The Game Awards 2025 minulý týden opět potvrdily pozici jedné z nejsilnějších událostí herního roku, ale taky show, která stále hledá rovnováhu mezi oslavou hotových her (letos tedy hlavně jedné jediné) a přehlídkou budoucích slibů. Na jedné straně potěšily vůbec první nominace pro tuzemskou hru, překvapivá oznámení i spousta menších, ale o to zajímavějších titulů. Na té druhé zklamalo neceremoniální vyhlašování cen i finále, které zanechalo spíše slabší dojem po jinak nabitém večeru. Co nám na letošních TGA udělalo největší (a nejmenší) radost?

Jakub Malchárek

Nominace Kingdom Come: Deliverance II ve třech kategoriích

zdroj: Warhorse

Přestože české RPG Kingdom Come: Deliverance II nakonec své tři nominace v kategoriích nejlepší hra roku, nejlepší RPG a nejlepší příběh neproměnilo ve prospěch naprosto dominantního Clair Obscur: Expedition 33, už jen fakt, že se do užšího výběru dostalo, je skvělým vyznamenáním pro tuzemské studio Warhorse.

Řada hráčů i hráček dala hlasitě najevo svůj nesouhlas hlavně s vítězstvím CO:E33 v kategorii RPG roku, kde dle nich mělo jasné zvítězit právě KCD2, s nadsázkou o „ukradené ceně“ hovořil i šéf PR Warhorse, Tobias Stolz-Zwilling. Dalo by se ještě povzdechnout nad tím, že Kingdom Come 2 mohlo být nominováno i v kategorii za nejlepší soundtrack, byť ani tady se nedalo předpokládat, že by zlatou sošku Warhorse ukořistili na úkor Clair Obscur.

Buď jak buď, už jen přítomnost mezi tím nejlepším, co se letos v herním průmyslu urodilo, je krásná vizitka, která svědčí o šikovnosti našich vývojářů a vývojářek. Stát po boku legend jako Hideo Kodžima, Nintendo, Supergiant Games nebo Team Cherry, kteří jsou celosvětově známí těmi nejlepšími hrami vůbec, je jenom potvrzení nesporného faktu, že i naše malé Česko patří mezi země, se kterými je ve videoherním průmyslu třeba počítat.

Neproměnění nominací tak určitě nejde brát jako nějakou prohru. Kingdom Come: Deliverance II i bez sošek zkrátka patří k tomu nejlepšímu, co letos ve hrách vyšlo.

Závěrečné oznámení

zdroj: Wildlight Entertainment

Na závěr The Game Awards 2025 jsem čekal cokoliv. Třeba poslední pecku, nečekané pokračování, zmrtvýchvstání opomenuté značky, zkrátka nějakou bombu. Že nám Geoff ukáže další PvP hrdinskou střílečku, jsem na své bingo kartě neměl.

A ano, Highguard nese jasný rukopis bývalých zaměstnanců Respawnu a jako velký fanoušek Apex Legends v něm jasně rozpoznávám hbitou a precizní akci, kterou se battle royale i Titanfall proslavily. Ale poslední roky jasně ukázaly, že je na multiplayerovém trhu extrémně obtížné prorazit. Kor, když je vaší stylizací mišmaš fantasy se zbraněmi a pohádkovými zvířaty.

Třeba se pletu, studiu určitě přeji úspěch, ale Highguard ve mě zkrátka nezanechalo vůbec nic, natož třeba chuť si hru v lednu zahrát. Navíc jako zlatý hřeb večera vůbec nefungoval. Nečekal jsem zrovna Half-Life 3, ale kdyby se jako poslední trailer ukázal třeba Tomb Raider, neodcházel bych v 5 ráno od monitoru jako po studené sprše.

Šárka Tmějová

Duchovní pokračování Kotoru

Často před velkými herními tiskovkami říkávám, že se netěším na nic konkrétního, že chci být hlavně překvapená a vidět hru, jejíž oznámení zkrátka absolutně nečekám. Tuhle čistou radost mi na The Game Awards letos dopřál veterán Mass Effectu a Knights of the Old Republic, Casey Hudson. Se svým novým týmem Arcanaut oznámil Fate of the Old Republic, a protože na remake Kotoru čekáme pořád marně, má pro mě úplně nové RPG v oblíbené éře Star Wars větší potenciál. Krátký teaser toho sice moc neukázal, ale přislíbil aspoň důraz na atmosféru a osudovost spíš než na lacinou nostalgii, jaká by se dala ždímat vlastně snáz.

