Silent Hill je jednou z mých nejmilovanějších značek. Prožil jsem s ní její nejslavnější roky i období úpadku, snažil se najít pozitiva i na dílech, jako je Homecoming nebo Downpour (a třeba ten první zmiňovaný mám pro jeho příběh vlastně docela dost rád), a zoufal si u diablovky Book of Memories, filmové 3D slátaniny Revelations nebo u tisíce a jedné reklamy na skejtová prkna s motivem znetvořené sestřičky, kterými Konami zásobuje svůj eshop.

Když se před bezmála deseti (!) lety strhla celá ta tisíckrát omletá záležitost kolem P.T., Silent Hills, Kodžimy, del Tora a Normana Reeduse, v duchu jsem nad značkou tak trochu zlomil hůl, pustil si Vzpomínky zůstanou od skupiny Holki a něžně pohladil svou kolekci tří dílů pro PlayStation 2 s vědomím, že když bude nejhůř, mám se kam vracet.

Pád z výšin

Herní divize molochu Konami je dlouhodobě bezradná. Kdysi proslulé (nyní spíš nechvalně) vydavatelství mělo na svém kontě řadu značek, které když už přímo nezaložily žánr, tak jej aspoň dokonale definovaly. Mimo Silent Hill je to samozřejmě Metal Gear, Castlevania, Contra a v neposlední řadě i někdejší Pro Evolution Soccer, který v jisté době kvalitativně válcoval i slovutnou Fifu.

Jenže co z toho portfolia zbylo? Metal Gear po Kodžimově odchodu vyplodil jen zhůvěřilost Survive, Castlevania se objevuje snad jen v různých předražených kolekcích a reedicích, Contru už po Rogue Corps snad nikdo nechce ani vidět a z Pro Eva se stal eFootball, který následně dokonale upadl v zapomnění. 

Před rokem a půl se ovšem ledy zdánlivě hnuly a vydavatelství Konami v rámci speciálního streamu oznámilo hned několik projektů pod značkou Silent Hill. Jmenovitě šlo o remake druhého dílu, nový film, streamovaný „kinoautomat“ s podtitulem Ascension, adventuru Townfall od Annapurny a také záhadou dosud ověnčený Silent Hill f, který nás má z mlhou zahaleného městečka vzít do Japonska 60. let minulého století. Z toho všeho jsme zatím viděli jen Ascension, který se po svém spuštění dočkal zdrcujících hodnocení a ještě více zdrcujícího následného nezájmu, a pak několik trailerů k remaku Silent Hillu 2, ke kterým mám osobně řadu výhrad.

Vyjma toho, že studio Bloober Team nepovažuji za schopné zpracovat důstojně tak slavnou látku, a vyjma toho, že mi nová podoba Jamese Sunderlanda přijde vyloženě ohyzdná, mám prostě strach, že přenášet zrovna druhý Silent Hill do moderní podoby je nesmírně ošemetné.

Na rozdíl od akčních Resident Evilů je tenhle psychologický horor z přelomu tisíciletí atmosféricky přímo závislý na rigidních úhlech kamery, práci se světlem, mlhou nebo úplnou tmou chodeb oprýskaných činžáků a opuštěných nemocnic, ale taky na nedokonalosti grafiky, která často scény vykresluje jen v hrubých obrysech a prostředí i jeho zvrácené obyvatele si musíte do velké míry domýšlet, což je přirozeně daleko strašidelnější než jasné a ostré fotorealistické ztvárnění. 

Nikdy bych navíc nevěřil (a nechtěl uvěřit), že se kdy dočkám uvedení videa s názvem Silent Hill 2 - Combat Reveal Trailer. Právě souboje, tedy hlavně jejich prkennost, nepřesnost a nepohodlnost, je dalším z klíčových prvků zážitku. James není žádný bijec, je to zlomený muž na pokraji příčetnosti a konfrontace s nepřáteli byla v Silent Hillu 2 vždy jaksi navíc, měla spíš dokreslovat boj s vnitřními démony manifestovanými do pokroucených zrůd než připomínat akční řezbu s úskoky a kotouly, kterou následně tragicky předvedl Homecoming.

zdroj: Bloober Team

K meritu věci

Nad předělávkou nelámu rovnou hůl, ale ačkoli si uvědomuji, že moderní hráči tu přes dvacet let starou a notně zaprášenou verzi s rigidním ovládním už asi hrát nechtějí a nemohou, mám strach, že z remaku dokáží jen těžko pochopit, proč je Silent Hill 2 králem psychologického survival hororu.

