Seriálová událost roku, která rezonuje herním průmyslem. Právě dnes nad ránem totiž vtrhla do předplatného Amazon Prime seriálová adaptace legendárního postapokalyptického RPG – Fallout. V redakci jsme stihli zkouknout prvních několik dílů a jsme pozitivně překvapeni! Hlouběji budeme seriál rozebírat zítra odpoledne v redakčním pokecu.
Aleš Smutný
Hodnotím po prvním dílu, což by ovšem v někdejších dobách při stopáži 75 minut stačilo na kratší film. Je to dobré. V některých fázích až skvělé. Ale také je tu několik hluchých míst a občas až příliš velká posedlost udržováním určité formulky, od které jako by se seriál nedokázal úplně odchýlit. Tedy alespoň v prvním dílu.
Úvod s dopadem prvních bomb je skvělý, tam není co vytknout. A přechod do vaultu kupodivu funguje v tom, že ukazuje nejen naivitu jeho obyvatel, ale i bizarní oddanost pravidlům, která nejsou moc slučitelná s tím, nač jsme zvyklí.
Na druhou stranu, po té hodině už začne být unavující chrlení narážek na herní předlohu a padesátý významný záběr na Nuka Colu nebo plakátek s PipBoyem už mě nutí spíš říkat si: „OK, můžeme s tím dějem trochu pohnout?“ Navíc se postupně začnou obyvatelé vaultu propadat do stereotypu dospělých dětí, což úplně nesedí k tomu, jak je seriálový Fallout občas vážný.
Přijde mi, že se občas neumí rozhodnout, kterou cestou se vydat. Jistě, seriál je brutální, ale brutalita s vážností nemá co dělat. Zatím to ale určitě není rušivý prvek, jen myslím, že Fallout balancuje na hranici postapo pochmurnosti s občasnou absurditou a jarmarkem nevkusu Todda Howarda a může být velmi snadné přepadnout do toho druhého.
Nicméně, Ella Purnell je roztomilá a zároveň přesvědčivá, Aaron Morten jako nesympatický člen Bratrstva oceli vyvolává tu správnou porci znechucení a Walton Goggins měl v prvním dílu málo prostoru, ale jeho ghúl vypadá jako správně tragická kombinace Boyda Crowdera s Chrisem Mannixem.
Navíc je vidět, že produkce nešetřila, power armory vypadají překvapivě dobře a digitální kulisy zničené Kalifornie jsou fajn. Takže, určitě seriál dokoukám, pokud se nějak extrémně nezkazí a hlavně teď jdu nainstalovat Wasteland 3, pravého nástupce původního Falloutu!
Šárka Tmějová
Jakkoliv na mě seriálový Fallout neudělal moc dobrý první dojem ještě před samotnou premiérou, z prvního dílu jsem vlastně až nadšená. Minimálně tedy hodně naladěná navázat dalšími epizodami, a to jsem z lidí, kteří se nijak nerozpakují seriály opustit, když je pilot zvlášť nezaujme.
Tady se ale navození atmosféry povedlo na jedničku, úvodem s atomovkami narušujícími padesátkovou idylku počínaje, představením až zbožného mačo kultu Bratrstva oceli konče. Scény z vaultu 33 jsou možná až trochu moc přecpané easter eggy z her od Bethesdy, ale zároveň vykreslují poměrně přesvědčivý obrázek společenství, kterému někdo atribut naivity nastavil na desítku a na 200 let ho zavřel pod zem. Hlavně neztrácet hlavu!
zdroj: vlastní video redakce
Místní brutální komedie mi chvílemi přišla poněkud na sílu absurdní, takže rozhodně ocením, když se s vidličkami v očích a rozstřelenými kebulemi bude v dalších dílech trochu víc šetřit. Pár hlasitých uchechtnutí si ode mě ten první díl ale vysloužit zvládl, řekněme, že jsem v tomhle ohledu nenáročný divák.
Laťka v hraných adaptacích her ale pořád není moc vysoko. Třebaže se Fallout pro mě osobně asi jen těžko celkově vyrovná seriálovému The Last of Us, audiovizuálně mě tohle prosluněné postapo zatím baví moc, od interiéru vaultu po výborně vybraný dobový soundtrack. Snad jen škoda, že Kylea MacLachlana nakonec vlastně asi moc neuvidíme.
