. Přede mnou se otevřela velká místnost s nulovou gravitací. Díky speciálnímu obleku jsem byl schopen „stát na zemi“, ale zároveň jsem se mohl odrazit a plachtit na druhou stranu komplexu. Byl to vážně úlet, jen jsem ne vždy viděl, kam letím, protože vše bylo děsivě temné a já se někdy orientoval jen díky baterce na své zbrani. Hned při druhém skoku se mi v zorném poli mihlo něco živého, co běhalo po stěnách a na mě čekal další skvělý zážitek, nyní dokonce ve stavu beztíže...
zdroj: tisková zpráva
• Jdou si pro vás
Dead Space jsem nikdy moc nesledoval, protože pojmy „EA“ a „survival horor“ mi nějak nešly k sobě. Po včerejší prezentaci jsem ovšem svůj postoj musel o sto osmdesát stupňů otočit a už se nemohu dočkat, až si v říjnu v noci sednu do křesla, vložím disk do mechaniky a ponořím se do téhle zvrácené, děsivé a brutální záležitosti.

Dead Space E3 twinkle trailer

zdroj: Archiv

Dead Space E3 prezentace video
Stáhněte si: Videa, Trailery...

Související články: Preview, Novinky...

Miloš Bohoněk
autorovi je 18 let a dříve se podepisoval jako Moolker; momentálně studuje v USA, píše i pro SCORE a PlayIN a nejvíce si užije tituly fantasy, akční a strategické; věnuje se závodnímu lyžování, lacrossu, lezení po horách, horské cyklistice a cestování