Recenze

The Fall Part 2: Unbound - recenze

Štěstěna je vrtkavá dáma, říká se. Podobnou věc by ale z určitého úhlu pohledu šlo prohlásit i o inovaci. Jistě, pokud jí ve hře není dost, velice pravděpodobně se setkáte s negativní kritikou a názory, že série vykrádá sama sebe. Jenže, na druhou stranu, stačí snahu o novoty namířit špatným směrem, když to nebylo potřeba, a snadno může dojít k tomu, že pokazíte pokračování výborné hry. K něčemu takovému bohužel došlo i v případě The Fall Part 2: Unbound.

PlayerUnknown’s Battlegrounds – recenze

PlayerUnknown’s Battlegrounds. Když jsem tohle podivné jméno poprvé slyšel, ani ve snu by mě nenapadlo, že se z téhle multiplayerové střílečky stane taková supernova. Kdybyste mi řekli, že okrajový žánr battle royale díky ní exploduje do olbřímích rozměrů, asi bych se nuceně zasmál a v kapse vytáčel číslo na Chocholouška. A už vůbec bych vám nevěřil, že tahle vyvraždovačka bude bavit mě samotného. Vyráží mi dech, že je to všechno pravda. Vyráží mi dech, že je PUBG tak skvělá.

American Truck Simulator: New Mexico - recenze

Stalo se to již tradicí, že se na konci každého roku dočkáváme rozšíření pro jeden ze dvou velkých projektů SCS Software. Letos je pro nás však připraven speciální dárek v podobě rozšíření pro každou z obou her (American Truck Simulator, Euro Truck Simulator 2) a jako první přišel na řadu mladší bratříček ze země neomezených možností a jeho Nové Mexiko.

Black Mirror - recenze

Nové, ale ne zrovna skvělé zážitky přináší adventura Black Mirror, která volně navazuje na trilogii her s českými kořeny, známých v tuzemsku jako Posel smrti. Kromě nekonečného leitmotivu kletby nad starobylým rodem Gordonů už nemá s původní ságou nic společného a ironicky řečeno, je jejím opravdu černým zrcadlem. Je totiž krátká, plná cutscén a také chyb. Fanoušci původní série ji proklejí asi podobně, jako temné síly kdysi Gordony.

Horizon Zero Dawn: The Frozen Wilds - recenze

Vývojáři z Guerrilla Games nechali svůj nový unikátní svět Horizon Zero Dawn poprvé vykročit do nekompromisního světa zavedených značek a zhýčkaných hráčů letos v březnu. Horizon vykročil pravou nohou a stejně dobře má našlápnuto i datadisk The Frozen Wilds. Ten totiž nic zásadního nemění. Nabízí další dávku vytříbené hratelnosti, sympatických postav, náročných soubojů a působivého prostředí. Jen to tentokrát balí do nesrovnatelně kompaktnějšího formátu.

Football Manager 2018 – recenze

Každý rok, když pár dní hraju nový ročník Football Manageru, mě napadá ta samá myšlenka. Jak jsem vůbec mohl hrát loňský díl? Jak jsem se dokázal obejít bez spousty drobných i větších dodatků, které prohlubují věrnost simulace a zpříjemňují každodenní manažerskou práci? Svědčí to o dobré práci studia Sports Interactive, které se vážně ze všech sil snaží nesklouznout k pouhému updatování soupisek, a ona dobrá práce naštěstí pokračuje i v nejnovějším díle originálně nazvaném Football Manager 2018.

Framed 2 – recenze

Když se do myslí hráčů výraznějším způsobem zapíše titul vystavěný na jednom klíčovém prvku (či chcete-li gimmicku), stává se z čekání na pokračování hotový festival otázek. Jak se autoři popasují s tvorbou dvojky? Vyhodí stávající koncept ve prospěch něčeho z praku nového, vydají se cestou lehkých inovací anebo prostě nabídnou novou nálož téhož? V případě Framed 2 jde o variantu poslední, hrátky s komiksovými puzzlíky tedy zůstávají. A vadí to něčemu? Pramálo. Jestli má tahle parádní hříčka nějaký kaz, pak na jiných frontách.

