World in Conflict - recenze multiplayeru

Jednoduchá pravidla postavená na týmové hře, oddělených složkách armády a taktické podpoře dokáží dát dohromady skvělé RTS bitvy s rychlým spádem a hutnou atmosférou, která by se dala krájet.

Autor: Warlock
Publikováno: 9.ledna 2008

Verze hry: prod.s patchem/česká/PC
Doba recenzování: 2 měsíce

zdroj: tisková zpráva World in Conflict (dále jen WiC) si vysloužil prakticky v každé recenzi po celém světě (včetně té naší) devítkové hodnocení. Většina recenzí byla navíc uzavřena konstatováním, že i přes skvělou kampaň je tím nejlepším na WiC právě hra více hráčů a právě tu si důkladně rozebereme ve speciálním článku. V něm se dočtete, jak několik takto jednoduchých pravidel dokáže dát dohromady skvělou RTS s rychlým spádem a hutnou atmosférou, která by se dala doslova krájet. Nevěříte?

Přestože se může zprvu zdát, že WiC je pouze Ground Control zasazený do nedávné minulosti, spíše by se celé srovnání mělo točit okolo známého pořekadla - když dva dělají totéž, není to totéž. Objednávání jednotek a absence základny je jedna věc. Za o mnoho důležitější se dají považovat pro někoho možná drobné detaily, které mají velký dopad na hratelnost.

•Vztah ke každé jednotce
Například místo dodání vašich posil (přistávací zónu) můžete volit skoro na třetině mapy a hlavně nemusíte myslet na její obranu, jak tomu bylo u Ground Control. Objednávání jednotek se rovněž drží o mnoho přísnějších pravidel a vždy si snadno vypočítáte, pro kolik pěšáků můžete ještě poslat. Ukazatel se totiž skládá ze dvou částí – aktuálně dostupných prostředků a bodů, které se postupně přelévají k první položce.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Každá jednotka je recyklovatelná a po jejím zničení chvíli trvá, než daný obnos přibude k dostupným prostředkům. Jde tedy o značně průhlednější koncept než ten z Ground Control, kde tempo přičítání s rostoucím počtem jednotek na mapě postupně klesalo.

Když už se točíme okolo finančních prostředků, tak vězte, že více jak pět lepších tanků či helikoptér naráz na bojiště nedostanete. Tento přístup konečně dává prostor pro skutečné taktizování a na scénu přichází individuální přístup nebo spíš vztah ke každé jednotce. V poslední době v RTS téměř nevídaný prvek, když vezmete v úvahu, že pod čísly na klávesnici máte většinou označeny skupinky čítající minimálně deset jednotek.

Zde má konečně šanci ukočírovat takto malý počet jednotek i průměrný hráč, což v neposlední řadě znamená, že si každé z nich daleko více váží – nehledě nato, že přičtení bodů a přísun nových posil stojí drahocenný čas. Prakticky se tak jedná o stejný přístup, který byl kdysi plánován pro Warcraft 3, z něhož nakonec bohužel sešlo.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

•Herní módy
Každý mód se hraje na odlišné mapě (tedy stejný systém jako v Counter-Strike), která je přesnou kopií některého terénu z kampaně. Za nejakčnější a nejdivočejší režime považuji „Útok“, kde jeden tým postupně zabírá kontrolní body a druhý se mu v tom snaží zabránit. Vždy se bojuje pouze o jednu dvojici nebo trojici dílčích kruhů strategických bodů a po jejich zabrání se posouvají i hranice přistávacích zón. Přesně tak vždy víte, kam směřovat taktickou podporu. A právě díky ní nemůžete zůstat vysedávat na kontrolních bodech a doufat, že prvotní nápor nějakým způsobem přežijete. Po uplynutí časového limitu se role obrací a vítězí ten tým, jemuž se podaří ubránit větší část mapy.

Mód „Přetlačovaná“ naopak staví především na týmové souhře. Hlavním cílem je postupně zabírat trojici hraničních linií, jež tvoří klidně čtyři strategické kruhy. Jedinec tak nemá větší šance obsadit všechny kruhy naráz a ještě je alespoň na okamžik udržet, aby dal prostor k postupu. Nehledě na fakt, že přistávací zóny se nacházejí velmi blízko k hraniční čáře a o náhlá překvapení není nikdy nouze.

Poslední režim „Dominance“ dává ze všech tří módů největší prostor k taktizování. Kontrolní body jsou rozesety po větší ploše a nemění tak často majitele jako v předchozích případech. Právě v tomto režimu se nejvíce projevují hlavní vlastnosti WiC, jakým je systém oddělených armád, taktická podpora a samozřejmě týmová spolupráce. Klíčový je ukazatel v horní části obrazovky, který se přiklání na jednu nebo druhou stranu podle toho, kdo má pod kontrolou více strategických stanovišť. Totální dominance nastává v okamžiku, kdy jeden tým vlastní všechny kontrolní body a rychlost přičítaní bodů na ukazateli se zdvojnásobí.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Přestože jsou základní principy vždy stejné, každý ze soubojů mi přišel naprosto odlišný a to právě díky kolegům z týmu. Zážitek z hry se nepodobal žádné z RTS, kde se obvykle držím několika osvědčených postupů a můj úspěch či neúspěch závisí výhradně na mých schopnostech. Nejenže jsem se ve WiC musel starat o svoje jednotky, ale občas nasměrovat ostatní spoluhráče tím správným způsobem, což v naprosté většině případů nebylo pokládáno jako výraz nadřazenosti, jak tomu bývá v jiných RTS. Ve WiC se to stalo běžnou součástí každé bitvy.

