Největší RPG letošního roku, a dost možná i několika minulých a budoucích, je konečně tady. Baldur's Gate III slibovalo nejen v tvorbě postavy téměř nekonečnou svobodu a jak se píše ve Vaškově průběžné recenzi, své sliby i plní. I proto jsme se při tvorbě našich postav mohli pořádně utrhnout ze řetězu a sešla se nám pořádně podivná banda, za kterou by se žádná D&D skupinka nemusela stydět. Za koho a jak tedy nakonec hodláme tenhle RPG opus hrát?

Pavel Makal - Tiefling warlock

Své velké dobrodružství jsem odstartoval v modrofialové kůži tieflinga Caina. Cain je potomkem arciďábla Mefistofela a jako takový má velmi blízko k magii. Snad i proto si jako kariérní dráhu vybral temná umění a stal se černokněžníkem. Svůj osud spojil s Prastarými ze vzdálených, neznámých dimenzí, jejichž šeptání dokáže prosté smrtelníky přivést k šílenství a jejichž cíle jsou pro tvory z masa a kostí zcela nepochopitelné.

zdroj: Vlastní foto autora

Cain sice není žádný silák (takže má při hodech na sílu postih -1), ovšem vyvažuje to především téměř neodolatelným charismatem. Pokud by si ale někdo myslel, že jej bude využívat ke sladkým řečičkám, velmi by se mýlil. Cain se totiž v rozhovorech specializuje spíše na zastrašování, případně na lži a intriky. Je to zkrátka arogantní a sobecký mizera, který sice dokáže nabídnout pomocnou ruku, ovšem jen v případě, že mu z toho kouká tučná odměna. Původně jsem měl v plánu hrát za opravdového mizeru, ale mé dobré srdce to zkrátka nemůže unést.

Šárka - Elfská zlodějka-šarlatánka

Ještě při sepisování tématu „Vše, co víme o Baldur’s Gate III“ jsem si malovala, jak tentokrát budu hrát úplně jinak a vytvořím si postavu, jakou jsem si ještě nikdy nevytvořila. Marná snaha a velkohubá prohlášení dva týdny před vydáním, nakonec jsem po návštěvě editoru zase skončila s elfkou, vznešenou k tomu, se zlodějským povoláním.

Nenechte se ošálit její krásnou nevinnou tvářičkou. Zatímco Tain svůdně pomrkává dlouhými řasami a předstírá soucit, myslí si o svých konverzačních partnerech namyšleně jen to nejhorší, bezostyšně jim klidně během hovoru probírá kapsy a rozhodně jako první neběží na pomoc bezbranným a nemohoucím, ale vlastně ani těm, kdo jí za asistenci nabídnou nějaký ten peníz. Vezme si zlaťáky z jejich mrtvoly později, neviděna neslyšena, no ne?

zdroj: Larian Studios

V tomhle se každopádně od mého klasického RPG archetypu dobré duše, která všem pomáhá, roztomilé elfské děvče dost odchyluje. Tak nějak ze zásady nehraju za zlouny, minimálně v prvním průchodu ne. Hry navíc mají většinou v souladu s reálnou morálkou tendenci vás za nemilé chování spíš trestat, ale v případě Larianů jsem tušila, že bude záhodno tentokrát zkusit pořádnou prospěchářskou a sobeckou mrchu, která vytvoří power couple s Astarionem a dobrosrdečného Galea záhy dožene k šílenství. A zatím je to fakt sranda!

Jakub Malchárek - Dragonkin warlock

Bronzové šupiny opaleskují na slunci, zatímco koupu tvář v ranním slunci. Za mnou doutají pozůstatky chapadlovité lodi Nautilus a v chřípí štípe dým a železitý zápach krve. Dnes bude dobrý den k zabíjení, pomyslí si drakorodý černokněžník a věnuje myšlenku k modlitbě prastarým. The Dark Urge hodlá svět utopit v krvi.

Dračí rod jsem zvolil jako poctu Larianům za Divinity: Originial Sin 2, protože Rudý princ byl má první hlavní postava, se kterou jsem se dostal až do závěrečného aktu. Černokněžníka z jisté nativní inklinace ke zlu a lahodným zapovězeným silám za oponou bytí. Můj The Dark Urge totiž hodlá krvelačné fascinaci smrtí odevzdaně podlehnout a ponořit se do jejího slastného objetí. První průchod Baldur’s Gate III bude temný a plný bolesti.

zdroj: Foto: Larian Studios

Temné nutkání ale neznamená, že se ze mě stal bezmyšlenkovitý magor, který okamžitě vraždí vše, co mu přijde pod ruku. Chytře využívám vysokého charismatu, abych tahal za nitky, ovládal a postrkoval „správným“ směrem. Třeba takovým pomrknutím pobídnout tieflinské dítko, aby začalo utíkat před vražedným hadem, i když moc dobře vím, že to plaza jen pobídne k smrtícímu útoku. Nebo ozbrojené stráži detailně připomenout skon jejího bratra, aby v návalu vzteku zavraždila bezbrannou rukojmí. Smrt je všude a dopřávám si sladký pohled na každý její aspekt a tisícovku podob.

