Řada jiných lidí měla větší štěstí, třeba Francis Chen, který se v dětství spustil se SimCity a v dospělosti se stal městským architektem. „Nebýt SimCity, nikdy bych nezačal studovat na vysoké škole městské plánování,“ svěřuje se Chen serveru Quora.
SimCity bylo a je jednou z mála pastí na ty, kteří nutně nevyžadují při zábavě zabíjení a vyhazování různých věcí do vzduchu. Pravda, i v SimCity se pečlivě naplánovaná zástavba boří pod nápory tajfunu a lidé umírají. Je to celé ale jen proto, aby nadějný mladý stavitel pocítil radost z uvolnění prostoru a perspektivy výstavby nové a třeba dynamičtější městské čtvrti.
SimCity podle všeho přitahuje budoucí architekty i obrazovým zpracováním. Mnohem přehledněji v něm vidí umístění komerčních, industriálních a rezidenčních zón a intuitivněji pochopí plánování kanalizace, dopravy anebo rozvodů elektřiny.
Výpověď zmíněného Chena na Quoře je zpovědí člověka, který SimCity miluje. „Často jsem stavěl průmyslové zóny daleko od komerčních a obytných čtvrtí, aby lidé neměli zkažený vzduch,“ říká. Naráží tím na podstatnou část herního zážitku, která je věnována dopadům znečištění na kvalitu života ve městě.
zdroj:
tisková zpráva
Kvůli tomu se k americkým školákům dostala speciální varianta posledního SimCity nazvaná SimCity EDU: Pollution Challenge! Děti hrají hru a názorně vidí vliv znečištění, tím pádem se dozví o enviromentálních problémech metropole mnohem víc, než ze suchopárného výkladu. Učitelky si pochvalují, že díky interaktivní výuce mají nyní sto procent pozornosti žáků, zatímco před tím to bylo kolem pětasedmdesáti procent.
Výuka skrz hry pochopitelně není ničím novým. V našem prostředí na ní staví projekty Evropa 2045 a připravovaná Československo 1938-1989, jenže u obou jde o hry postavené na zelené louce bez předchozího „mateřského“ softwaru. Série SimCity se v tomto směru jeví být otevřenější.
Jde tu o modifikace, které nyní bude schvalovat Electronic Arts, tak i o přímý vliv samotné hry na uvažování školáků. Přitom vše ale pořád jde o velkorozpočtové zábavní produkty. „Například dopravní projektant potřebuje vědět, kolik lidí řídí auta proti počtu lidí v hromadné dopravě a chodcům,“ pokračuje zmíněný Chen. „Tyhle údaje byly v SimCity: Rush Hour rozhodně nejzajímavější.“
zdroj:
tisková zpráva
K Chenovi se přidávají i další profesionální plánovači a i přes oprávněné poznámky o mělkosti simulace řadí hru k vydařeným kusům. „SimCity je nejlepší způsob, jak pochopit výstavbu města a podporuje teorii, že všechny modely jsou špatně, ale některé mohou být docela dobré,“ dodává další plánovač Chava Kronenberg. Celé to směřuje k jedné zajímavé myšlence: hry jako celoživotní inspirace. Dokázali byste říci, zda se na výběru vašeho zaměstnání některé podílely?
