Na začátku 21. století, kdy hra vyšla, ve mě totiž doznívala silná obliba japonských RPG a Anachronox považuji za jediný úspěšný pokus západních vývojářů o tento žánr. Pokus, který překonal drtivou většinu japonských RPG pocházejících z Japonska. Na popis konkrétních detailů hry mám paměť až příliš podobnou cedníku, ale celkový dojem ze hry přetrvává. Je to pro mě hra s nejvtipnějšími postavami i scénkami, nejlepšími designem prostředí a neuvěřitelně pestrou herní náplní. Ve zkratce, takhle si představuju naivní, ale skvělé videoherní dobrodružství, které ve snaze o trapnou nápodobu nelíže paty literatuře ani filmu, ale hrdě se jim staví tváří v tvář.

A pokud bych měl přeci jenom zalovit v paměti a vytáhnou z Anachronoxu něco konkrétního, pak to bude neuvěřitelně chytlavý song ze scénky, ve které se představuje jedna z postav - Stiletto Anyway. Mám ho stažený jako mptrojku a čas od času si ho pouštím, což je privilegium, které už má z herních skladeb jenom song You Were There z ICO a nějaká ta skladba z Okami. A tím jsem myslím své nostalgické střevo vymáčkl dostatečně a můžu se zase v klidu věnovat aktuálním hrám. A samozřejmě všem doporučuju, aby si Anachronox zahráli!

zdroj: Archiv