Kooperace dle mého názoru přidává většině her další úroveň zábavy. Možnost s někým sdílet hrdinná vítězství i neslavné porážky mi přijde mnohem víc naplňující, než když si stejnými událostmi projdu úplně sám. Neplatí to samozřejmě vždy, ale při sledování záběrů z Conan Unconquered jsem si uvědomil, že tuhle hru jinak než v koopu ani zkoušet nechci.
Každý hráč se vžije do jednoho z hrdinů a okamžitě začne nakládat s omezenými zdroji, jak uzná za vhodné. Conan Unconquered je o průzkumu procedurálně generovaného světa, hledání surovin, jejich těžbě a následné stavbě budov na základně, které vám zpřístupní vývoj nových technologii, vychovávání vojáků a tak podobně.
Hráči sdílejí základnu a společně vyhrají nebo prohrají. Ale každý z nich staví své vlastní budovy, ovládá svou vlastní armádu, má svou vlastní zásobu zdrojů (ale oba hráči mají stejné příjmy). Přesto není prostor pro sobectví.
zdroj: Archiv
Hordy nepřátel se na vaše opevnění valí jedna po druhé v poměrně krátkých intervalech, vždy v o něco větší síle. Na začátku není problém pobíhat po světě a odhalovat mapu. Později už ale nebudete mezi jednotlivými vlnami stíhat opravovat hradby a věže se střelci, budovat nové armády a zkrátka být připravení na další desítky až stovky nepřátel.
Na kooperující hráče je neustále vyvíjen větší a větší tlak, až to jednou prostě neunesou a základna padne. Ale o tom přesně Conan Unconquered je. Jako hráč odejdete z prohraného boje zkušenější a šance na přežití 25 vln je při příštím pokusu o něco větší. I když vás čeká objevování úplně nové mapy.
Jen škoda, že se naplno neukázaly slibované prvky nemocí z tlejících mrtvol a šíření ohně. Ale aspoň máte sami co objevovat, až hra v předposlední květnový den dorazí na počítače.
