Hlavně kradmě
Pro inspiraci sáhli vývojáři úspěšné kickstarterové strategie Expeditions: Conquistador do filmů jako je Mission: Impossible anebo Slídilové, a z her se nabízí třeba Alpha Protocol nebo République. Ačkoliv při slovech „špiónský ráj“ mnoha lidem naskočí eskapády Jamese Bonda, chtějí autoři uniknout prototypu „nadpřirozeně nadaného špióna“. Důraz kladou na infiltraci, přesně načasovaný pohyb a nenápadnost – tedy, chtějí nasednout na vlak stealthových her, jaké známe třeba ze série Hitman nebo Splinter Cell. Je tu ale jedno ale. „Nechceme akci. Akce je hlučná a nedává v práci špióna smysl,“ řekl nám Alex.
Vraždění agentů
Označení špión tu není na místě, Katya je totiž špiónka ze Sovětského svazu, která se vlivem intrik tajných služeb dostává do situace, kdy je všem jaksi na přítěž. Zaměstnavatele nachází v mezivládní organizaci Kingbridge Executive a společně s americkým hackerem Martinem zjišťuje, kdo a proč zabíjí tajné agenty po celém světě.
Hackerská základka
Hackování? Ano. Nepředstavujte si ale Watch Dogs nebo minihry jako z akčních RPGček. „Zasadili jsme hru úmyslně do devadesátých let, kdy mobilní telefon vypadal jako kufr, chytrý telefon nikdo neznal a internet byl pro veřejnost něčím naprosto neznámým,“ tvrdil Alex. „To znamená, že Katya nebude mít možnosti, jaké známe dnes a bude si muset poradit jinak.“
Třeba tak, že bude šmejdit v šuplících stolů a hledat kód k odemčení dveří anebo se bude skrývat za rohem, dokud se strážný neotočí a neodejde. Jiný strážný, a to sice anděl strážný, jí ale bude pomáhat se vším, co se dá nahackovat a ovlivnit vzdáleně. Jmenuje se Martin, je americkým hackerem zaměstnaným v CIA a NSA a stejně jako Katya se stal pro svojí agenturu mrtvou duší. Martin herní prvek, který přináší asynchronní multiplayer a dělá z Clandestine atraktivní hru. Sedí za svým stolem, má před sebou čtyři okna a na dálku Katye pomáhá.
Dva jsou víc než jeden
Představte si to asi takhle: jeden hráč se plíží korporátním sídlem a druhý se dívá na výstupy bezpečnostních kamer, hackuje firemní počítače (anebo jakoukoliv do sítě zapojenou techniku), sleduje pohyb stráží na mapě a ve vhodný čas je může uplatit anebo jim přikázat, aby změnili své chování a třeba odložili někde náboje. „Vyloženě nám na ostatních hrách vadí, že hráči jdou úrovní a nacházejí náboje a lékárny pohozené na zemi nebo na stolech. To přece nedává smysl,“ naoko se rozčiloval Alex. „Proto najdete náboje jen ve chvíli, kdy Martin na dálku ovlivní strážného, aby je někde odložil.“
Hráč, který ovládá Katyu, je na Martinovi z velké míry závislý – nevidí stráže za rohem a nezná mapu úrovně. Aby dosáhl svého cíle, to znamená, aby něco ukradl, musí s Martinem spolupracovat. Něco vám to připomíná? Ano, je to typický filmový model, ve kterém je hrdina závislý na svém pobočníkovi. A to je skvělá mechanika, víme?
zdroj: Archiv
Jde to i jinak
V takto nastaveném multiplayeru se skrývá potenciál pro solidní zážitek. Hráči spolu komunikují přes hlasový chat a mohou se do svých rolí naprosto vžít, zejména ten, který bude hrát za Martina. Zároveň je v celém konceptu háček. Napínavých situací existuje pro stealthový žánr jen omezená sada. Nevyčerpají se po několika úrovních? „Každou úroveň se snažíme skrz testování co nejlépe odladit. Situace a problémy dávkujeme tak, aby se příliš často neopakovaly,“ odpovídá Alex. „Navíc řada z nich bude mít více řešení. Třeba dveře půjdou nahackovat anebo k nim Katya sežene kód.“
Taková normální holka
Variabilita každopádně nebude silnou stránkou Clandestine. Logic Artists jsou malé studio s pouhými třinácti zaměstnanci a nemají produkční sílu na to, aby se z jedné úrovně stalo otevřené pískoviště. Proto přistupují k hratelnosti obráceně, podle pravidla: co se nehodí, to tam nebude. Alex nám tvrdil, že například nedojde k situaci, kdy by Katya stála u okapu a hráč po něm chtěl vyšplhat – protože to Katya neumí, tak tam ani okap nebude. „Ručkování po římsách, proskakování okny a pády z výšky nenabízíme. Vlastně je to realistické. Katya má určitý druh tréninku, ale není to gymnastka,“ vysvětluje vývojář. „Snažíme se úrovně stavět tak, abyste nenarazili na nelogické neviditelné zdi nebo abychom vám nezabránili udělat něco evidentního.“
Zapomeňte na ákáčko
Jaký druh tréninku tedy hrdinka má? Inu, ve srovnání se superšpehy poměrně malý. Ale efektivní. Umí se rychle pohybovat, házet plynové nebo světelné granáty a v ruce má tichou a přesnou pistoli s tlumičem. Na tom je vidět, jak vážně berou Logic Artists svojí herní realističnost. Samopaly a těžké zbraně ve hře nepotkáte, protože se pro špionku logicky nehodí – jsou těžké a omezují pohyb.
Vlastně jedna těžká zbraň tu bude, a to sice automatická věž. Katya jí může nainstalovat na strategické místo a Martin jí pak na dálku ovládá k taktické střelbě. Může s ní hlídat výstupy z místností anebo odlákávat pozornost nepřátel. Hodí se ale jen v určitých situacích, protože ty zbylé je možné vyřešit bez použití násilí, jen s trochou logického uvažování.
Jízda v jednom
Ne každý má ale kamaráda, který by s ním Clandestine chtěl hrát. Byť se v multiplayeru evidentně skrývá největší zábava, hra nabídne plnohodnotný mód pro jednoho hráče, který běhá s agentkou a hackerovi poroučí pomocí rychlých příkazů. K možnosti přepínat mezi postavami se Alex příliš nevyjadřoval – prý by to rozbíjelo tempo a časování některých akcí.
Za nás dobrý
Jak ví hráči Conquistador, Logic Artists používají pro své hry engine Unity a ten samý pohání i Clandestine. Podle Alexe jde o nejlepší volbu pro malé projekty jako je ten jejich. Dokáží držet krok s vývojem nástrojů a lehce si je upravují pro své účely. Podle krátkých videí a obrázků nevypadá prezentace nikterak špičkově, ale to, co ztrácí Clandestine na vizuálu, to nahání na lákavém multiplayeru. Ten mimo jiné dál prozkoumává trend asynchronního hraní, o kterém jsme na letošním Gamescomu nejen hodně slyšeli (stejně jako v minulých letech), ale konečně vidíme jeho uvádění do reality i u malých studií. A co vám mám říkat, líbí se mi to. Stejně jako celá Clandestine.