Everspace: Encounters - recenze

Everspace se mohla už od early accessu pochlubit stabilní zábavnou hratelností, která ale přece jen po nějaké době ukazovala, jak je obrovský vesmír vlastně prázdný. Poletování lodičkou je skvělé, ale dokonce i umělá inteligence, která hlavnímu hrdinovi dělá společnost, se přežije. A tak se Bůh, v tomto případě tvůrci, rozhodli vesmírný konflikt oživit postavami a úkoly a šířit tak po galaxii trochu života skrze rozšíření s názvem Encounters.

South Park: The Fractured But Whole - recenze

První díl novodobé adaptace seriálu Městečko South Park příjemně překvapil. Smršť bohulibě nechutných vtípků a břitké ironie očekával nejspíš každý, ale pod vším tím blitím, krkáním a kaděním se také ještě ukrývala řemeslně velmi kvalitní hra. Podařilo se tvůrcům v pokračování The Fractured But Whole udržet tu samou laťku? Nebo se přes ni snad ještě s ladností neslyšného pšouku dokázali přenést?

Everybody's Golf - recenze

Říká se, že kdo začne hrát golf, přestane prakticky vídat svou rodinu a přátele. Zajímalo by mě, jak jsou na tom vývojáři ze studia Clap Hanz, kteří svůj první díl této nekončící série vytvořili v roce 1999 a letos zamířili se svým Everybody’s Golf po dlouholeté odmlce konečně i na PlayStation 4. Dlouho odkládané vydání, které bylo původně plánované už na rok 2015, nakonec s sebou přináší slušnou porci zajímavých herních aspektů. Čeho se nadšení golfisté nakonec dočkali?

Divinity: Original Sin II - recenze

První Divinity: Original Sin je skvělá hra. Zábavná výprava originálním fantasy světem plná povedených dialogů a komplexních tahových soubojů, kterou ještě navíc můžete absolvovat s kamarádem a vyzkoušet si tak jeden z nejlepších kooperativních zážitků. Kdyby se belgické studio Larian rozhodlo druhý díl vytvořit podle stejné šablony a prostě do něj šoupnout nové vyprávění, nikdo by se nemohl ani v nejmenším zlobit. Jenže oni si vybrali složitější cestu. Cestu, na jejímž konci najdete jedno z nejlepších RPG všech dob.

Mini DAYZ - recenze

Je příjemné přečíst si jméno titulu a od prvního okamžiku vědět, co od něj lze očekávat. PC hit DayZ od Bohemia Interactive nedávno zavítal také na mobilní zařízení, a když si povíme, že nese název Mini DAYZ, máme už všechny potřebné indicie k tomu, abychom mohli rozklíčovat, jak na dotykových obrazovkách vypadá. Už podstatně méně příjemnou zprávou je ovšem skutečnost, že klíčové elementy populárního zombie survivalu se v mobilním 2D podání nevyjímají zrovna nejlépe.

Guardians of the Galaxy - recenze 3. epizody

Už dávno není „in“ stěžovat si na engine, který pohání adventury od Telltale, protože tenhle engine byl naposledy „in“ v dobách The Walking Dead. Jedna věc je ovšem grafická zastaralost a druhá zase funkčnost. Když už hry od Telltale vypadají nemoderně (a někdy i vysloveně šeredně), měly by se aspoň bezproblémově hýbat. Vždyť je to stále ta samá technologie, s níž autoři pracují už mnoho let. Za tu dobu musí být vyladěná, ne? Kéž by. Kéž by nebyl každý druhý střih doprovázen seknutým obrazem…

Inner Chains - recenze

Nitro tak temné a plné pokřivených běsů, až z něj mrazí do morku kostí. Děsiví obyvatelé myšlenek proti poutníkovi, který je sveřepě odhodlaný své (možná) pomyslné vnitřní řetězy zpřetrhat. Inner Chains se od svého oznámení jevila navýsost zajímavě. Potemnělý náboj, co tolik okouzloval v trailerech, si sice nakonec zachovala, jenže při tvorbě všeho ostatního napáchali vývojáři takové množství přešlapů, až člověka napadá, že to snad museli udělat schválně. Zplodit takhle nudnou a špatnou hru omylem by totiž vyžadovalo nadlidský kumšt.

Scanner Sombre - recenze

Poté, co šikovné ručičky ve studiu Introversion Software dokončily brilantní simulátor věznice Prison Architect (po několika letech v předběžném přístupu), vyhlíželi jsme napjatě oznámení jejich nového titulu. Před rokem nás ale tvůrci opravdu překvapili, když na herním veletrhu EGX Rezzed představili hned dva prototypy – Wrong Wire a Scanner Sombre. Právě Scanner Sombre se na akci setkal s velkým ohlasem a po roce ve vývoji se do něj můžeme pustit i my.

