Galerie

Čím dál víc hráčů přemýšlí o vstupu do světa simracingu a nelze se jim divit. Už jste viděli záběry z multiplayeru, co právě přišel do Assetto Corsa Evo ve verzi 0.3? A co teprve záběry z chystaného otevřeného světa kolem Nürburgringu! Nebo záběry z hraní nedávno představeného Assetto Corsa Rally, které překvapilo návštěvníky veletrhu SimRacing Expo v Dortmundu! Právě tahle herní značka přináší realistické a rozmanité závodění s obyčejnými auty i speciály, které bude mnohem civilnější než králičí nora jménem iRacing, ale zároveň mnohem serióznější než třeba poslední Forza. Skoro se to zdráhám říct, abych to nezakřikl, ale vypadá to, že se nám tu rodí duchovní nástupce Life for Speed. A možná i náhrada za stařičký, oddanou komunitou dál nesený Richard Burns Rally. 

Assetto Corsa spolu s cenově dostupnými volanty s přímým pohonem může za to, že právě nyní nastal ten nejlepší čas naskočit do simracingu. A tak je tu spousta hráčů (a dokonce i nehráčů), kteří přemýšlí, jak se zhostit téhle výzvy, která se poněkud vymyká běžné herní konfekci. 

V první řadě – ano, půjde to i s ovladačem. Nejeden zapřisáhlý milovník myši a klávesnice už dávno došel k tomu, že mít po ruce gamepad se může v mnoha případech hodit, a virtuální závodění je jeden z těch případů. S analogovou páčkou naděláte na okruhu i rallyové erzetě mnohem víc parády než se šipkami klávesnice, a nejedna „simkáda“ se vám ve výsledku bude hrát podobně dobře jako na volantu.

Pokud se ale máme bavit o serióznějších hrách, dojdete nutně k tomu, že s ovladačem jenom kloužete po povrchu, a chcete-li být konkurenceschopní, tak prostě musíte od auta získávat odezvu skrze volant. Protože souboj mezi gamepadem a volantem je na virtuálním okruhu tím samým, čím je souboj mezi gamepadem a myší na virtuálním bitevním poli…

U her jako Assetto Corsa, Automobilista, Project Racing, iRacing, F1 nebo Le Mans Ultimate je volant se zpětnou vazbou – v angličtině force feedback nebo zkráceně FFB – základem výbavy. Jaký ale koupit, kam ho dát, a co to všechno bude stát?

zdroj: Thrustmaster

Logitech jako překonaná ikona

Volanty bez FFB na dnešním trhu zastupují prakticky jenom roli hraček. Ty s FFB potom dělíme na ty, které mají vnitřní zpřevodování motoru plastovými ozubenými koly, případně o něco pokročilejšími a tiššími řemeny. A konečně na přímý pohon neboli direct drive – tedy volanty, u nichž je vlastní osa otáčení přímo rotorem elektromotoru, jenž dává zpětnou vazbu.

Když si v obchodě srovnáte volanty od nejlevnějších a probijete se množstvím hraček a volantů pro ovládání zemědělských strojů, narazíte na klasiku a jeden z nejlevnějších opravdových volantů – Logitech G29/G950 (název se liší podle kompatibility s PlayStationem/Xboxem). Jde dost možná o nejznámější herní volant, navíc ho dnes seženete téměř výlučně do 6 tisíc korun. Přesto ale jeho koupi nelze doporučit, jde totiž o volant dávno překonaný a stačí pošetřit jen o něco víc, abyste si výrazně polepšili.

zdroj: Logitech  

Logitech táhne svou modelovou řadu od doby původního modelu G25, který se objevil v roce 2006. Tehdy se jednalo o jeden ze špičkových volantů a jednoznačnou volbu pro všechny, kdo to se závoděním mysleli nějak vážně. Prakticky všichni dlouholetí milovníci závodních simulátorů měli v nějakou chvíli doma Logitech řady G.

Pokud se vám podaří Logitech G25/G27/G29 nebo jiný volant s nepřímým pohonem, jako je například Thrustmaster T300, sehnat za velmi nízkou cenu, pak se může jednat o dobrou vstupní bránu. Koneckonců je opravdu spousta lidí, kterým se tyto volanty roky válí doma, stačí jen sfouknout prach a jde se jezdit.

Plnou částku za nový volant bych ale ani při dnešních cenách nevytáhl, a to z prostého důvodu – volanty s přímým pohonem, které původně platily za výbavu pro pár movitých nadšenců,  zlevnily do cenové hladiny, kdy kupovat cokoliv jiného vlastně nedává smysl.

