Máme tu další epizodu z víceméně pravidelného seriálu o hašteření Sony a Microsoftu. Tentokrát se nicméně zdá, že Microsoft provedl korporátní ekvivalent ultimátní dětské strategie „půjdu to říct mamince“, protože se ve věci začal angažovat americký státní aparát.
Ne celý, samozřejmě. Jde o deset členů amerického Kongresu z obou stran politického spektra, kteří vyvíjejí tlak na Bidenovu administrativu, aby podnikla kroky ohledně jevů, které považují za „neférové zacházení“ na japonském herním trhu.
Mohlo by se zdát, že trh v Japonsku není záležitostí amerických kongresmanů, a mohou si tudíž tlačit, kam chtějí, a k ničemu to nebude. Což ale nemusí být tak docela pravda, protože Japonsko a USA v roce 2019 uzavřely smlouvu o digitálním obchodu, a právě na ni se zákonodárci odvolávají.
Čtyři republikáni a šest demokratů to uvádí v dopisech, které poslali americké ministryni obchodu Katherine Tai. „Píšeme vám, abychom vás upozornili na nevyváženost japonského videoherního trhu, protože se obáváme, že by mohlo jít o výsledek diskriminačních obchodních praktik, které mohou porušovat japonsko-americkou smlouvu o digitálním obchodu,“ stojí v republikánské nótě.
„Japonsko umožňuje zahraničním firmám vstup na svůj trh, ale americké společnosti se na něm nikdy pořádně neuchytily. Microsoft tam uvedl Xbox již v roce 2002, ale ani po dvaceti letech investic se mu nepodařilo získat víc než 2 % na trhu high-endových konzolí,“ pokračují republikáni.
„Usuzujeme, že japonská vláda toleruje celou řadu praktik vedoucích k vyloučení konkurence, kterých se dopouští domácí firmy a které mohou představovat porušení japonských antimonopolních zákonů. Tato nečinnost pak poškozuje schopnost amerických firem konkurovat na tamějším trhu. Víme, že Sony, která ovládá 98 % trhu, platí vydavatelům třetích stran, aby hry nevydávali na Xbox a systematicky uzavírá smlouvy o exkluzivitě, kvůli kterým nejpopulárnější hry v Japonsku nevycházejí na Xbox,“ dodávají.
Dopis demokratů pak říká jinou formulací prakticky to samé. Státníci zkrátka tvrdí, že Sony má doma monopol a japonské vládě je to jedno, což poškozuje americké firmy a jejich obrat, zejména tedy Microsoft, což označují za diskriminační. Odvolávají se přitom hlavně na osmý článek zmíněné obchodní smlouvy (plné znění k nahlédnutí zde), který má zaručit „rovné zacházení s digitálními produkty“.
Bylo by samozřejmě velmi naivní nehledat žádnou spojitost s tahanicemi kolem chystané akvizice Activisionu Microsoftem. Jednak kvůli tomu, že Sony obchod často napadá s argumentem, že by vznikl monopol, čemuž odpovídá americký kontr ve stejném duchu, ale hlavně kvůli tomu, že Sony de facto žádný monopol nemá, protože američtí zákonodárci elegantně zapomněli na Nintendo.
Nintendo má na herním japonském trhu větší podíl než Sony s Microsoftem dohromady a samozřejmě také vlastní portfolio plné exkluzivních titulů. Ale to se americkým politikům nehodilo do krámu, a tak pro vlastní potřebu rozhodli, že se ve svém apelu budou věnovat pouze „high-endovým konzolím“, mezi něž hardware od Nintenda, zdá se, nepatří. Není těžké se domyslet proč – Nintendo se na rozdíl od Sony s Microsoftem dohodlo a akvizici nebrání. Celá teze vcelku jasně ukazuje, kde se náhlý vládní zájem o férovost na japonském herním trhu vlastně vzal.
„O taktice Sony potlačující konkurenci by se mělo diskutovat. Uvítáme další vyšetřování, aby se zajistilo férové hřiště pro všechny ve videoherním průmyslu,“ řekl mluvčí Microsoftu David Cuddy serveru Axios. O tom, jak moc Microsoft vlastně sám může za vznikající tlak, se nemluví, ale proslýchá se, že tým pro vládní záležitosti Microsoftu o věci s členy Kongresu už dříve minimálně hovořil.
Sony k situaci prozatím neposkytla žádný oficiální komentář. Americká ministryně obchodu Tai na schůzi senátu slíbila, že se na věc zaměří. „Je to pro mě novinka,“ dodala.
V historickém kontextu to nakonec není poprvé, co se Američané dožadují vstupu na japonský trh. Zřejmě nejvýznamnějším způsobem k tomu došlo v roce 1854, kdy komodor Perry s flotilou připlul k Japonsku, namířil děla a diplomaticky protistranu požádal o něco ve smyslu: „Pusťte mě tam, nebo vám to tu rozstřílím,“ což vedlo k podpisu první americko-japonské obchodní smlouvy v Jokohamě. Buďme alespoň rádi, že doba pokročila, a tentokrát se domluva, doufejme, obejde bez kanónů a výhružek.
