Kooperace dle mého názoru přidává většině her další úroveň zábavy. Možnost s někým sdílet hrdinná vítězství i neslavné porážky mi přijde mnohem víc naplňující, než když si stejnými událostmi projdu úplně sám. Neplatí to samozřejmě vždy, ale při sledování záběrů z Conan Unconquered jsem si uvědomil, že tuhle hru jinak než v koopu ani zkoušet nechci.
Každý hráč se vžije do jednoho z hrdinů a okamžitě začne nakládat s omezenými zdroji, jak uzná za vhodné. Conan Unconquered je o průzkumu procedurálně generovaného světa, hledání surovin, jejich těžbě a následné stavbě budov na základně, které vám zpřístupní vývoj nových technologii, vychovávání vojáků a tak podobně.
Hráči sdílejí základnu a společně vyhrají nebo prohrají. Ale každý z nich staví své vlastní budovy, ovládá svou vlastní armádu, má svou vlastní zásobu zdrojů (ale oba hráči mají stejné příjmy). Přesto není prostor pro sobectví.
Hordy nepřátel se na vaše opevnění valí jedna po druhé v poměrně krátkých intervalech, vždy v o něco větší síle. Na začátku není problém pobíhat po světě a odhalovat mapu. Později už ale nebudete mezi jednotlivými vlnami stíhat opravovat hradby a věže se střelci, budovat nové armády a zkrátka být připravení na další desítky až stovky nepřátel.
Na kooperující hráče je neustále vyvíjen větší a větší tlak, až to jednou prostě neunesou a základna padne. Ale o tom přesně Conan Unconquered je. Jako hráč odejdete z prohraného boje zkušenější a šance na přežití 25 vln je při příštím pokusu o něco větší. I když vás čeká objevování úplně nové mapy.
Jen škoda, že se naplno neukázaly slibované prvky nemocí z tlejících mrtvol a šíření ohně. Ale aspoň máte sami co objevovat, až hra v předposlední květnový den dorazí na počítače.
