48-mi stránková žaloba vysvětluje do detailů, jakým způsobem udržuje Intel svoje monopolní postavení na trhu s x86 procesory. Popisuje praktiky, jako uplácení zákazníků (firem, které odebírají procesory Intel) a také odrazování od spolupráce s AMD (rovněž za úplatu). Žaloba obsahuje výpis 38 firem, které jsou obětí nátlaku Intelu a které byly jeho počínáním poškozeny. Zároveň popisuje konkrétní nekalé počínání v souvislostí se společnostmi Dell, Sony, Toshiba, Gateway, Hitachi a obviňuje je za uzavření „Intel-exkluzivních dohod a obchodů“. Ve zmíněné tiskové zprávě je jako jeden z bodů uvedeno i následující: „Intel navrhuje svoje kompilery, které překládají softwarové programy do strojům srozumitelného jazyka, tak, aby snížily výkon programu v případě, že ten běží na nějakém počítačovém systému s AMD procesorem“.

Shodou okolností jsme se podivné situaci na trhu věnovali nedávno, v novince „Dell nekamarádí s AMD a kamarádit nebude“. Zmíněná žaloba je tedy jen vyústěním vlekoucích se problémů. Hector Ruiz, prezident AMD, k tomu řekl, že „AMD si zaslouží podstatně větší podíl na trhu, než jaký má nyní (nyní cca 18 procent, poznámka autora). Jediný důvod proč tomu tak není, jsou ilegální a monopolistické praktiky naší konkurence“. A dále, že „Na celém světě, si zákazníci zaslouží svobodnou volbu a benefity z inovací - ty jsou však kradeny z mikroprocesorového trhu“. „Lidé z Osaky přes Frankfurt až po Chicago platí cenu (v hotovosti) každý den za monopolní praktiky Intelu“.

Intel na to reagoval oficiálním prohlášením, ve kterém se praví, že důrazně nesouhlasí s tvrzením AMD o obchodních praktikách Intelu a jeho zákazníků. „Intel věří, že konkuruje férově, a věří, že zákazníci profitují z této konkurence. AMD zvolilo, opětovně, formu soudních stížností na úspěch Intelu a to v případu plném výmluv a spekulací. Intel okamžitě odpoví na žalobu AMD, aby tyto problémy u soudu vyřešil“.