Aporia se jednoznačně řadí do ctihodné tradice adventur z pohledu první osoby. Řešíte hádanky, otáčíte pákami a koly a postupně se propracováváte stále blíže odpovědi na tajemství, co tady vlastně děláte. Kde že je tady? V dávno zaniklé mystické říši jménem Ez’rat Qin. Proč vlastně zanikla, to je další ze záhad čekajících na patřičné rozuzlení. Ona zkáza zjevně proběhla dost dávno, ale nikoli nepředstavitelně – kostlivci jsou stále ještě v prvotřídním stavu, i když posedávají venku, vystavení přírodním živlům.

Otázek je tu tedy dost, a tou největší z nich je, zda si na ně budete schopni uspokojivě odpovědět. Asi to bude hodně záležet na vaší představivosti a ponoření se do příběhu, protože Aporia vám nic neulehčí. Celá hra je kompletně mlčenlivá – podobně jako třeba Journey se spoléhá na obrazy, zvuky a atmosféru. Dost krásně vypadají například pohyblivé fresky malované zvláštním geometrickým stylem, které jako by zobrazovaly krátké filmečky nebo scénky ze života obyvatel.

zdroj: Archiv

To všechno se odehrává v nádherném prostředí a za doprovodu čarovné hudby. Líbí se mi, že trailer ladně přechází od mysticky vypadajících, nepochopitelných světelných zařízení až k naprosto obyčejnému přívozu, po němž musíte ručkovat. Jiní, ale podobní. Cizí, ale jako my. Tak na mě působí humanoidní obyvatelé tohohle světa, dnes už všichni dávno po smrti. Chtěl bych vědět proč. Vám doporučím zhlédnout ještě video v Patrikově článku, které předvádí 13 minut přímo z hraní.