Warhammer 40 000: Dawn of War III - recenze

Ve zšeřelém pekle Acheronu práskají výstřely bolterů, zní výkřiky orků a do voxů směřovaná hlášení postupujících Adeptus Astartes. S neotřesitelným odhodláním se elita Impéria kryje za překážky a postupuje vpřed. Tam, kde jeden padne v nepřesné leč zuřivé palbě zelené hordy, nahradí jeho místo s lakonickým konstatováním jeden z bratrů, protože „oni nebudou znáti strachu“. I když se ztráta každého jednotlivce projeví na bojeschopnosti kapituly, mariňáci postupují… No, a přesně takový třetí díl Dawn of War není.

Mafia III: Faster, Baby! - recenze

Není potřeba sáhodlouze připomínat, že Mafia III nedopadla zrovna dvakrát slavně. Byla to průměrná městská akce, která sotva držela pohromadě, nudila opakováním obsahu, a dokonce jsme ji (společně se čtenáři) prohlásili za zklamání loňského roku. Tvůrci se, dle vlastních slov, snažili v příběhovém DLC Faster, Baby! vyjít vstříc stížnostem a požadavkům fanoušků. Jak moc se svým přídavkem opravdu trefili, kam bylo potřeba, je nicméně diskutabilní a do jisté míry subjektivní.

911 Operator - recenze

“Dobrý den, dala bych si pizzu s feferonkama,” ozve se z telefonu. “Tohle je 911, nedělejte si z nás legraci,” odvětí operátor a zavěsí. Něco podobného se určitě stát může, ale jak by vám bylo, kdybyste byli na místě operátora, který právě zavěsil partnerem ohrožované ženě, která nemohla mluvit jinak než v heslech, aby nevzbudila podezření? Asi dost hrozně. Zvlášť, když situace ze hry 911 Operator vychází ze skutečné události, která ale naštěstí dopadla lépe než můj první hovor ve hře. A takových je víc.

The Keep - recenze PC verze

Česká hra The Keep vyšla před necelými třemi lety pro Nintendo 3DS. Nabízela prolézání kobek ze staré školy, okořeněné o svěží systémy boje i magie, které dobře využívaly obou displejů handheldu, což ocenil Aleš v recenzi a společně s ním i řada kritiků ze světa. Nedávno ale hra vyšla na PC, a nejenom že tam má k dispozici jen jednu obrazovku, ale hlavně se musí vypořádat s mnohem větší konkurencí a daleko rozmazlenějším publikem.

Call of Duty: Infinite Warfare - recenze

Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.

Project Highrise - recenze

Tvůrci ze studia SomaSim mají na kontě budovatelskou strategii 1849 a na Project Highrise je znát, že mají s vývojem hry v uvedeném žánru předchozí zkušenost – hra se od začátku chová přesně tak, jak člověk od budovatelské strategie očekává. Snadno tak do hry proniknete, užijete si hodiny zábavy při stavění vlastního mrakodrapu a zároveň budete stále objevovat nové prvky a nacházet větší výzvy. Ve spojení s přehledným uživatelským rozhraním jde o solidní základ pro dobrou budovatelskou strategii. 

Dog Sled Saga - recenze

Svět má řadu problémů a chyb. Třeba tragický nedostatek dostihových her s psími spřeženími. Jen se přiznejte, že v hloubi duše vás vždy pálila touha po pořádné hafající zábavě na sněhu. Ne? Ale no tak. Tady jste mezi svými. Řekněte to nahlas. Uleví se vám. Aby to bylo jednodušší, zkusíme to všichni společně, ano? Tři, dva, jedna... Bez simulace mašérství není můj život kompletní! To je úleva, že? A dvojnásobná, až zjistíte, že Dog Sled Saga od studia Trichotomy není vůbec špatná hra, právě naopak. 