Volanty s přímým pohonem mají výrazně menší základnu, jsou neporovnatelně tišší (oproti volantům s převody ozubenými koly), ale hlavně výkonnější a mnohem přesnější v podání zpětné vazby. Každý, kdo přímý pohon vyzkouší, už se nikdy nechce vrátit k volantům s nepřímými motory. To, jak vám umí zprostředkovat vnímání přilnavosti a její ztráty, a jak přesně vám říká, co se s vaším autem děje, je zcela neporovnatelné.

Pak je tu samozřejmě svět volitelného příslušenství. Zakoupením volantové základny od výrobců jako Fanatec, Moza, Simagic, ale i modelů od Thrustmasteru nebo Logitechu, se vám otevírá zpravidla celý ekosystém vzájemně kompatibilních věnců, pedálů (ty jdou upgradovat samy o sobě), řadicích pák, ručních brzd… Prostě všeho, co se propojí do jednoho celku a pak funguje skrze jeden software.

zdroj: Fanatec

Ať vám to neutrhne desku stolu

Jakmile zabřednete do světa přímého pohonu, okamžitě narazíte taky na téma točivého momentu, uváděného v Newtonmetrech. Ten určuje, s jakou silou umí motor otáčet věncem volantu, a tedy jak silnou zpětnou vazbu umí přenést do rukou jezdce.

Komunita na Redditu se umí ve sto vláknech současně hádat o tom, kolik Nm je vlastně potřeba, kolik ještě zlepšuje dojem z řízení a časy na okruhu, a kdy už se z jízdy stává posilovna kombinovaná s mučírnou (ono je to stejně totéž). Více síly znamená více detailů ve zpětné vazbě a jejich silnější interpretaci, na druhou stranu to nemá smysl přehánět – berme v potaz, že i ty nejostřejší závodní speciály musí být pořád nějak řiditelné a svého pilota nesmí přeprat. Majitelé výkonných základen stejně snižují sílu na straně softwaru, její nadbytek znamená, že volant nikdy „neořízne“ špičku zpětné vazby, nebo nebude omezovat výkon z důvodu přehřátí motoru.

Tady je potřeba vnést do rovnice ještě to, na co budete volant montovat. Bavíme-li se o točivých momentech přes 10 Nm, puštěných na plné koule, bavíme se o síle, která vám převrátí dřevotřískový PC stolek vzhůru nohama. Právě proto se k silnějším základnám ani nevyrábí úchyty na desky stolů, počítá se s tím, že se budou montovat výhradně do závodních kokpitů (rigů), a to ještě do dostatečně pevných, aby se pod náporem velkých sil nekroutily.

zdroj: Asetek

Pokud chcete volant používat přišroubovaný na stole, případně u konzolového hraní na obyčejných stojanech na volant, sáhněte po něčem do 10 Nm a vůbec se neštiťte nejzákladnějších modelů, které mají zpravidla od 3 do 5 Nm. I takový volant bude předávat neporovnatelně silnější a přesnější zpětnou vazbu, než jakou dostanete od nepřímého pohonu. Časy na okruhu jsou nakonec stejně hlavně o dovednostech a o tom, jak umíte zpětnou vazbu vnímat.

Stejně tak nemá smysl dalekosáhle řešit pedály ve chvíli, kdy se je chystáte volně položit na zem pod stůl. Brzdový pedál se snímačem zatížení, který brzdí podle síly stisku, nikoliv podle polohy pedálu, je vám k ničemu, když se do něj nemůžete pořádně opřít, protože odjedou buď pedály, nebo vy na židli. 

zdroj: Logitech

Naštěstí výrobci velmi dobře chápou potřeby virtuálních závodníků, kteří sáhnou po základních volantech s přímým pohonem, a tak se na trhu v nedávné době objevily celé sady, v nichž dostanete základnu s věncem, uchycením na stůl a sadou pedálů, a které se cenově začínají na 8 tisíci korunách.

Prostě získáte totéž, na co jste byli zvyklí u Logitechu, ale o 20 let modernější. Pomyslným králem těchto základních sad je Moza R3, která se dá v provedení pouze pro PC často koupit pod osm tisíc. Jde o vůbec nejslabší a nejlevnější variantu na trhu, ale jak už padlo výše – i tak nadělá spoustu parády. 

zdroj: MOZA

Od deseti tisíc nahoru se pak pohybuje třeba Thrustmaster T598 Direct, Moza R5, Fanatec Gran Turismo DD nebo Logitech RS50. Ve všech případech dostanete velmi slušný základ závodního náčiní a je už jenom na vás, zda zůstanete u komorního hraní u stolu, nebo si za rok přitáhnete domů plnohodnotný rig, a možná rovnou i s pohybovými členy a s VR. Protože jak brzo zjistíte, simracing je králičí nora, která nemá dno a disponuje nepřeberným množstvím možností.