Až narazíte na jeskyni se sovomedvědí matkou a jejím roztomilým sovomedvídětem, věřte, že jsem bezbranné mládě zardousil vlastníma rukama.

A to je jen začátek. Protože až nastane má krutovláda, bude si Faerûn ještě přát, aby se moci chopil někdo z triumvirátu Kethric Thorm, Enver Gortash a Orin Rudá. 

zdroj: Foto: Larian Studios

Aleš Smutný – Tiefling paladin

Tohle bylo rozhodnutí, kterému předcházela dlouhá, opravdu dlouhá rešerše a uvažování. Ne ani tak, že bych chtěl minmaxovat postavu, což je věc, která mne u cRPG ukrutně nebaví (ale někdy to dělám, suďte mě), ale protože jsem chtěl mít zase nový styl hraní, abych neopakoval své třicet let zaběhlé stereotypy: „Tak jak bude vypadat můj další zmateně dobrý válečník?“

Pravdou je, že se mi posledních několik let zvládá tenhle zvyk zvrátit a po sérii šermířů, lučištníků, kopiníků a jednoho opravdu nepovedeného pěstního bijce jsem šel do povolání, kterým jsem snad vždy opovrhoval, a to je paladin. Chvíli jsem ještě uvažoval o spórovém šamanovi, ale když já nerad houby…

Pravdou je, že nemalou roli v tom hrál fakt, že jsem věděl o možnosti celkem rychle přejít ze standardního paladina s přísahou (i když Oath of Vengeance mne hodně lákal) na ryzího Oathbreakera. Navíc jsem věřil Larianům (a z toho, co jsem stihl odehrát, zcela oprávněně), že pojmou Oathbreakera jako někoho, kdo nevnímá svět černobíle, vybírá si své boje a nejde do všeho se svatým zápalem. Cynický paladin je lepší! Ano, můžete říct, že zase hraju šedého Jedie z KOTORu 2, ale… Co na tom? Já můžu léčit i ovládat nemrtvé a do toho rozbíjet hlavy kladivem!

zdroj: Foto: Larian Studios

A když už mám subverzi paladina, tak co by mu sedlo lépe než The Dark Urge? Tedy tendence propadat záchvatům násilí a libovat si v něm? Odolal jsem sice možnosti urvat Galeovi ruku, ale přiznám se, že v tu chvíli zvítězila vypočítavost nad roleplayem, protože se mi prostě plnohodnotný mág hodí.

Co se týče rasy, balancoval jsem mezi svým oblíbeným tieflingem a půlorkem, ale pořád se mi nedařilo dostat z editoru půlroka, který by vypadal tak, jak chci, a proto jsem sáhl po tieflingovi. Navíc, z předběžného přístupu jsem věděl, že budu mít dost prostoru na interakci jak s dalšími tieflingy, tak s githyanki. Což samozřejmě vyústilo v rychlé porušení slibu, když jsem své pobratimy zmasakroval kvůli Lae'zel. Protože… mi to v tu chvíli přišlo správné. A chtěl jsem zabíjet.

Jo a jak se jmenuji?

Kharn.

Vašek Pecháček - Wyll, člověk warlock

Žádná velká věda to není – jak jsem naznačoval už ve svém nerozhodném článku, nakonec jsem se přiklonil k předpřipravené postavě. A zatím tedy v žádném případě nelituju, protože Wyll je extrémně zajímavý chlapík. Jednak mi sedne, s jakou elegancí v jednu chvíli propichuje soka rapírem, jen aby potom poslal výboj praskající energie do houfu lučištníků – je to mistr šermu i magie. A jednak mě strašně baví jeho osobní příběh.

zdroj: Foto: Larian Studios

Aby bylo jasno, Wyll je fajn chlapík. Chce chránit nevinné, pomáhat slabým, potírat zlo, všechny tyhle klasické dušínovské aktivity. Jenže mu do toho maličko hází vidle nepředložený kontrakt s pekelnými silami, který byl možná uzavřen v dobré víře, ale jeho následky jsou… No, řekněme, že zábavné. Minimálně pro mě jako pro hráče, protože chudák Wyll z těch dilemat fakticky moc velkou radost nemá.