Pavel Makal
S ohledem na svůj vztah ke značce Fallout, především jejím prvním dvěma dílům, jsem od seriálu nečekal mnoho. Respektive jsem byl smířen s tím, že v něm dostaneme ten už klasický bethesdí lunapark, ve kterém si zkrátka tvůrci budou potřebovat odškrnout všechny ty „ikonické“ prvky, kterými Todd Howard a jeho parta posledních šestnáct let plní (a chtěl jsem použít úplně jiné slovo!) tuhle značku.
Ale ejhle, samotný úvod seriálu se mi líbil, jakkoli by si podle mě scéna se začátkem války zasloužila trochu větší prostor. A když se člověk oprostí od některých nekanonických nesmyslů a odpustí tu výše zmíněnou bethesdí schematičnost, není to místy tak hrozné, jak jsem původně očekával.
zdroj: vlastní
Bohužel, představa tvůrců o černém humoru, který byl kdysi pro sérii typický, leží v počtu ulétnutých končetin a žertovně zapíchnutých vidliček. Fallout je přehnaně brutální, protože už ve Falloutu 3 jste mohli někoho ranou nožem proměnit ve změť střev a pajšlu.
Bohužel, místo aby seriál ukazoval brutalitu světa jako takového, působí jako lehkovážná groteska, ve které čas od času někdo někomu ustřelí nohu. A pokud vám náhodou tohle nepřijde vtipné, určitě se popukáte nad směšným úprkem rytíře z Bratrstva oceli, když v jeskyni potká otřesně rozanimovaného yao guai.
Zdaleka nejlepší jsou tu (podobně jako v The Last of Us) flashbacky do předválečné minulosti a Gogginsův ghúl s tragickým osudem skoro nesmrtelného kovboje, který v průběhu staletí přišel kromě hladké kůže i o velkou část lidskosti.
Seriál Fallout je zatím přesně takový, jaký je moderní Fallout. Barevný, k prasknutí přecpaný rekvizitami s popkulturními odkazy a bohužel ve svém vyznění poměrně plytký. Pokud ale máte současné směřování téhle herní značky rádi, nebudete zklamáni, seriál je jí velice věrný.
Jakub Malchárek
Jo! Je to dobré a na mě seriálový Fallout funguje. Musíte se akorát oprostit od toho, že to není ten starý dobrý Fallout (na což jste, upřímně, měli šestnáct let). Z prvních epizod je celkový vizuál brzy soudit, ale nemám z něj takový sterilní pocit jako ze zveřejněné úvodní scény. Odkazů na hry od Bethesdy je požehnaně, ale figurují spíše jako rekvizity na pozadí jednotlivých scén, nebo se o nich mimoděk zmiňují postavy. Je dobře, že vám je seriál necpe horem spodem.
Musím říct, že na mě působí dobře i samotná kinematografie. Například úvodní záběry z prvního dílu jsou mrazivé, stejně jako větší scény, ze kterých vynikají kulisy, jež dokáží docela hezky uvést jednotlivá prostředí a udat tón seriálu… apokalypsa v podání Falloutu je barevná, přemrštěná, ale vizuálně působivá. Parádně se do filmu hodí i soundtrack, respektive výběr písní z 50. a 60. let.
Vlastně mi zatím ani nevadí, že jde hlavně o komedii, ve které zaniká občasná vážná a emoční scéna. Čekal jsem barevný lunapark a ten jsem také dostal. Hlavně ze seriálů nečiší patos a snaha o něco vážnějšího, či snad nějaké filozofování o varování před nukleární válkou. Potěší i letmý vhled do zákonitostí postnuklearního světa na to, jak se lidská společnost změnila a podle jakých pravidel žijí obyvatelé vaultu 33.
Karty jsou rozdány, postavy nejsou černobílé, motivace jsou srozumitelné a já se přiznávám, že mě seriálový Fallout baví a těším se na další díl. I kvůli absentující vážnosti asi nejde o takovou trefu na komoru jako v případě The Last of Us od HBO, ale pořád to vypadá na nenáročnou zábavu a řemeslně dobrou adaptaci… ostatně jako v případě bethesdích her, které jí stály předlohou.
