Externí takt a multiplikátor. Když je (dejme tomu) externí takt (FSB) 133 MHz a multiplikátor 15, je potom interní neboli konečná frekvence procesoru 2000 MHz. Téměř u všech současných procesorů Intel a AMD lze libovolně zvyšovat nebo snižovat hodnotu FSB a měnit tak interní frekvenci procesoru. S multiplikátorem je to horší, speciálně na všech procesorech Intel je uzamčen a nelze s ním manipulovat. Výjimku tvoří pouze prototypy a inženýrské vzorky, ale ty se normálním smrtelníkům do ruky nedostanou.
Teď ale hrozí, že budoucí procesory Intel nebude možné přetaktovat ani pomocí FSB (u Intelu nazývané QPB od Quad Pumped Bus). Protože podle některých návrhů by měl interní frekvenci procesoru hlídat krystal. A jakmile by zjistil, že hodnota FSB přesáhla stanovenou hranici, zablokoval by jí a vrátil procesoru základní nebo takzvaně "přijatelné" nastavení, bohužel odpovídající hodnotám v rozmezí několika málo MHz.

Například Pentium 4 s Hyper Pipelined Technology sice může běžet na vysokých frekvencích, ale je také díky tomu snadno přetaktovatelné. A to v řádu stovek MHz. Uživatelé brzo přišli na to, že některé low-endové nebo mainstreamové modely jdou velice snadno "přetočit" a že tudíž high-endové modely za desetitisíce korun v podstatě nemá cenu kupovat. Namátkou mohu jmenovat Pentia 4 1.6A GHz nebo 2.4C GHz s 800 MHz QPB a verzí jádra D1. Intel zatím celou situaci řešil jejich nenápadným stahováním z trhu, ale do budoucna se může uchýlit k daleko razantnějším krokům.