Gears of War 4 - recenze

Popravdě řečeno jsem se Gears of War 4 bál. Kromě toho, že jsem měl po páté vstoupit do stejné řeky, mi přišlo, že je celý herní systém zastaralý. „Schovej se za bednu, všechno vystřílej, přesuň se dál, schovej se za kamenný kvádr, všechny vystřílej, přesuň se dál...“ Kdysi vlajková loď Xbox 360 s tímto systémem v současné generaci stříleček opravdu připomíná dinosaura. Ale takového, který dokázal oklamat evoluci, a nabízí kvalitní zábavu ve dvou zcela rovnocenných složkách – kampani a multiplayeru.

Deus Ex: Mankind Divided - recenze

Rozdělené lidstvo. Na jedné straně pomyslné i skutečné barikády stojí lidé s vlastními těly z masa a kostí, na té druhé pak ti vylepšení, augmentovaní, se svými kovovými končetinami a implantáty v rohovkách. Nepokoje, terorismus, demonstrace a mocenské tahanice. Šedé eminence si mnou ruce ve stínech, společnost připomíná sud se střelným prachem. Takové je jeviště, které si na vás chystá Deus Ex: Mankind Divided, volné pokračování Human Revolution z roku 2011.

This Is the Police - recenze

Práci policie můžete buď zesměšnit, adorovat nebo démonizovat. Autoři manažerské strategie This Is the Police si zvolili od všeho trochu. Vyobrazují policii takovou, jaká by asi sama chtěla být… ale i nechtěla. V rozměrném těle šéfa metropolitní služebny si přičichnete ke korupci, politickým intrikám i svodům mafie, a přesto z toho všeho můžete docela šťastně vyklouznout. To vše je zabaleno do vynikající hratelnosti. This Is the Police je návykovým herním manažerem bez výraznějších chyb. Občas zahrozí jen mírný stereotyp a nežádoucí předvídatelnost.

Minecraft: Story Mode - recenze 6. epizody

Když české studio FiolaSoft vydalo plošinovku Blackhole, způsobilo malé pozdvižení. O dabing se totiž namísto klasických herců starali vybraní youtubeři. Šlo o prozíravý model, který autorům zaručil slušné mediální pokrytí. A stejnou taktiku zvolili i vývojáři ze studia Telltale, kteří známé youtubery obsadili do hlavních rolí postav v šesté epizodě adventurní série na motivy Minecraftu. Bohužel to vzali za špatný konec.

The Walking Dead: Michonne – recenze 3. epizody

What We Deserve, zní název třetí a také závěrečné epizody minisérie The Walking Dead: Michonne. Co si zasloužíme, zní překlad do češtiny. Opravdu jsme ale dostali hru, kterou si zasloužíme? Opravdu v Telltale nemají na víc? Po docela nadějné první epizodě totiž následovalo nemastné neslané pokračování, které však stále mohlo zachránit finále s velkým F. Finále je za námi a nám nezbývá, než jen krčit rameny.

Superhot - recenze

Svět se hýbe, jen když se hýbete také. Pokud stojíte na místě, stojí i nepřátelé. Když vystřelíte, projektil zasáhne cíl až v momentě, kdy ukročíte o kus vedle. A pokud někdo pošle olovo vaším směrem, můžete se mu vyhnout natolik elegantně, že by i Neo z Matrixu závistí padal na záda. Zní to skvěle? Je to skvělé. Superhot je střílečka, ale hraje se úplně jinak než ostatní střílečky. Rychlý pohyb, reflexy a dynamickou akci nechte doma. Naopak se připravte na šnečí tempo a pečlivé plánování každého pohybu.

The Westport Independent - recenze

The Westport Independent patří k týdeníkům, na které má za tři měsíce tvrdě dopadnout kladivo nového tiskového zákona. Totalitní vláda by totiž ráda potlačila svobodu slova a zarazila šíření informací, které se jí zrovna nehodí do krámu. V roli šéfredaktora zmíněného periodika máte k dispozici čtyřčlennou redakci a vaším hlavním cílem je jednak se dožít vydání nového zákona a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí informovat o veškerém dění během oněch dvanácti týdnů. Boj se se systémem i sebou samým může začít.

Total War: Attila - Age of Charlemagne - recenze

Ještě než se milovníci série Total War naplno ponoří do fantasy atmosféry Total War: Warhammer, zbývá jim jedna exkurze do historie skutečného světa. Nedávno totiž vyšel datadisk pro Total War: Attila s podtitulem Age of Charlemagne a jak už jste si možná stačili odvodit, tentokrát na vlastní kůži poznáte válečnou vřavu Evropy v období, kdy jí dominovala Francká říše Karla Velikého.