Škoda jen, že tenhle trailer přišel hned na začátku, protože mohl posloužit jako výborná finální tečka namísto zapomenutelného Highguardu, zvlášť když si na FotOR počkáme ještě několik let. Takhle mě akorát upoutávka navnadila na večer plný bombastických oznámení, kterých nakonec dorazilo trochu míň, než bych od jednoho ze dvou největších herních svátků v roce čekala. Když nepočítám Divinity, rovnou dva nové Tomb Raidery, Control a částečně nový Ace Combat, vlastně mě nic moc ze židle nevystřelilo, což je na tříapůlhodinový přenos vlastně celkem málo.

Miss Piggy, zatímco se kategorie vyhlašují mimo pódium

zdroj: The Game Awards

Největší pachuť ve mně letos zanechalo rozložení samotného ceremoniálu. Zatímco se spousta prostoru opět opakovaně věnovala výstupům s Miss Piggy a dalšími Muppety, kteří v českém (a troufám si říct, že i v širším evropském) kontextu nemají prakticky žádnou kulturní váhu, řada i poměrně důležitých kategorií herních cen proběhla jen tak mimochodem, v rychlém sledu a bez patřičné důstojnosti.

The Game Awards dlouhodobě balancují na hraně mezi velkolepou show s novými oznámeními a oslavou nejlepších her uplynulého roku, ale letos se tahle rovnováha podle mě až moc přehoupla na stranu varieté. Vtipné vsuvky a celebrity k nim pochopitelně patří, jenže v momentu, kdy se ocenění vývojářů a vývojářek odbývají mimo světla reflektorů na hlavním pódiu, s vlažným potleskem (případně ještě před oficiálním startem samotné show), zatímco v přímém přenosu sledujeme hned několik vložek s plyšovými figurkami, je něco zkrátka dramaturgicky špatně.

Aleš Smutný

Spousta „malých“ velkých her

zdroj: Bandai Namco

Nejprve ty dobré věci. Potěšilo mne, kolik her, které si stoprocentně zařadím na seznam titulů, které si musím zahrát, tvůrci oznámili. Nové Star Warsy mají obrovský potenciál, Gang of Dragon je samozřejmost, protože jsem zvědavý na to, jak se totožné látky ujme duchovní otec série v jiném studiu s trochu jinou vizí, Tomb Raider vypadá jako přesně ten typ hry, který mi v sérii chyběl, protože se přiznám, že reboot mne ani přes své kvality za srdce nechytnul. No a pak je tu nový Ace Combat, značka, kterou si nikdy nenechám ujít, byť ne vždy je z toho velká láska (ano, divám se na tebe, Assault Horizone).

Víc než prapodivně podivné ušlápnutí do vyschlé řeky jménem…jménem… (v tuto chvíli musím sáhnout po Googlu jak se hra vlastně jmenuje)... Highguard mne prostě oslovily hry, které mají mnohem větší potenciál a ukázaly se v průběhu přenosu. Trochu mne překvapuje, jak málo nadšení jsem zaznamenal na konto zaběhlých a silných značek z oblíbených žánrů a místo toho se řeší poněkud trapná kauza kolem toho, kdo měl (pardon, musel!) vyhrát nejlepší RPG a kdo co napsal nebo nenapsal. Tak trochu pak pro stromy není vidět les, který je podle mě pořádně rozrostlý.

Neceremoniální vyhlašování vítězů

zdroj: Foto: Supergiant Games

Co mne ale naopak poněkud iritovalo, bylo vyhlašování vítězů jednotlivých kategorií jen tak mimochodem. Chápu, že je třeba celý večer nacpat do tří hodin, takže nejde dělat scénku kolem každé kategorie, ale vyhlašovat vítěze jen tak mimochodem v pauze na toaletu mi přijde prostě nedůstojné. Přitom by stačilo poslat na pódium někoho, kdo přečte nominované, udělá se prostřih na deset vteřin z každé hry a následně se přečte vítěz. Pořád je to The Game Awards a ne „reklamy s písničkou“ (viz Demolition Mana). Pro některá studia a tvůrce je i samotná nominace obrovským úspěchem a zaslouží si i těch pár vteřin slávy na velkém pódiu a ne jen v prostoji, než nahodíme další trailer.

Samozřejmě, chápu, že TGA jsou především velká show, která i na popud diváků z minulých ročníků víc klade do popředí chystané hry a méně samotné oceněné. Ale není prostě důstojné odložit drtivou většinu ocenění do mezičasu. Pokud je třeba víc času snížení počtu kategorií by také nebylo na škodu, i z hlediska porotce mohu s klidem říct, že takový design zvuku nebo No Man‘s Sky (alias nejlepší dlouhodobá podpora) by mohly zůstat mimo celkový záběr. Takže, TGA jako předvánoční oslava her funguje skvěle, ale chtělo by to oslavit i ty hry, které už vyšly.