•Týmová souhra
Objednávání jednotek úzce souvisí se systémem kámen, nůžky, papír (counterováním) a v konečném důsledku i s týmovou spoluprácí. Kvůli rozdělení bojových prostředků do čtyř skupin (tanky/pěchota/letectvo/podpora) nikdy nemůžete disponovat všestranně zaměřenou armádou. Existuje sice možnost získat výzbroj i z jiných skupin, ale řádně si za to připlatíte a k těm nejlepším kouskům se stejně nedostanete. Nezbývá než se tedy spoléhat na kolegy, kteří vás nenechají ve štychu.

Prakticky neustále se při online hraní opakovala situace, kdy jsem se skupinkou těžkých tanků bez větších obtíží rozdrtil veškerý odpor na zemi, ale krátce nato se k mým pozicím začala přibližovat minimálně dvojice těžkých útočných helikoptér. Ne nadarmo se jim říká lovci tanků (tank-hunter) a během mrknutí oka by z mých obrněných kolosů nadělaly hromadu šrotu. Nezbývalo než vypustit kouřovou clonu a přes jednoduché menu příkazů dostupné přes klávesou zkratku přivolat tu správnou pomoc od spoluhráčů. V tomto případě protiletadlovou podporu, jež měla zhruba třicet vteřin, než hustý kouř rozfouká vítr a tanky budou opět vidět. Protiletadlová vozidla si s vrtulníky poradila s naprostou lehkostí a mohl jsem dál pokračovat v postupu. Jinou alternativou by bylo použití taktické podpory, o níž bude ještě řeč.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Spolupráce má na hru klíčový dopad a jako sólisti to nikdy nikam nedotáhnete. Dokonce se zčásti hodí i přirovnání k týmovým FPS, kde však jednotlivé akce musíte dlouhou dobu nacvičovat. Ve WiC máte dopředu jisté povědomí o tom, kde být a komu krýt záda. Pokud sami potřebujete pomoci, rychlé menu povelů dá o vaší situaci vědět všem spoluhráčům - včetně přesného zobrazení na mapě.

•Pomoc z nebes
Žádná z her ale není nikdy ideální a nezřídka kdy se stane, že týmový spoluhráč nepřispěchá se svými jednotkami na pomoc nebo zkrátka není nikdo poblíž a nezbývá, než situaci vyřešit sám. K tomuto účelu slouží taktická podpora lišící se hned v několika aspektech od té, co se běžně vyskytuje v současných RTS.

Tím nejdůležitějším je celkové pojetí a až na pár výjimek nemá tato podpora takový účinek jako klasické superzbraně. Většinou tak jde o chirurgicky přesný řez, kdy navíc díky určitému zpoždění nemusí dokonce ani dělostřelecká palba zasáhnout cíl. Vždy záleží na odhadu, jakým směrem se bude soupeř pohybovat a podle toho se musí nasměrovat útok.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Každá podpora něco stojí a k použití malé atomové bomby nebo kobercového náletu se dostanou skutečně pouze ti nejlepší, kteří zabírali kontrolní body a stavěli u nich bunkry, dobře spolupracovali s kolegy a samozřejmě ničili soupeřovy jednotky. Naopak průměrní hráči musí daleko více přemýšlet o tom, jak konkrétní taktickou podporu co nejlépe využít a ještě přitom ušetřit nějaké body.

Například lehká dělostřelecká palba prakticky ani neproškrábe pancíř tanků. Hravě si však poradí s pěchotou a není nutné nasazovat dražší variantu, jež rozdrtí i obrněné kolosy. Výše zmiňovaný příklad s útokem helikoptér lze vyřešit za pomocí náletu stíhaček s raketami vzduch-vzduch, které však zasáhnou cíle v relativně malém okruhu.

Často se tak modlíte, aby se vrtulníky nepohnuly ani o píď a naopak v kůži pilotů musíte myslet na to, abyste měnili pozici co nejčastěji. Obecně jsou nepohyblivé jednotky ve WiC tím nejlepším cílem a třeba pouhých dvacet vteřin nečinnosti vás může stát skupinku tanků.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
zdroj: tisková zpráva další obrázky v galerii

• Už věříte?
WiC vytvořil co se týče multiplayeru nový směr v žánru RTS. Tím samozřejmě nenaznačuji, že ostatní RTS jsou špatné, ale také to neznamená, že už není na čase pořádně vyvětrat a zbavit se loňské zatuchliny. WiC přináší rozumnou míru inovací a nové prvky, které ve své podstatě nejsou příliš složité, ale jejich možné kombinace nabývají ohromných rozměrů.

Poprvé rovněž někoho napadlo udělat skutečně volně rotovatelnou kameru, což velmi usnadňuje rozhled a říkám si, jak jsem se vůbec bez této na první pohled drobnosti mohl dříve obejít. Nemá snad už ani smysl znovu zdůrazňovat smysl týmové spolupráci, jaký jsem v žádné RTS nikdy nezažil. Stejně tak nedokázala žádná jiná RTS udržet moje nervy tolik napjaté a před skvělou atmosférou smekám. Podle mého soudu, máme před sebou minimálně strategii roku 2007.

Stáhněte si: Demo, Patch, Videa, Trailery...

Související články: Exkluzivní recenze singleplayeru, Video-recenze, Výkony GeForce 8, TEST dema, Dojmy z MP bety, GC2006 dojmy, Novinky...

Warlock
autorovi je 19 let, studuje na ČVUT v Praze a přispívá i na server o mobilních telefonech; zaměřuje se na strategie všeho druhu a nechá se zlákat i kvalitní FPS; řadí se mezi filmové fandy, příznivce metalu a rád jezdí na horském kole