Sony se dostává do právního křížku s nizozemskou organizací Stichting Massaschade & Consument, která ji v hromadné žalobě viní z umělého nadhodnocování cen digitálních verzí her. Žaloba reprezentuje až 1,7 milionů majitelů PlayStationu v Nizozemsku, kteří jsou podle ekonomických analýz už přes deset let nuceni platit přemrštěné částky za hry a herní obsah zakoupený výhradně přes PlayStation Store. Od roku 2013 měli kvůli monopolním praktikám přijít o 435 milionů eur (přes 10 miliard korun). Organizace požaduje finanční kompenzaci.
Vše odstartovala únorová kampaň Fair PlayStation, ke které se během několika dnů připojilo přes 20 tisíc nespokojených uživatelů. Podle předsedkyně iniciativy Lucie Melcherts jde o trend, který se naplno projevil s příchodem konzole bez diskové mechaniky: „Mnoho lidí si všímá, že jsou od generace PS5 čím dál více tlačeni k digitálním verzím her. Výzkum ale ukazuje, že za digitální kopie platí v průměru o 47 % více než za fyzické disky, přestože jsou pro Sony distribuční náklady nižší.“
Organizace upozorňuje, že Sony záměrně blokuje konkurenční obchody a uzavírá celý ekosystém PlayStationu do „ohrádky“. Jinými slovy, hráči nemají jinou možnost než nakupovat digitální obsah výhradně prostřednictvím oficiálního obchodu Sony, která si ceny určuje zcela podle vlastního uvážení. Alternativní digitální tržiště jsou na konzoli technicky i smluvně zcela vyloučena.
Omezení se netýkají jen spotřebitelů, ale i samotných vývojářů. Ti jsou podle žaloby vázaní exkluzivitou a nesmějí kódy na své hry na PlayStation prodávat jinde než v oficiálním obchodě. Navíc nemají možnost si sami určit konečnou cenu, cenotvorba zůstává výsadou Sony, což vede ke ztrátě kontroly i vyjednávací pozice.
Ekonomické důsledky jsou podle studie jasné: Sony má na digitálních hrách více než dvojnásobnou marži oproti fyzickým nosičům. Veškerý cenový benefit digitální distribuce se nicméně obrací výhradně ve prospěch firmy, nikoliv spotřebitele. Žalobci vzniklou přirážku, kterou platí výhradně uživatelé PlayStationu, zejména ti, kteří nemají kvůli absenci mechaniky přístup k fyzickým kopiím, obrazně pojmenovali jako daň za Sony.
Melcherts uvádí: „Bavíme se o lidech, kteří si během let vytvořili velké sbírky her, investovali do nich stovky hodin a tisíce eur. Ale jejich kouzlo dávno zmizelo, když sledují, jak se z oblíbené značky stal monopolista, který si diktuje podmínky a žádá stále víc peněz bez odpovídající protihodnoty.“
První soudní jednání je naplánováné na konec letošního roku. Soud se nejprve zaměří na bod, zda má nizozemský soud vůbec pravomoc tento případ řešit a zda je žalující strana oprávněná jednat jménem spotřebitelů. Pokud by soud uznal oprávněnost nároků, mohl by teoreticky Sony přinutit otevřít digitální trh své konzole i dalším prodejcům.
Zatímco ve Velké Británii se připravuje podobná hromadná žaloba, která si nárokuje 140 miliard korun, právě nizozemský případ může být pro Sony zásadní právní test. Výsledek by totiž skrz členství v Evropské unii mohl mít dalekosáhlý dopad nejen na způsob, jakým Sony provozuje svůj obchod, ale i na širší herní průmysl v Evropě.
