V rozhovoru s Rock Paper Shotgun tuto pozoruhodnou tezi nadhodil Kevin Martens. "Nemyslím, že si sami lidé pamatují, jak naštvaní byli kvůli existenci offline a online režimů v Diablo II. Tohle tvrzení asi vyvolá trochu kontroverze. Hráči budou reagovat 'Nebyl jsem vůbec naštvaný!', ale já u toho byl, a pak jsem to studoval v rámci své práce. Je na nic, když se váš kamarád nebo bratr připojí k online hře a chce se přidat k vám, ale pak si uvědomíte, že hrajete s offline postavou a on s online postavou, a nejde je přesunout, protože offline charaktery jde hackovat a hex-editovat až do aleluja."

Jasně, můžeme přistoupit na fakt, že jde prostě o uživatelský komfort a snahu zabránit manipulaci s postavami. Chtělo by se však dodat, že po kontroverzní proměně aukcí je to už druhý Martensův názor, který tak trochu šlape po dominantní vůli jeho vlastních zákazníků. Přístup "my víme, co je pro vás dobré" se dříve či později přestane vyplácet i sebevětším korporacím – prostě přijde někdo, kdo vezme v potaz díru na trhu. Pomineme-li tedy skutečnost, že uveřejnit v roce 2000 pokračování s nutností stálého připojení k internetu u čistě singleplayerové hry by vzhledem k rychlosti onoho internetu nebylo zrovna terno…

Celý rozhovor, který nabízí ale i méně kontroverzní postřehy, najdete zde.