Tenhle dlouhý úvod k Short Message má ale hlavně sloužit jako demonstrace výše již zmíněné bezradnosti Konami, jíž jsem při průchodu počmáraného paneláku spílal čím dál výrazněji, nechápaje přitom, proč má na sebe tahle netflixovská teenage slátanina přilepené logo Silent Hill.

Short Message je údajně výsledek konceptů, se kterými si v Konami v minulosti hráli při přemýšlení o budoucnosti značky Silent Hill. A protože jim bylo líto výsledek své práce nevydat, vyslali jej zdarma na PlayStation Store, kde si ho může každý vyzkoušet. Ovšem zrovna v tomhle případě platí, že jde o dar danajský a nadto zadarmo drahý.

V roli mladé dívky Anity se budíte v paneláku kdesi v Německu (kde ovšem všichni mluví anglicky a ani texty nejsou konzistentní), ve městě, které se topí ve finančních problémech, zapříčiněných napřed finanční krizí z roku 2008 a následně pandemií covidu-19. Čínští investoři dali od výstavby ruce pryč, a tak je pro řadu mladých lidí jedinou variantou únik za lepším. Zároveň to ale znamená, že mnohé opuštěné domy fungují jako plátna pro moderní umělce, jako je třeba dívka Maya, která si přezdívá Cherry Blossom.

zdroj: Konami

S tou se naše hlavní hrdinka přátelí, zároveň jí ale asi trochu závidí popularitu na sociálních sítích a navíc ve vnitřních monolozích i v mobilní komunikaci s další kamarádkou dává neustále najevo, že sama nestojí za nic, není v ničem dobrá, nic jí nesluší a podobně. A terapie údajně také moc nepomáhá. Do tohohle mixu se pak přidají motivy šikany, sebepoškozování, rodinných problémů a sebevraždy, což by samozřejmě mohlo ve finále dát dohromady chutný psychologicko-hororový koktejl, jenže místo Silent Hillu je z toho taková herní variace na Proč? 13x proto.

Bez chuti a bez zážitku

Ano, uznávám, asi už jsem okoralý poloboomer, pro kterého absence lajků na instagramu a ubývající followeři nejsou důvodem k tomu, abych si sáhl na život. Daleko horší ale je, že Short Message je naprosto unylý simulátor chůze s občasnou velmi mírně strašidelnou pasáží, který v podstatě vykrádá všechny podobné horory z posledních let. Bohužel, kupodivu nejméně ze všech se mu daří vykrádat geniální a v hrůzyplnosti dosud nepřekonané P.T., které navíc paradoxně dodnes působí i technicky vyspěleji.

Tam, kde Kodžimovi a del Torovi stačila jedna k šílenství se opakující chodba, hnusná koupelna a hodně divná zpráva v rádiu, nutí vás Short Message k uzoufání nudnému courání opuštěným panelákem (přičemž pohyb kamery je jak při plavání v medu), který absolutně postrádá jakoukoli znepokojivou atmosféru a ke strašení si vypomáhá takovými evergreeny, jako jsou z ničeho přesunující se figuríny. Když jsem procházel kolem regálu a panence na něm najednou upadla hlava, přičemž se ozvalo dětské žvatlání, byl jsem skoro až uražený.

Hratelnost občas přeruší hrané video, bohužel ale japonské herečky někdo předaboval do angličtiny a je až bolestivě moc vidět, jak jim dabing nesedí do úst. Jo a pořád jsme v Německu, pamatujete? Short Message sází jeden stokrát propálený nápad za druhým v marné touze přiblížit se tu Amnesii, tu sedmému Resident Evilu, bohužel se ani na okamžik neblíží tomu, co by si člověk přál nejvíc - Silent Hillu. 

Proč?

Snad jediným pozitivem je angažmá dvou legend původního Team Silent, Masahiro Itó se opět postaral o design hlavní stvůry a Akira Jamaoka vytáhnul ze šuplíku své ikonické industriální melodie. Jenže se člověk nemůže ubránit pocitu, že tihle dva pánové na tomhle projektu jen plýtvali talentem. I ty horší staré Silent Hilly měly v sobě minimálně myšlenku, díky které byly jejich příběhy nezapomenutelné. Short Message působí jako studentská práce na téma: „Co se v posledních deseti letech událo na poli interaktivního hororu“.

zdroj: Konami

Stažení je zdarma, a tak budete platit jen tím nejcennějším - vlastním časem. A ten za tenhle zážitek rozhodně nestojí. Jestli ve mně totiž Short Message dokázal něčím vzbudit znepokojení a strach, pak je to duševní rozpoložení vývojářů v Konami, kterým přišlo jako dobrý nápad vyslat tenhle paskvil na světlo světa jako svůj pohled na budoucnost značky. To ji snad už nechte radši definitivně spát.